Prosím, pište komentáře!-Please, write your comments!-Ecrirons votre comemntaries, s'il vous plait!

Červen 2007

Sedm samurajů

21. června 2007 v 21:23 Filmy
Rok výroby: 1954
Režie: Akira Kurosawa
Hrají: Toshiro Mifune, Takashi Shimura, Yoshio Inaba, Seiji Miyaguchi
Klasika akčního filmu starého typu je více jak tříhodinovou exkurzí do jedné zapadlé horské vesničky, která ve feudálním Japonsku šestnáctého století již odmítá trpět pod nájezdy loupeživých "lapků" (jiné označení se v českých titulcích neobjeví) a tak si najmou skupinu sedmi samurajů, aby je ochránili. Film by se dal rozdělit přibližně na třetiny. V první z nich vesničané hledají ochotného samuraje, který by jen za jídlo šel chránit jejich vesnici a posléze už sám ochotný bojovník začne přibírat k sobě i další. Nakonec se jich do vesnice vydá šest, sedmým samurajem z názvu je Kacuširo, který si vlastně na samuraje jen hraje. Svým "šíleným" hereckým projevem ho obdařil Toshiro Mifune. Ve druhé třetině se plánuje nad mapou a školí se vesničané na vojáky. No a v poslední třetině se konečně začne bojovat. Bojuje se tři dny, až nakonec zůstanou jen tři samurajové, kteří vlastně bez známky vděku od vesničanů, odcházejí.
Film má několik významných problémů. Tím nejpodstatnějším je, že je neúnosně dlouhý. Tři a půl hodiny, to je opravdu moc. Dalším problém je, že jde o film z Japonska skrznaskrz prodchnutý japonskou mentalitou a některé scény a humor připadají poněkud zvláštní.
Ale budiž, klady v tomto případě převažují. Přes svou délku je film napínavý (až na prostřední část, kterou by chtělo razantně prostříhat) a děj má docela spád, je stylově natočený (ruka mistra se nezapře) a člověk si udělá poměrně realistický obrázek o tom, kdo to byli vlastně samurajové.
Součástí každého akčního filmu jsou akční scény, kterých se v tomto případě dočkáme až ve druhé polovině filmu. Jasně se zde ukazuje, že je lze natočit bez chlístanců krve a jsou stejně působivé.
Tento film nemusí zaujmout každého, ale rozhodně se mu nedá upřít, že inspiroval mnoho dalších tvůrců, mimo jiné i Johna Sturgese, který natočil remake Sedm statečných, který Samuraje kopíruje ve všem možném a daří se mu zbavit zejména neduhu neúnosné délky.

Sedmá pečeť

13. června 2007 v 18:51 Filmy
Rok výroby: 1957
Režie: Ingmar Bergman
Hrají: Max von Sydow, Bengt Ekerot, Nils Poppe, Bibi Andersson
Film slavného švédského filmového a divadelního režiséra se odehrává ve středověku a sledují hlavního hrdinu, rytíře Antoniuse Blocka (ztvárnil ho Bergmanův dvorní herec Max von Sydow), vracejícího se z křížového výpravy. Když se ráno na pobřeží probouzí, všimne si vysoké, černě oděné postavy s bledou tváří. Ta se mu představí jako Smrt, a oznámí mu, že jeho čas vypršel. Blockovi se podaří usmlouvat odklad zvící jedné šachové partie a zatímco se smrtí hraje a postupně prohrává, putuje po zemi zpustošené morem a snaží se najít smysl života a odpověď na otázky, co bude po smrti, jestli existuje Bůh a jestli měl jeho život cenu. Smysl nakonec života nakonec nachází v záchraně rodiny kejklíře Jofa.
Jak říká sám režisér, film je alegorie a promlouvá proto převážně v symbolech a obrazech, které mají samy o sobě smyl a mají něco vyjadřovat. Ať už je to záběr na malou rytířovu postavičku na mořském pobřeží, ukazující malost člověka či scény v kostele s malířem, malujícím děsivé záhrobní výjevy.
Některé scény jsou ale jednoduše natočené, ale o to působí ve svém důsledku. Jedním příkladem za všechny může být scéna s příchodem průvodu sebemrskačů. Zde se ukazuje, že taková scéna jde natočit bez krve a přesto stejně působivě (že, pane Gibsone).
Atmosféru pomáhá dotvářet poměrně minimalistická hudba a pomáhá jí též švédština (doporučuji shlédnout verzi s titulky), protože tento zvláštní jazyk působí přesně středověkým dojmem.
Takže, pokud vám nevadí u filmu přemýšlet, překousnete pomalé tempo vyprávění a malou dějovost mohu tuto filmovou klasiku jen doporučit.
Proč je tady: Protože je to klasika! a nikdo nehraje Smrt lépe než Benght Ekerot, což můžete posoudit sami ve výše uvedené ukázce.

