Autor: Bob Dylan / Počet skladeb: 10 / Délka: 35:24
Autorem hudby k filmu Sama Peckinpaha je slavný folkový zpěvák, kytarista a skladatel Bob Dylan. Jedná se hudbu k westernu, ale nečekejme ostré tóny elektrických kytar jako u Ennia Morriconeho nebo různé jiná orchestrální témata (Bernstein, Tiomkin). Album se nese v poklidném, kytarovém duchu, občas podpořené harmonikou nebo Dylanovým zpěvem, v jedné skladbě i houslemi.
Album otevírá skladba Main Theme (Billy), která je hlavním tématem filmu. Plyne v příjemně optimistickém duchu, hraná na dvě kytary, akustickou a sólovou, která hraje jednoduchou a příjemnou melodii. Rytmus ve skladbě udává tamburína a v druhé polovině skladby i baskytara, Velmi příjemný začátek.
Cantina Theme (Workin' for the Law), je skladbou s výrazným základem, který je tvořen perkusemi. A přes ně opět jednoduchá kytara, tentokrát jedna.
Ve třetí skladbě, nazvané Billy I se poprvé dostává ke slovu zpěv a harmonika Boba Dylana. Píseň je typickou Dylanovou prací, se středně rychlým rytmem, zapamatovatelnou melodií a textem, který má jisté téma a snaží se něco říci. tato píseň patří k jednomu z vrcholů alba.
Další na řadě je opět instrumentální skladba Bunk House Theme, která je spíše výše postavená a vyznívá tak mnohem optimističtěji. Opět velmi příjemné, i když to není to nejlepší, co na toto album Dylan napsal.
River Theme je nekratší skladbou na albu a zřejmě také nejméně výrazná. Jednoduchá kytara, baskytara plus Dylanův neartikulovaný zpěv.
Svižná westernová skladba Turkay Chase je doplněna o housle a baskytaru, která hraje motiv typický pro mnoho skladeb tohoto druhu. Housle v tomto případě hrají prim, ale kytara se občas dostane ke slovu a doplnila rychlejší průběh skladby. Další vrchol alba.
Následuje jeden z největších Dylanových hitů a jedna z nejlepších skladeb tohoto alba. Pomalá balada Knockin' On the Haven's Door má jednoduchou, zapamatovatelnou melodii, je líbivá a stěží se posluchači přejí.. Další vrchol.
Posledním vrcholem a poslední instrumentální skladbou je Final Theme. Dlouhá, pětiminutová skladba s vzletnou melodií hranou na flétnu se příjemně poslouchá se zavřenýma očima a chvílemi z ní mrazí. Chvílemi se dostane ke slovu i Bob Dylan, když něco zamručí , či spíše zahučí.
Album uzavírají dvě písně, Billy IV a Billy VII, žádná ale nedosahuje kvalit skladby Billy I. Obě dvě jsou v podstatě variací na jedno textové téma i melodii, liší v rychlosti a stylu zpěvu. Billy IV je svižnější a Dylanův zpěv je výše posazený, takže vše zní příjemně s jistým optimistickým očekáváním do budoucnosti. Billy VII je naopak skladba temná a veskrze pesimistická. Jako závěr alba nic moc, ale k tématu sedí.
Pat Garret a Billy the Kid určitě patří do zlatého fondu filmových soudtracků a to halvně pro neobvyklý přístup, jakým se Bob Dylan popral s úkolem napsat hudbu k westernu, ve kterém si zahrál i vedlejší roli. Je bohužel škoda, že album není delší.
Zde hledá