Prosím, pište komentáře!-Please, write your comments!-Ecrirons votre comemntaries, s'il vous plait!

Říjen 2007

Zajímavé filmové novinky

22. října 2007 v 18:13 Články
Příští rok se (doufám že i do českých kin) dostanou dva zajímavé hudební filmy. Prvním z nich je netradiční životopis písničkáře Boba Dylana "I¨m Not There". Ve filmu Todda Haynse si Dylana zahraje celkem šest herců - Christain Bale, Heath Ledger, Richard Gere, Marcus Carl Franklin, Ben Wishaw a také Cate Blanchett. Každý ztvární Dylana v jiném životním období a zdá se, že pro režiséra hraje hlavní roli převážně vnitřní podoba s Dylanem, než ta vnější (Blanchett, Gere a Franklin). Film byl nominován na zlatou palmu v Cannes. Uvidíme, co můžeme čekat. Česká premiéra je naplánována na březen.
Druhým filmem je dokument Oscarového režiséra Martina Scorseseho "Shine a Light". Scorsese
spolu s týmem kameramanů (Andrew Lesnie - Pán prstenů, Mitchell Amundsen - Pearl Harbor
a další), z nichž mnozí dostali Oscara či na něj byli nominováni, zaznamenal koncert legendární
skupiny Rolling Stones v Beacon Theatre v New Yorku a výsledný záznam pak prokládal archivními
snímky. Scorsese točit filmy umí a tak si myslím, že tento film bude velmi zajímavým zážitkem.
Americká premiéra je naplánována na Květen 2008.

Michael Cimino

21. října 2007 v 18:15 Osobnosti
Americký režisér Michael Cimino se narodil 11. srpna 1943 v New Yorku, jako syn hudebního vydavatele z Long Islandu. Vystudoval grafiku na Michican State University a poté pokračoval studiu historii umění, malířství, architekturu a věnoval se také divadlu. Po absolvování vojenské služby v Texasu byl zaměstnán jako asistent střihu u malé firmy, která vyráběla dokumentární snímky.. Na koncem 60. let se proslavil jako tvůrce reklamních spotů pro televizi.
Začal též psát filmové scénáře, podílel se např. na filmech Tichý chod (Sci-fi) a krimifilmu s Clintem Eastwoodem Magnum Force a byl to právě Eastwood, který ho přivedl k celovečernímu filmu. Debutoval krimikomedií Thunderbolt a Lightfoot, kde hrál hlavní roli opět Clint Eastwood, tentokrát v týmu s Jeffem Bridgesem, k níž si sám napsal i scénář.
Jeho druhý snímek se stal též jeho nejslavnějším. Je jím sedmi Oscary oceněný Lovec jelenů. Drsný příběh z války ve Vietnamu, který se ve Vietnamu odehrává jen ve své prostřední části, s Robertem De Nirem, Meryl Streep a Christopherem Walkenem v hlavních rolích si vysloužil zlaté sošky za Nejlepší film, režii, scénář, herce ve vedlejší roli, zvuk a střih.
I jeho další film se stal přelomovým pro sedmdesátá léta. Epický western Nebeská brána s Krisem Kristoffersonem se stal jedním z největších propadáků v dějinách Hollywoodu a uspíšil finanční krach společnosti United Artists. Tento film velmi poznamenal jeho budoucí kariéru a dále produkoval další díla s velkým časovým odstupem s velmi rozporuplným přijetím. Filamř, který se jevil jako jeden z největších talentů pro nadcházející 80. léta nikdy nedokázal překročit slávu svého druhého filmu.
Filmografie: Silent Running (1971 - pouze podíl na scénáři), Magnum Force (1973 - pouze podíl na scénáři), Thuderbolt and Lightfoot (1974), Lovec jelenů (1978), Nebeská brána (1980), Rok Draka (1985), Sicilián (1987), Hodiny zouflaství (1990), Jít za sluncem (1996)

