Prosím, pište komentáře!-Please, write your comments!-Ecrirons votre comemntaries, s'il vous plait!

Sedmá pečeť

13. června 2007 v 18:51 |  Filmy
Rok výroby: 1957
Režie: Ingmar Bergman
Hrají: Max von Sydow, Bengt Ekerot, Nils Poppe, Bibi Andersson
Film slavného švédského filmového a divadelního režiséra se odehrává ve středověku a sledují hlavního hrdinu, rytíře Antoniuse Blocka (ztvárnil ho Bergmanův dvorní herec Max von Sydow), vracejícího se z křížového výpravy. Když se ráno na pobřeží probouzí, všimne si vysoké, černě oděné postavy s bledou tváří. Ta se mu představí jako Smrt, a oznámí mu, že jeho čas vypršel. Blockovi se podaří usmlouvat odklad zvící jedné šachové partie a zatímco se smrtí hraje a postupně prohrává, putuje po zemi zpustošené morem a snaží se najít smysl života a odpověď na otázky, co bude po smrti, jestli existuje Bůh a jestli měl jeho život cenu. Smysl nakonec života nakonec nachází v záchraně rodiny kejklíře Jofa.
Jak říká sám režisér, film je alegorie a promlouvá proto převážně v symbolech a obrazech, které mají samy o sobě smyl a mají něco vyjadřovat. Ať už je to záběr na malou rytířovu postavičku na mořském pobřeží, ukazující malost člověka či scény v kostele s malířem, malujícím děsivé záhrobní výjevy.
Některé scény jsou ale jednoduše natočené, ale o to působí ve svém důsledku. Jedním příkladem za všechny může být scéna s příchodem průvodu sebemrskačů. Zde se ukazuje, že taková scéna jde natočit bez krve a přesto stejně působivě (že, pane Gibsone).
Atmosféru pomáhá dotvářet poměrně minimalistická hudba a pomáhá jí též švédština (doporučuji shlédnout verzi s titulky), protože tento zvláštní jazyk působí přesně středověkým dojmem.
Takže, pokud vám nevadí u filmu přemýšlet, překousnete pomalé tempo vyprávění a malou dějovost mohu tuto filmovou klasiku jen doporučit.
Proč je tady: Protože je to klasika! a nikdo nehraje Smrt lépe než Benght Ekerot, což můžete posoudit sami ve výše uvedené ukázce.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Tobiáš Balanda Tobiáš Balanda | E-mail | 30. srpna 2008 v 12:00 | Reagovat

Jsem věřící křesťan. Stal jsem se věřícím v 18ti letech. Teď mi je 24 let. Uvěřil jsem tak, že jsem si nejdřív uvědomil, že mám ten nejzávažnější hřích, že nevěřím v Ježíše Krista. A věřím tomuto:

Bůh stvořil člověka dokonale. Stvořil ho především proto, aby člověk bOhu věřil. Člověk však padl do hříchu. Všichni lidé zhřešili a pro své hříchy si zasluhují být od Boha navždy zavrženi v ohnivém jezeře. Protože Bůh je svatý a spravedlivý a žádný hřích nemůže tolerovat. Bůh však ze své nezměrné lásky nabízí všem lidem záchranu, která je možná jedině takto: Bůh poslal na tento svět Svého jediného Syna Ježíše krista. On jediný byl člověk bez hříchu. On zemřel za všechny hříchy celého lidstva na golgotském kříži jako zástupná oběť. Prolil svou svatou krev, která jdiná má moc očistit od všech hříchů každého, kdo věří. Bůh Pána Ježéše třetího dne vzkřísil z mrtvých. Tím Bůh potvrdil Jeho oběť jako dokonalou a navždy platnou. Pán Ježíš svou smrtí a svým vzkříšením přemohl hřích. Oběť Pána Ježíše na kříži Golgoty je jediným základem odpuštění hříchů. Každý, kdo uvěří, že Pán Ježíš místo něho zemřel a vstal z mrtvých, obdrží odpuštění všech hříchů a život věčný. Už také nežije jako dřív. A může vědět zcela jistě, že po smrti přijde do nebe do věčné blaženosti. Ale kdo odmítne oběť Pána Ježíše a neuvěří Bohu, bude odsouzen do ohnivého jezera a nebude mít již nikdy možnost záchrany.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama