Prosím, pište komentáře!-Please, write your comments!-Ecrirons votre comemntaries, s'il vous plait!

Květen 2007

Zuřící býk

30. května 2007 v 18:08 Filmy
Rok výroby: 1980
Režie: Martin Scorsese
Hrají: Robert de Niro, Joe Pesci, Cathy Moriarty, Frank Vincent, Theresa Saldana
Film Martina Scorseseho z roku 1980 je černobílou biografií boxerského šampióna ve střední váze Jakea LaMotty a popisuje období mezi lety 1944, kdy se začal prosazovat jako boxer a 1964, kdy pracoval jako bavič v nočním podniku. Celé toto období je naplněno vítězstvími i pády, problémy s manželkou, kterou tvrdě pronásleduje i za nejmenší podezření, že je mu nevěrná, i s bratrem, který na začátku funguje jako jeho manažer. Na konci padesátých let skončí dokonce ve vězení, protože prý seznámil s nějakým starším mužem čtrnáctiletou dívku, která se vydával za jedenadvacítku.
Tolik děj filmu. Hlavní roli Jakea LaMotty ztvárnil režisérův oblíbenec Robert DeNiro. A ztvárnil ho skutečně jako nezkrotného zuřícího býka, který je přesným opakem postavy Vita Corleona, kterou ztvárnil ve filmu Kmotr II. Ale LaMotta zase v mnohém připomíná vedlejší postavy Coppolova filmu. Při LaMottových záchvatech vzteku se berou na mysl postavy horkokrevných Italů Carla Rizzi a Sonnyho Corleona. Je to občas docela drsné, sledovat ho, jak si se svou manželkou pohrává skoro jako se soupeřem v ringu.
Důležitou stránkou filmu je kamera. Celý film je důsledně přizpůsoben tomu, že je natočen černobíle (až na jednu krátkou sekvenci z Jakeova domácího videa). Všichni herci mají na sobě velmi kontrastní oblečení (bílá košile - černé kalhoty, černé šaty-blond vlasy).a na plátně to působí velmi zajímavě. Je zajímavé, že se většina filmu odehrává v interiérech. Nejdelším záběrem odehrávající se venku je asi tak minutová jízda kamery sledující rozhovor LaMottova bratra Joyeho s jakýmsi gangsterským sponzorem. Jinak se vše děje v bytech, nočních klubech, upocených tělocvičnách a sportovních halách.
Scény z ringu mají být kořením každého filmu o boxu. To jsou určitě i v tomto případě. Mají dynamiku a nezdržují se nějakým dlouhým natáčením celých zápasů. Scorsese vždycky neomylně vyhmátne jen ty nejdůležitější momenty a před každým začátkem nás titulkem informuje, kdo proti komu bojuje, v kterém roce a v kterém městě. Neobešlo se to bez násilí. Zvláště v posledním LaMottově zápase stříká krev poměrně hodně. Ale rozhodně to není postaveno na tomto. Středem příběhu je člověk, který rozhodně není bez chyb, ale snaží se, co to jde, aby ho okolí přijalo, tak jak je a přestalo se na něj projednou dívat jinak než na titulního Zuřícího býka. Nejpatrnější je to asi ve scéně, kdy je LaMotta ve vězení.
Takže, pokud nemáte bytostný odpor proti boxu, nezbývá, než vám toto zručně natočené strhující drama jen doporučit.
Proč je tady? Jedno z nejlepších sportovních dramat vůbec. Proč by tady nemělo být?

BOB DYLAN slaví narozeniny

24. května 2007 v 15:00 Články
Dnes, 24. května 2007 slaví 66 narozeniny americký písničkář Bob Dylan. Proč tuto informaci zařazuji na blog o filmech? Protože Dylan je též autorem několika filmových soudtracků (Bat Garret and Billy the Kid (viz rubrika soudtracky)), hrál v několika filmech (Inkognito, již zmíněný Pat Garret, Hra s ohněm, Hearts in Fire) a dokonce jeden film režíroval (Renaldo and Clara). Takže Bob Dylan se světem filmu potkává poměrně často. Ale doufejme, že se spíše bude spíše zabývat hudbou, protože většina jeho filmů nejsou žádné perly. Ale i tak: "We wish you everything good to your birthday, Bob!"