The Graduate OST

13. října 2007 v 18:59 Soudtracky
O muzikantském umění Paula Simona se nedá pochybovat. Nemusí se vám jeho hudba líbit, ale nic s touto skutečností nenaděláte. O Simonovi je známo, že vytvořil i několik filmových soundtracků, z nichž nejznámější stvořil ještě s Davem Grusinem a zdatně mu sekundoval jeho spoluzpěvák Art Garfunkel. Je to soundtrack k filmu s Dustinem Hoffmanem z roku 1967, nazvanému Absolvent (The Graduate).
Disk otevírá velký hit Sounds of Silence, poprvé natočeny v roce 1966. Tehdy byl natočen pouze s akustickou kytarou, na tomto albu je verze pozdější verze z jejich druhého alba, uz doplněná o mírné bicí a poměrně významnou kytaru. Autorem druhé písně The Singleman Party Foxtrot je Dave Grushin a tato instrumentálka je příjemnou jazzovou foxtrotovou melodií, s malým orchestrem a houslemi na prvním místě. Občas je nahradí piáno, zvláště v krátkém sólu přibližně po dvou minutách.
Po jazzové melancholii následuje titulní skladba alba - Mrs. Robinson. Nejedná se však o známou verzi, ale směs hudby Simona a Garfunkela, ostře sekané kytary a orchestru. Poměrně zvláštní a lehce matoucí poslech, zvlášť pro toho kdo očekává velký hit.
Dave Grusin je autorem následující skladby Suproch Cha-Cha-Cha, prevazne dechova skladba se zvláštním zvukem, který připomíná automobilový klakson. Opět jazzová nálada ve středním tempu, docela přijemně poslouchatelná.
Scarborough Fair/Canticle (Interlude) je kytarovou mezihrou melodicky postavenou na slavném hitu Simonaa s Garfunkelm. Do jemné hry na jednu kytaru občas pronikne orchestr, ale skladba je k poznání a profesionálně zahraná. Kytarovou melodii nahradí Grushinova skladba The Strip, optimistický jazz ve španělském rytmu s mexickými trubkami.
V písně April Come She Will se ke slovu dostává vysoký, i když čistý a příjemný hlas Arta Garfunkela, v romatické písně, která je, stejně jako vždy, podbarvená skvělou Simonou kytarou.
Dave Grushin přidal další jazzovou skladbu, dvou a půl minutovou skladbu The Folks. Po pravidelném jazzovém rytmu následuje nejdelší píseň alba, téměř sedmiminutová verze písně Scarborough Fair. Píseň není třeba představovat, kdo se alespoň trochu zajímá o hudbu nebo poslouchá rádio, určitě ji slyšet. V druhé polovině se skladba přesune do mírně irského zvuku a opět zopakuje celý text. Zajímavá věc, ale člověk má možnost si přehrát tuto píseň dvakrát bez toho, aby přeskakoval tracky na Cd.
The Effects je poslední skladbou, jejímž autorem je Dave Grushin. V jeho tvorbě nastala trošku změna nálady, tato skladby je spíše temnějším jazzem, kde na sebe pozornost strhává hlavně skvělý saxofon. Rozhodně nejlepší kousek od Grushina na albu.
Závěr alba tvoří čtyři písně od Simona s Garfunkelem. The Big Bright Green Pleasure Machine je folkrockovou vypalovačkou, následující píseň s podivným názvem Whew zase skladbou poměrně zvukově typickou pro toto duo. Snad je ta flétna není úplně obvyklá. Mrs. Robinson je kopí její jmenovkyně ze začátku alba, ale bez orchestru. A nakonec je opět hit Sounds of Silence, tentokrát pouze v jemné kytarové verzi.
Toto album je povinností pro fanoušky Simona a Garfunkela, ale rozhodně nepatří k jejich the best of, spíš se jedná o takovou recklaci jejich skladeb. ale pořád je to kvalita, která se dobře poslouchá.

Král komedie

10. října 2007 v 18:25 Filmy
Rok výroby: 1983
Režie: Martin Scorsese
Hrají: Robert DeNiro, Jerry Lewis, Diahne Abbott, Sandra Bernhard, Lou Brown
Rupert Pupkin (DeNiro) je mužem, který si o sobě myslí, že se narodil komikem. Celé roky se snaží prosadit a pak si jednou usmyslí, že se proslaví přes komika Jerryho Lanforda (hraje ho skutečný komik Jerry Lewis). Tak dlouho se kolem něj motá, až ho zachrání před šílenou fanynkou (jeho přítelkyně) a odjíždí s Jerrym jeho limuzínou. Tam za záchranu požaduje možnost vystoupit v jeho pořadu. Jerry kývne, ale téměř okamžitě tuto záležitost pustí z hlavy. Jenže Pupkin je člověk neodbytný a Jerryho odmítaní nakonec dojde k tomu, že ho Pupkin unese a požaduje, jako výkupné, vystoupení v televizi. To je mu splněno a v televizi ho vidí 67 milionů lidí. Pupkin je sice odsouzen za únos, ale po dvou a půl letech se stejně stalo vysněným Králem komedie. To je v zkratce děj filmu. Není to nic složitého, ale zase to není trapná komedie, jaké se točí dnes.
Film sází hlavně na excelentní herectví Roberta DeNiro, který hraje Pupkina jako spíše jen sebevědomého, než vtipného člověka. Postava v jeho podání dostává životnost se vším všudy: S excentrickými gesty, neustálým sebevědomým úsměvem a zvláštním, rádoby vtipným (ono to je vtipné jen pro díváka, nikoliv pro další postavy filmu), způsobem řeči.
Požehnáním pro tento film je barvená kamera. Kdyby režisér Krále komedie natočil jako svého Zuřícího býka, to jest černobíle, film by byl dobrý ale ztratil by polovinu svého kouzla. Například takový Rupertův modrý oblek s červenou kravatou, nebo barevně zajímavá závěrečná scéna by se mohly stát vzorem pro to, jak používat barvy ve filmu, aby obraz sám o sobě působil zajímavě a vtipně.
Nejlepší částí filmu je část, ve které se Pupkin snaží znovu vetřít do přízně Jerryho Langforda. Celý film je vlastně ukázkou toho, jak by se měly komedie točit, aby z nich nevycházely prvoplánové blbiny a hovadiny.

Zemřela slečna Moneypenny

1. října 2007 v 20:16 Osobnosti
29. září ve večerních hodinách zemřela v nemocnici australském městě Framatle na rakovinu herečka kanadského původu Lois Maxwell, která se proslavila zejména rolí slečny Moneypenny ve filmech s Jamesem Bondem. Hrála ji od filmu Dr. No z roku 1962 a skončila ve filmu Vyhlídka na vraždu (ve stejném filmu skončil jakopředstavitel Jamese Bonda i Roger Moore).V té době se dokonce uvažovalo, že by byla "povýšena" do role bondovy šéfky (v jejím případě) M. Bylo to pro ni velkým zklamáním, že tu roli nakonec nedostala.
Narodila se v kanadském Ontariu v roce 1927. Přesně o dvacet let později obdržela¨Zlatý glóbus jako talent roku za roli ve filmu That Hagen girl, kde hrála spolecne s Ronaldem Reaganem, pozdějším americkým prezidentem.
Přestože byly "Bondovky" jejím nejčastějším hereckým úkolem, objevila se i v jiných filmech, například v Kubrickově adaptaci románu Vladimíra Nabokova Lolita.