Prosím, pište komentáře!-Please, write your comments!-Ecrirons votre comemntaries, s'il vous plait!

Září 2007

Jáma a kyvadlo

29. září 2007 v 12:06 Filmy
Rok výroby: 1961
Režie: Roger Corman
Hrají: Vincent Price, John Kerr
Film natočený volně (velmi volně) podle povídky Edgara Allana Poea začíná ve chvíli, kdy na panství dona Nicholase (Vincent Price) přijíždí mladý anglický šlechtic (John Kerr), aby prověřil podivnou smrt jeho sestry, ženy dona Nicolase. Hradní pán není na toto téma moc sdílný, ale postupně se přizná, že se obává, že jeho žena byla pohřbena zaživa. Stejně jako jeho matka, kterou tak nechal za cizoložství potrestat jeho otec, slavný inkvizitor. Postupně dochází k dalším děsivým událostem a vše nakonec vrcholí v mučírně, na jakémsi oltáři uprostřed Jámy, nad kterou se kývá Kyvadlo v podobě obloukového břitu.
Roger Corman natočil starosvětský horor jen s minimem prostředků a jedenácti herci. Ale i tak je dokonale působivý a herci jsou obsazeni do svých rolí naprosto skvělí. Zvlášť Vincent Price, když hraje své šílené já, je naprosto neodolatelný.
Film obsahuje mnoho velmi primitivních, ale účinných a svou funkci splňujících triků. A to jak vizuálních (zbarvení záběrů flasbacků), tak atmosférických (časté záběry na rozbouřený oceán).
Tento horor s gotickou atmosférou je jasnou ukázkou toho, že není potřeba vraždící maniak s motorovou pilou a potoky krve, aby byl film působivý.

Zemřel Josef Vinklář

18. září 2007 v 20:38 Osobnosti
Dnes v odpoledních hodinách zemřel výzamný český herec Josef Vinklář. Bylo mu 76 let. Oznámil to mluvčí činohry Národního divadla Tomáš Staněk.
Vinklář se narodil v roce 1930 v Podlůší na Jičínsku. Za svůj život vytvořil desítky slavných a nezapomenutlných, ale i méně slavných rolí. Do paměti televizních diváků se zapsal zejména rolí doktora Cvacha v seriálu Nemocnice na kraji města. Ale nejentma. Hrál též v seriálu Hříšní lidé města pražského po boku Jaroslava Marvana, a společně s Jaromírem Hanzlíkem v seriálu Sanitka.
Byl též obsazen Českou televizí v seriálech Náměstíčko, Náves a Příkopy. Kromě seriálů (které tvořily podstatnou část jeho kariéry) hrál i ve filmech ...a pátý jezdec je strach, Pod jezevčí skálou, Partie krásného dragouna a dalších.
S jeho osobou odešla velká postava českého filmu.