Na sever Severozápadní linkou

23. května 2007 v 19:01 Filmy
Rok výroby: 1959
Režie: Alfred Hitchcock
Hrají: Cary Grant, Eva Marie-Saint, James Mason, Jessie Royce Landis
Roger Thornhill je zaměstnanec reklamní agentury. Je dvakrát rozvedený, má sekretářku, která za něj posílá dárky milenkám a jednou, když si jde při večeři se spolupracovníky zatelefonovat, je unesen. Únosci se domnívají, že je George Kaplan, tajný agent. Roger se je vytrvale snaží přesvědčit, že jde o omyl, tak jej opijí a posadí do auta, doufajíce, že se cestou zabije. Roger se ale dostane na policii, jenže ta mu nevěří. Hledá Kaplana v hotelu, kde by měl být ubytován a pak uniká před policií i dalším agentem Vandammem vlakem do Chicaga. Ve vlaku potká Evu Kendell, která mu chvíli pomáhá a chvíli ne. Po té, co přežije útok práškovacím letadlem, příběh vrcholí na Mount Rushmore, na hlavách čtyř amerických prezidentů.
Na sever severozápadní linkou je klasický špionážní thriller s prvky černého humoru a je určitě velkou inspirací pro první filmy s Jamesem Bondem (Cary Grant by mohl Jamese Bonda hrát) a přináší dvě hodiny příjemně napínavé zábavy.
Je potřeba film sledovat s určitým nadhledem, jen tak se totiž dá přenést přes několik scén, točených na zadní projekci, které působí hodně zastarale, zvláště ve scéně v lese si toho musí všimnout každý.
Kromě již zmíněné úrovně triků (která je bídná), hraje prim kamera, krásně barevná a Hitchcockovsky stylová, a pak také herecké výkony. Cary Grant cedí suché hlášky jednu za druhou a James Mason jako Vandamme vypadá jako padouch už od pohledu. Je radost se na všechny ty skvělé herce dívat.
Tento film rozhodně nepatří k Hitchovým nejlepším, ale jako jeden ze zástupců špionážního thrilleru starého střihu stojí za vidění.
Proč jsem zařadil tento film na blog: Protože bez něj bychom neměli styl dobrodružství Jamese Bonda a to by byla škoda.

Pat Garret a Billy the Kid OST

21. května 2007 v 18:35 Soudtracky
Autor: Bob Dylan / Počet skladeb: 10 / Délka: 35:24
Autorem hudby k filmu Sama Peckinpaha je slavný folkový zpěvák, kytarista a skladatel Bob Dylan. Jedná se hudbu k westernu, ale nečekejme ostré tóny elektrických kytar jako u Ennia Morriconeho nebo různé jiná orchestrální témata (Bernstein, Tiomkin). Album se nese v poklidném, kytarovém duchu, občas podpořené harmonikou nebo Dylanovým zpěvem, v jedné skladbě i houslemi.
Album otevírá skladba Main Theme (Billy), která je hlavním tématem filmu. Plyne v příjemně optimistickém duchu, hraná na dvě kytary, akustickou a sólovou, která hraje jednoduchou a příjemnou melodii. Rytmus ve skladbě udává tamburína a v druhé polovině skladby i baskytara, Velmi příjemný začátek.
Cantina Theme (Workin' for the Law), je skladbou s výrazným základem, který je tvořen perkusemi. A přes ně opět jednoduchá kytara, tentokrát jedna.
Ve třetí skladbě, nazvané Billy I se poprvé dostává ke slovu zpěv a harmonika Boba Dylana. Píseň je typickou Dylanovou prací, se středně rychlým rytmem, zapamatovatelnou melodií a textem, který má jisté téma a snaží se něco říci. tato píseň patří k jednomu z vrcholů alba.
Další na řadě je opět instrumentální skladba Bunk House Theme, která je spíše výše postavená a vyznívá tak mnohem optimističtěji. Opět velmi příjemné, i když to není to nejlepší, co na toto album Dylan napsal.
River Theme je nekratší skladbou na albu a zřejmě také nejméně výrazná. Jednoduchá kytara, baskytara plus Dylanův neartikulovaný zpěv.
Svižná westernová skladba Turkay Chase je doplněna o housle a baskytaru, která hraje motiv typický pro mnoho skladeb tohoto druhu. Housle v tomto případě hrají prim, ale kytara se občas dostane ke slovu a doplnila rychlejší průběh skladby. Další vrchol alba.
Následuje jeden z největších Dylanových hitů a jedna z nejlepších skladeb tohoto alba. Pomalá balada Knockin' On the Haven's Door má jednoduchou, zapamatovatelnou melodii, je líbivá a stěží se posluchači přejí.. Další vrchol.
Posledním vrcholem a poslední instrumentální skladbou je Final Theme. Dlouhá, pětiminutová skladba s vzletnou melodií hranou na flétnu se příjemně poslouchá se zavřenýma očima a chvílemi z ní mrazí. Chvílemi se dostane ke slovu i Bob Dylan, když něco zamručí , či spíše zahučí.
Album uzavírají dvě písně, Billy IV a Billy VII, žádná ale nedosahuje kvalit skladby Billy I. Obě dvě jsou v podstatě variací na jedno textové téma i melodii, liší v rychlosti a stylu zpěvu. Billy IV je svižnější a Dylanův zpěv je výše posazený, takže vše zní příjemně s jistým optimistickým očekáváním do budoucnosti. Billy VII je naopak skladba temná a veskrze pesimistická. Jako závěr alba nic moc, ale k tématu sedí.
Pat Garret a Billy the Kid určitě patří do zlatého fondu filmových soudtracků a to halvně pro neobvyklý přístup, jakým se Bob Dylan popral s úkolem napsat hudbu k westernu, ve kterém si zahrál i vedlejší roli. Je bohužel škoda, že album není delší.