Schindlerův seznam

9. června 2007 v 8:42 Filmy
Rok výroby: 1993
Režie: Steven Spielberg
Hrají: Liam Neeson, Ben Kingsley, Ralph Finnes...
Drama Stevena Spielberga, odehrávající se za druhé světové války, vypráví příběh německého továrníka Oskara Schindlera (Neeson), který ve své továrně zachrání životy osmi stovkách polských Židů, které by jinak čekala jistá smrt. Na počátku se potýká s jistými problémy, které ale spolu se svým židovským účetním Izákem Sternem nakonec vyřeší a výroba smaltovaného nádobí se může rozjet. Schindler zpočátku hledí jen na svůj prospěch, ale po tom co přijde rozkaz k vyklizení krakovského ghetta, pomalu mu dochází, že má možnost zachránit jeden národ. Napíše tedy seznam, který se pro toho, kdo je na něm, stane vstupenkou do dalšího života. Své dělníky přestěhuje do Brněnce v Československu a začne vyrábět náboje do děl. a tak je zachrání.
Příběh není smyšlený a pro Spielberga byl osobní záležitostí a dlouhá léta s k jeho natočení odhodlával. Nakonec vzniklo tří a půl hodinové černobílé dílo, které režisérovi vyneslo jeho prvního Oscara za režii plus dalších šest Oscarů (za nejlepší film, výpravu, adaptovaný scénář, kameru, hudbu a výpravu).
Tento film svojí podstatou a vyprávěnou událostí musí zasáhnout snad každého. Scény jako likvidace Ghetta, příjezd do Osvětimi či konec války a odjezd Schindlera) musejí zasáhnout snad každého jen trochu citlivého člověka. U tohoto snímku přestane vtipkovat každý vtipálek, a nikdy nebude vtipkovat na toto téma.
Spielberg se spolu s kameramanem Januszem Kaminskim pokusil navodit dojem, že film nejen vypráví o čtyřicátých letech, ale i v té době vznikl. Ano, působí tak. Skoro po celou dobu. Ale výsledný dojem reálnosti trošičku kazí závěrečná scéna s žijícími Židy, kteří byli ztvárněni ve filmu. No a pak taky kamera. Je příliš dokonalá. Dalo by se to snad odůvodnit tím, že jde o dokument složený z původních záběrů a doplněný o nově natočený materiál a dramatizace situací. Tomuto názoru i odpovídají i faktografické titulky, které se čas od času objevují, a doplňují to, co by se složitě vysvětlovalo filmovými prostředky.
Zmínil jsem též kameru. Je opravdu úžasná. Díky kontrastu černé a bílé, je všechno dokonale zaostřené a působí velmi plasticky. Film je též plný úžasně komponovaných záběrů, kde má všechno svůj smysl.
Většinu hrůz, které se té době děly Spielberg zobrazuje s pietou a v náznacích, které jsou ale více než výmluvné a pochopitelné (záběr na kouřící komín v Osvětimi a pak na lidi sestupující do podzemí baráku, ze kterého komín vede). Díky Spielbergově stylu je film (s velmi silným zážitkem) přežitelný i pro citlivé povahy a nebýt toho, nestal by se film vůbec tak úspěšným.
Je to film sice poněkud dlouhý a s pomalým tempem vyprávění, ale určitě stojí za to, tento silný zážitek absolvovat. Přinutí vás to se zamyslet nad věcmi, které se staly a doufejme, že už nikdy nebudou opakovat. Tento film by se měl povinně promítat jako léčba šokem žákům pátých tříd (kolem desátého roku). To by pak po světě chodilo čím dál tím méně idiotů s holou hlavou.
Proč je tady: Protože se Schindlerovým seznamem podařilo Spielbergovi natočit nejlepší film o holocaustu, který je mnohem silnější, než všechny dokumenty s původními záběry.