Charlie Chaplin

16. září 2007 v 12:21 Osobnosti
Charles Scencer Chaplin se narodil v Londýně, 16. dubna 1889. Už ve svých pěti letech poprvé vstoupil do světel londýnských music hallů. Bylo to jeho přirozené prostředí, prtože jeho rodiče patřili ke kočovným společnostem celý život. Poměrně záhy se jeho rodiče rozvedli, otec - alkoholik, se upíjí k smrti, matka je umístěna do psychiatrické léčebny. Spolu se svým bratrem Sydneyem nakonec zakotvili v souboru anglického impresária Freda Karna, který jim utvořil novou rodinu. S tímto souborem i dvakrát vycestoval do Ameriky.
Při jeho prvním působení v USA si jej všiml producent němých filmových komedí, ze kterých se právě v této době začaly stávat typické grotesky, Mack Sennet. a při jeho druhém působení jej angažoval. Zpočátku Chaplin nestačil zběsilému tempu Sennetových komedí, postavených zásadně na honičkách. A nebýt Mabel Normandové, postava Tuláka by nejspíš nikdy nevznikla. A jen díky ní byl Chaplin přijat jako stály člen Sennetovy firmy Keystone.
Poprvé se před kamerou ocitl na konci prosince roku 1913 ve filmu Chaplin si vydělává na živobytí. Zde jsou ještě vidět jeho rozpaky a neskušenost v hraní před filmovou kamerou. V jeho dalším filmu, Kid Auto Races at Venice se poprvé Chaplin ukázal v kostýmu, který se stal pro jeho postavu Tuláka tak typický. Buřinka, pytlovité kalhoty, trochu malý kabátek a obří boty. Přidal též knírek (chtěl zakrýt svůj mladický vzhled) a hůlku, aby dodal postavě ležérní eleganci. A pak už šla Chaplinova hvězda stále vzhůru. V roce 1917 byl nejlépe placeným hercem ve světě. Už o dva roky dříve přešel ke společnosti Essanay, která mu nabídla podstatně lepší podmínky.
Postupně se spíše přikláněl ke komedím spíše pomalého tempa s filozofickým a později politickým obsahem. Z té doby pochází první Chaplinův dlouhometrážní film, padesátiminutový The Kid, kde spolu se svým dětským spoluhráčem vytvořil vůbec první nesourodou dvojici na filmovém plátně.
Chaplinovým prvním zvukovým filmem byl Diktátor, parodující Hitlera, Mussoliniho a vůbec politický systém diktatury.
Po celý svůj Chaplin točil filmy komediální, veselé, ale i filmy, ve kterých bylo ukryté poselství, které nebylo ani tak veselé, jak se tvářilo navenek. V roce 1972 mu byl udělen Oscar za "nesmírný vliv, který měl na přeměnu filmu v uměleckou formu tohoto století". "Malý Tulák Charlie" umírá u Ženevského jezera 26. prosince 1977.
Na webové stránce http://www.archive.org/details/feature_films, najdete mnoho Chaplinových grotesek ke stažení legálně a naprosto zdrama. Ale nezůstává to jen grotesek, je tu i zmíněný film The Kid a Zlaté opojení, ale pouze v pozdější, dodatečně ozvučené verzi.
Výběr z filmografie: Dobrý voják Chaplin (1918), Moderní doba (1936), Zlaté opojení, (---) Král v New Yorku (1957) a desítka dalších krátkometrážních grotesek.

The Proposition OST

8. září 2007 v 15:42 Soudtracky
Celkový čas: 42:17 / Autor: Nick Cave a Warren Ellis
Netradiční western (spíše southern - odehrává se v Austrálii) z pera mistra temných balad, zpěváka Nicka Cavea, si žádá i netradiční soudtrack, na kterém se autorsky podílel opět Nick Cave spolu se svým kolegou a houslistou z kapely The Bad Seeds Warrenem Ellisem.
Soundtrack otevírá smyčcová skladba Happy Land, ale ten název je poněkud zavádějící. Hudba moc happy není, i když po půl minutě se přidá brnkání na housle, ale to stejně moc na optimismu nepřidá. Ale neposlouchá se tato skladba špatně, zvlášť její druhá část.
The Proposition 1 je tří minutová skladba s výraznými houslemi podbarvená temnou zvukovou plochou s pravidelným rytmem, která vyvolává obrazy rozpálené pouště. V závěru skladby se dostane ke slovu Nick Cave, který v ní chvíli hučí svým melodickým a hlubokým hlasem.
Ve třetí skladbě dominuje basová linka a je celá postavená na zvláštní souhře zvuků. Jmenuje se Road to Banyon.
Down to the Valley pokračuje ve stejném duchu jako skladba předchozí, jen se zde dá vycítit melodická linka a ponurou atmosféru dotváří hlas Nicka Cavea, který poprvé na tomto albu zpívá text.
Pátá skladba s basovou kytarou opakující stále stejnou melodii je pojmenovaná Moan Thing. A díky tentokrát vysoko postavenému hlasu Nicka Cavea působí poměrně plačtivě a pesimisticky.
The Rider 1 je nemolodický hudební útvar, kde hraje prim zpěv Nicka Cavea na výše postavené hudební ploše.
Martha's Dream není moc zasněnou skladbou. Pravidelný rytmus a hororové zvuky později nahradí housle Warrena Ellise, ale celá skladba je temná. Ve druhé půli nastane trochu uvolnění od hutné atmosféry, kdy se ke slovu dostane souhra několika smyčcových nástrojů.
V další skladba je spíše píseň. v The Gun Thing Nick Cave zpívá téměř celou dobu za doprovodu basové kytary a piana. Je to taky nejdelší skladba na albu, má přes čtyři minuty.
Queenie's Suite oevírá vyťukávaná hra na piano a pak se v náznacích vrací melodie z The Propositin 1. Tato skladba mi přišla jako první mírně optimistická na albu. V závěru se zase objevuje téma z The Happy Land.
The Rider 2 je téměř kopií Rider 1, jen Caveuv šepot zdvojený. Ve druhé polovině nastane velký zlom a skladba se změní v téměř neposlouchatelnou rockovou vypalovačku. Následuje The Proposition 2, opět téměř ve stejném duchu jako její mladší bratříček číslo 1.
Sad Violin Thing je pouze nic neříkající padesátivteřinovou směsí zvuků cella a houslí. V the Rider 3 se opět vrací téma z předchozích dvou skladeb nazvaných The Rider. Nic víc nic míň, tato skladba je na albu poněkud nadbytečná. Stejně tak jako The Proposition 3, která jen spojuje obě skladby stejného názvu.
Album uzavírá the Rider Song, zřejmě podtitulková píseň. Typickaá balada od Nicka Cavea rozhodně neurazí a dobře se poslouchá.
Tohle hodně netradiční album běží celé v jednom rytmu a díky tomu je trochu nudnější, než bylo zdrávo. Povinnost pro fanoušky Nicka Cavea a notorické sběratele soundtracků. Oststní fanoušky filmové hudby toto dílko nejspíš mine.