Sam Peckinpah

20. května 2007 v 18:43 Osobnosti
"Teď už vědí, co to znamená násilí"
Legendární americký režisér, scénárista a občasný herec se narodil 21. února 1925 jako David Samuel Peckinpah v právnické rodině v Kalifornském městečku Fresno. Za 2. světové války narukoval k námořnictvu, ale přes svoje velké zklamání nikdy nebojoval. Vystudoval divadelní umění na USC (University of South California) a pak, aby uživil rodinu, se živil v několika zaměstnáních. Nakonec, díky režisérovi Donu Siegelovi získal místo v televizi. Nejprve jako scénárista, později jako režisér levných, rychlevzniklých seriálů, mezi jinými i westernový Gunsmoke (1955). Byl to právě western, který se stal jeho dubutem na velkém plátně. Film Nebezpeční partneři (1961) předznamenal mnoho Peckinpahových filmů tohoto žánrů, kterými se nejvíc proslaví. V šedesátých letech si získal pověst problémového režiséra a to halvně kvůli tomu, že jeho westerny se rozcházely s tradičnimi schématy, kdy si vytvořil vlastní originální styl kombinující drsnou lyriku v letech konce období Divokého západu okeřeněnou o scény na svou dobu extrémně brutálního násílí. Potíže s producenty měly zejména film Mojor Dundee, Divoká Banda a Pat Garret a Billy the Kid. Kromě těchto víceméně tradičních westernů natočil i tzv. semiwesterny (něco mezi westernem a jinými filmy, odehrávajícíme se v pozdější době) Balada o Cable Hugeovi a Přineste mi hlavu Alfreda Garcii, kde dále dymitizuje postavu hrdiny a vytváří postavu psance. Nejen westerny je živ Penckinpah. Kromě nich natočil i film z druhé světové války železný kříž, krimithriller se Stevenm McQueenem Útěk, příběh moderního kovboje Junior Bonner, adaptaci románu G. M. Williamse Strašáci, dva špionské filmy Zabijácká elita a Vražedný víkend a takové akční příběh řidiče kamionu Krise kRistoffersona Konvoj. Sám režíser prošel problémy s drogami a alholem a tyto věci se promítaly do jeho filmů.
Zemřel 28. prosince 1984 v Inglewoodu v Kalifornii.
Filmografie: (režie): The Deadly Companions (Nebezpeční partneři, 1961), Jízda vysočinou (Ride the High Country, 1962), Major Dundee (1964), Divoká banda (The Wild Bunch, 1969), Balada o Cable Hogueovi (The Ballad of Cable Hogue, 1970), Strašáci (Straw Dogs, 1971) Junior Bonner (1972), Útěk (The Gateway, 1972)), Pat Garret a Billy the Kid (Pat Garret and Billy the Kid, 1973), Přineste mi hlavu Alfreda Garcii (Bring Me the Head of Alfredo Garcia, 1974), Zabijácká elita (The Killer Elite, 1975), železný kříž (Cross of Iron, 1977), Konvoj (Convoy, 1978) Vražedný víkend (The Osterman Weekend, 1983); (scénář): Major Dundee, The Glory Guys (Slavní chlapíci, r. Arnold Laven, 1965), Noon Wine (Polední víno, 1966), Pancho Vilova jízda (Villa Rides, r. Buzz Kulik,1968), (herec): Invaze lupičů těl (Invasion of the Body Snatchers, r. D. Siegel, 1955), Pat Garret a Billy the Kid (1973) Amore, piombo e furore (r. Monte Hellman, Tony Brandt (1978), Il visitatore (r. Guilio Paradisi, 1979)

