Prosím, pište komentáře!-Please, write your comments!-Ecrirons votre comemntaries, s'il vous plait!

Prosinec 2007

Chariots of Fire

27. prosince 2007 v 13:26 Soudtracky
Autor: Vangelis / Délka: 42:07 / Počet skladeb: 7
Oscarem oceněný Vangelisův soudtrack otevírá jedna z nejznámějších filmových melodií vůbec, skladba, zde nazavaná Titles (známá též jako Chariots of Fire) spojuje dohromady syntetizátorový podklad (opakující se rytmus a orchestr) s výbornou klavírní melodí a typicky Vangelisovskými zvukovými efekty.
Druhá skladba, Five Circles, je, jak už název napovídá, oslavou olympiády. Od toho se odvíjí zpočátku jemná, ale později velmi vznešená melodie. Celá skladba je podle mého soudu elektronická, ale lze se setkat i s verzí hranou londýnským symfonickým orchestrem. Pro mě, je toto pětiminutové dílo jedním z vrcholů alba.
Následuje téma jednoho ze dvou hlavních soupeřů, Abrahama, Abraham's Theme. Otevírá je zvláštní zvuk připomínající housle, na který naváže elektronická melodie z výraznějších, ostřejších, zvonivých tónů. "Housle" z úvodu se neustále vynořují a doplňuje je Vangelisův efekt, připomínající bublání vody,
Eric's Theme je mnohem vznešenější a snadněji zapamatovatelné než Abraham's Theme. Zvukové ladění připomíná spíše skotské dudy podbarvené bicími udávajícími rytmus a zvukové plochy tvoří (pravděpodobně) samplovaný orchestr.
Závěrečný závod je ve filmu podbarven dvouminutovou skladbou 100 metres. Je to spíše podivné spojení různých elektronických zvuků, které ve svém celku vytvářejí neuspořádanost a nervozitu.
Předposlední skladbou je Jerusalem, který začíná varhanami a sborovým zpěvem. Ale i pod vznešenou a opravdu velkolepou melodií je občas slyšet podivné elektronické mručení z předchozí skladby.
Album uzavírá dvacetiminutová "skoro-symfonie" spojující všechny motivy do jedné skladby, příznačně nazvaná Chariots of Fire.
Pokud máte rádi melodické soudtracky a nemáte nic proti elektronice, je toto Vangelisovo dílo určené přesně pro vás.

Blade Runner

15. prosince 2007 v 16:09 Filmy
Rok výroby. 1982
Režie: Ridley Scott
Hrají: Harrison Ford, Rutger Hauer, Darryl Hannah
Detektiv Rick Deckard, člen speciální jednoty Blade Runners, má problém. Ze vzdálené mimozemské kolonie uteklo pět replikantů, umělých bytostí, které jsou dokonale podobné lidem a zmizelo kdesi ve změti ulic Los Angeles roku 2019, ve snaze obejít svou omezenou "trvanlivost" a zajistit si nesmrtelnost.
Klasické sci-fi Ridleyho Scotta vzniklo podle novely Phillipa K. Dicka a je jedním z největších milníků v tomto žánru. Není to ani tak naivní, jako Star Wars ani tak přeplácané jako Pátý element Luca Bessona. Scott totiž na plátno přinesl úžasnou noirovou vizi budoucnosti, kterou asi nejlépe vystihuje úvodní scéna, kdy se pomalým záběrem přibližujeme k obří pyramidě Tyrell Corporation a kolem nás prolétají létající auta a do vzduchu vybuchují gejzíry ohně. Naproti tomu, spodní patra města jsou neustále bičována hustým deštěm (atribut filmu noir) a temné kouty jsou obývané bezdomovci a jinými podivnými existencemi.
Hlavní postavou je flegmatik Rick Deckard, nejlepší lovec replikantů. Bohužel si ani on nemůže být jistý, jestli jím náhodou není on sám (ve filmu to není řečeno, ale existuje více verzí - jak teorie tak filmu). Podstatné je, že role Deckarda sedne Harrisonu Fordovi jako ulitá, minimálně stejně dobře jako postava Indiana Jonese. Jeho protihráčem je Rutger Hauer, dokonale ztvárňující bytost, která je sice záporná, ale v nitru netouží po ničem jiném, než žít dál a snad se stát člověkem.
Posledním velkým plusem filmu je hudba elektronického mága Vangelise, která ke sci-fi sedne naprosto perfektně. Převážně syntetiizátorové skladby jsou však poněkud tiché, a proto doporučuji soudtrack k samostatnému poslechu.
Blade Runner je milníkem v žánru sci-fi, ale filmem, který zvládnou i odpůrci tohoto žánru. Naprostá klasika. Určitě vidět.

The Rock OST (Hans Zimmer, Harry Gregson-Williams, Nich-Glennie Smith)