Krvavý trůn

3. září 2007 v 13:44 Filmy
Rok výroby: 1957
Režie: Akira Kurosawa
Hrají: Toshiro Mifune, Isuzu Yamada, Takashi Shimura, Akira Kubo, Yoichi Tachikawa, Minoru Chiaki, Takamaru Sasaki
Slavné Shakespearovo drama Macbeth přenesl režisér Akira Kurosawa do středověkého Japonska. Při návratu z boje pánové Washizu a Miki zabloudí ve zdánlivě neproniknutelném Pavučinovém lese. V bambusové chatrči obklopené lidskými lebkami a kostmi potkávají zlého duchu, který na sebe vzal podobu jakési stařenky, ale mluvící neobvykle hlubokým, téměř mužským hlasem. Ten jim prozradí záhadné proroctví jejich budoucnosti. Oba dva je čeká vysoké zvýšení jejich životní úrovně a poměrů. Zpočátku nevěří, ale věštba se začne do puntíku naplňovat. Jenže díky manželce pana Washizua, která chce celý proces urychlit se začínají hromadit mrtví. Tak začíná drama o touze po moci, svědomí (Washizuovy vidiny zabitého hradního pána), zradě (vražda Mikiho) a nevyhnutelnosti trestu (Washizu umírá v dešti šípů vlastních vojáků).
Film je natočen černobíle v minimalistických imteriérech (doslova - kromě postav často v místnosti nic není). Zato velkolepé stavby hradů a tajemný Pavučinový les jsou k pokoukání. Ale jednoduchost a prázdnota interiéru je vyvažována emocionální a dějovou naplněností snímku.
Herecké výkony jsou pro nás trochu exotické. Na "šílený" herecký projev je si potřeba zvyknout, ale je tím dobře ztvárněno jeho postupně narůstající šílenství. Jinou ukázkou šílenství je Isuzu Yamada jako Washizuova žena. Bez jedíného mrknutí oka či záchvěvu v tváři našeptává svému muži ty nejodpornější činy. Nakonec ji vlastní svědomí dožene, kdy si se stejným netečným výrazem snaží umýt ruce, na kterých cítí krev. A nepřestane, ani když je jí sebráno umyvadlo.
Tento film je naprosto nezapomenutelnou klasikou a dokonalou literární adaptací, která dokázala obohatit původní divadelní hru. William Shakespeare by měl radost.