Sin City

20. května 2007 v 14:31 Filmy
Rok výroby: 2005
Režie: Robert Rodriguez, Frank Miller, Quentin Tarantino
Hrají: Mickey Rourke, Bruce Willis, Clive Owen, Jessica Alba, Benicio Del Toro
Adaptace tří komiksů spisovatele a kreslíře Franka Millera je notně krvavou, drsnou a někdy taky docela vtipnou výpravou do města, kde neexstuje spravedlnost, ženy bývají jen málokdy křehké a muži nejdou pro vraždu daleko.
Zní to drsně a je to taky drsné, ale zároveň silně přestylizované. Tohle je filmový komiks. Doslovné přeložení z jednoho média do druhého. Záběry jsou statické, striktně kopírující kompozice Franka Millera. Občas se ve filmu objeví barevný akcent, který zvýrazňuje to co chtěl režisér říci. Hnidopichové ať vypadnou ze sálu, poněvadž barvy se v tomhle filmu chovají úplně nelogicky. Ale to je součást světa, kterým Sin City je.
Bohužel musím říci, že forma v tomto případě převyšuje obsah. Ty tři násilné historky jsou si poměrně podobné, motivace hrdinů jakbysmet. A ti hrdinové taky nejsou žádná kvítka. Svědomí ani jednoho z nich není tak úplně čisté.
Nejlepší částí je patrně Ten žlutej parchant s Brucem Willisem v roli policisty Hartigana. Ten je asi nejkladnějším hrdinou. Nejvtipnější je povídka Velká tučná zabijačka, na které se podepsal Quntin Tarantino a je to z ní cítit. První povídka Drsný sbohem je nejdrsnější ze všech, ale zase dává možnost předvést Mickeymu Rourkovi v roli Marva herecký koncert.
Velkým plusem je lahůdkové obsazení filmu. Většina rolí je obsazena známými tvářemi, která až neuvěřitelně věrně kopírují své komiksové předobrazy. Na plátně se objeví kromě výše jmenovaných i Elijah Wood, který zde vytvořil nejšílenější postavu své kariéry, Michael Madsen, Michael Clarke Duncan, Rosario Dawson, Josh Hartnett atd. atd.
Jako celek je Sin City dost nevyvážený film, ale díky své revoluční formě je dobré je vidět. ale jen tehdy, pokud máte silný žaludek. Podle jistého internetového zdroje je ve na plátně zabito 41 lidí...
Proč jsem Sin City zařadil do filmových klasik? Protože tak komiksový filmový komiks jsme ještě na plátně neviděli.

Introduction neboli Otevíráme nový blog

19. května 2007 v 19:07 Články
Všem čtenářům přeji pěkný den.
Tento blog vznikl 19. května 2007 s úmyslem poskytnout návštěvníkům stránek informace o Filmových klasikách, které stojí za vidění. Původní nápad byl
pouze takový, ale později jsem si řekl, že by bylo vhodné publikovat i články
o filmové hudbě (soudtracky) a osobnostech filmové tvorby. Též se zde budou
objevovat články a zajímavosti, které se úzce týkají nastaveného tématu,
ale nespadají do ani jedné z rubrik. Doufám, že mě vytváření a rozšiřování
tohoto blogu bude bavit a doufám, že pro vás, milí návštěvníci, bude
přínosný a budete se sem často vracet.