12. prosince 2007 v 17:04 Soudtracky
Délka: 60:06 min / Počet skladeb: 8
Soudtrack k akčnímu hitu Michaela Baye z roku 1996 se Seanem Connerym a Nicolasem Cagem v hlavní roli je typickým výtvorem společnosti Media Ventures, jejímž je Hans Zimmer zakladatelem. A stejně tak i Harry Gregson-Williams a Nick-Glennie Smith. A kromě nich též Zimmerův žák Klaus Badelt, takže The Rock zní něco jako víc elektronický Gladiátor šmrncnutý hlavními motivy z Pirátů z Karibiku.
Hlavní hudební základ obstarávají samplované bicí a (nejspíš) živý orchestr plus nějaké to sbory a občas znějící elektrická kytara. I když má album rovných 60 minut, obsahuje pouze osm skladeb.
Hned ta první, Hummel Gets the Rockets plyne ve svižném rytmu, Po minutě trubek znějící v hodně hymnickém duchu přijde na řadu krátká mezihra ze samplů a skladba nasadí svižně odsekávané tempo a rozvíjí hlavní motiv, který se poprvé objevil na začátku této skladby. Začátek páté minuty zní asi nejvíce jako hlavní motiv He's Pirate z Pirátů z Karibiku. Kdo zná Badeltův soudtrack, nemůže si nevšimnout podobnosti. Závěr obstarjí opět trubky a motiv z prostřední části skladby.
Ve druhé skladbě, jejíž název je přesmyčkou skladby Elvise Presleyho Rock House Jail (u Elvise Jail House Rock, je na výrazně samplovaném pozadí opakován hlavní motiv. Po minutě a půl se ale změní v pochodovější a ještě úsečnější varianci a naváže jakási vojenská mezihra a cosi, co nejvíce instrumentačně připomíná Zimmerova Gladiátora. V tomto duchu, střídavě rychlých a pomalých pasáží se nese celý zbytek této desetiminutové skladby.
Číslem tři je jedna ze dvou nejkratších skladeb na albu, Jade. V této spíše romantičtější skladbě je hlavním nástrojem flétna hrající melodii v poměrně optimistické tónině. Na romantiku zde není čas, proto se přesuneme na skladbu další.
Tou je téměř devítiminutová In the Tunnels, kterou otevírá úder do basových bubnů a následuje syntezátorová předehra a pak až do konce krátké úseky hlavního tématu obohacené o nové prvky, z nejvýznamnější jsou patrně rychlé (patrně elektronicky upravené) perkuse a jedno nové, sporadicky se objevující téma.
First Launch začíná poměrně temně - hluboké tóny, temné sbory a další ne příliš optimistické prvky. Po třetině skladby dostanou prostor výrazné bicí, ale pak vše pokračuje v předešlém duchu. V závěru skladby se objevuje velkolepý motiv se sbory a významnými syntetizovanými bicímu.
Nejdelší, 14ti minutovou skladbou na albu je Rocket Away, která využívá své délky k pomalému nevýraznému rozjezdu. Po dvou minutách se zrychlí a přichází s novým, opět poměrně velkolepým motivem. Pak se vrací starý známý hlavní motivem s přidanou gradační pasáží, motivy opět připomínající Piráty z Karibiku a skladba končí lyrickou, smyčcovo flétnovou pasáží.
Fort Woloton - Texas, nekratší na albu, je pomalou skladbou s výraznou elektrickou kytarou v mírně countryovém duchu.
Album uzavírá sedmiminutová The Chase.opět začíná v pomalejším tempu, ale rytmus se najednou začne zrychlovat a je čím dál tím nervóznější, takže skladba je ve svém celku velmi napínavá a patrně jedna z nejlepších na albu a zní jako He's Pirate na steroidech. To jí ovšem na kvalitě neubírá.
Závěrem by se dalo řící, že album je typickým "zimmerovským" kouskem, ale v rámci akčního žánru jde o dokonalost samu a určitě patří k nejlepším soudtrackům posledních patnácti let.

Freddy Kueger

5. prosince 2007 v 18:53 Filmové postavy
Freddy Krueger se narodil při požáru psychiatrické kliniky na Elm Street, jeho matkou byla schizofrenička a bylo to právě její výkřiky, které Freddy podle všeho slyšel na tomto světě. Otec neznámý. Fredy jako jeden z mála požár přežil. V dospělosti pracoval jako školník ve Springwoodu, oženil se a se svou manželkou měl i dceru.
Není úplně jasné, co způsobilo Freddyho zvrácené chování. Jisté však je, že jeho první obětí byla holčička Amy. V zabíjení dětí našel Freddy smysl života. Jenže jednoho dne vtrhla policie do kotelny, kde byl zaměstnán a našla tam desítky mrtvých dětských těl. Freddy byl zatčen, ale díky práci geniálního právníka se bez trestu dostal na svobodu.
To se ovšem nelíbilo zdrceným rodičům mrtvých dětí. Došli zase zpět do kotelny, Freddyho ubili a dům zapálili. Jediné co po něm zbylo, byla stará roztrhaná rukavice s připevněnými břity.
Ale Freddy sice zemřel, ale vrátil se jako vrah v klobouku, s popálenou tváří a rukavicí s břity a vstupoval a vraždil děti rodičů, kteří jej zabili. A protože byl jen ve snech bylo téměř nemožné ho zabít. Freddy zabíjel mnoha velmi vynalézavými způsoby a uniknul jen málokdo.
Freddy Krueger se až do dnešní doby objevil v celkem v osmi filmech a ve všech jej ztvárnil stejný herc, Robert Englund.

300 návštěvníků a nová rubrika

1. prosince 2007 v 18:50 Články
Vážení návštěvníci tohoto blogu!
Za sedm měsíců, po které tento blog funguje ho navštívilo už více než 300 návštěvníků. Někteří z vás třeba jen omylem (ale i tak vám děkuji), některé třeba blog zaujal natolik, že se na něj pravidelně vracejí. Prosím, zachovejte mi tedy i nadále věrnost a piště více komentářů.
Na "oslavu" tohoto kulatého čísla jsem se rozhodl přidat novou rubriku, kterou jsem nazval Slavné filmové postavy. Zde se více budu zabývat filmovými hrdiny, keří jsou mnohdy slavnější než herci, kteří je ztvárnili. Proto prosím všechny,kdo mají zájem podílet se na tomto blogu, aby do kemntářů psali tipy na postavy, které chtějí abych je zde zvěčnil. Podotýkám, že by měli být něčím vyjímečné, zajímavé, či jinak přitažlivé pro filmového diváka.
Ještě jednou děkuji za věrnost!!!