Greatest Film Classic blog na Blog.cz

Rok výroby: 2007

Režie: Robert Zemeckis

Hrají: Ray Winstone, Anthony Hopkins, Brandon Gleeson, Angelina Jolie

Král Hrothgar, vládnoucí jedné severské zemi má problém. Jeho zemi a lid totiž terorizuje monstrum Grendel a žádný se statečných hrdinů si s ním nedokáže poradit. Až se jednou z bouře vynoří hrdinný rek Beowulf se svou statečnou družinou a králi slíbí, že jej Grendela zbaví. Slib vykoná a pak se ještě vydá zničit Grendelovu matku, což ale není problém tak jednoduchý, jak by se mohlo zdát...

Beowulf je filmovou adaptací základního kamene anglické literatury, eposu Beowulf, jednoho z nejstarších příběhů na světě. Bohužel ze scénáristického pohledu se jedná v podstatě o dva totožné příběhy (to samé co se stalo Hrothgarovi se stane i Beowulfovi). Naštěstí si scénáristé dovolili jistou dávku inovací, aby příběh osvěžili a tak z Beowulfa udělali spíše namyšleného lháře než hrdinu bez bázně a hany. Neváhá si vymýšlet, aby byly jeho příběhy zajímavější a jeho největším potěšením je sbírání veršů do hrdinské básně o něm samém. Ale děj ani postavy nejsou to čím je Beowulf výjimečný.

Film je totiž výjimečný způsobem, jakým byl natočen. Kompletně totiž vznikl v počítačích pomocí techniky Performance Capture zachycující herecké výkony herců včetně výrazu ve tváři. To režisérovi Zemeckisovi dovolilo dělat nejrůznější záběry a pohledy kamery, které by normálně nebyly možné. Naneštěstí, animace ještě není natolik pokročilá, aby dokázala vdechnout život postavám. Místo herců se tak celý film díváme na gumové loutky s prázdným výrazem v očích. Když postavy bojují nebo jsou v záběrech z dálky, člověk žasne. Ale když dojde na emoce je to tragédie. Tyhle postavy mají asi tak tolik emocí jako marionety v loutkovém divadle. První věc, kterou budou muset animátoři vylepšit, jsou právě ty oči, které dělají z počítačem generované postavy živou bytost.

Jinak je to film, na který se dá dívat, nenudí, jen při jeho sledování permanentně zažíváte pocit "něco je špatně"....

Autor: Mark Knopfler / Počet skladeb: 14 / Délka: 43:13

Nestává se příliš často, aby rockový kytarista a zpěvák zabrousil do vod filmových soudtracků. Mark Knopfler z Dire Straits je zadřilou vyjímkou, protože se podílel hned na dvou. Na filmu Princezna Nevěsta a na druhém, méně známém, jménem Local Hero.

Otevírá jej skladba The Rocks and the Water, která je tvořena spíše různými zvukovými plochami a občas se objevující syntetizátorovou melodií.

Následuje Wild Theme, hlavní téma filmu, nádherná kytarová skladba, jejíž melodie se zaryje pod kůži a téměř se nedá zapomenout. Jedna z těch legendárních věcí, které Knopfler napsal.

Countroyovou skladbou Freeway Fleyer otevírá zvuk startovaného motoru. Opět je zde značný prostor věnován Knopflerově kytaře, tentokrát ve svižném tempu.

Boomtown svým duchem připomíná hudbu z baru po půlnoci. Jednoduchá saxofonová melodie, jemný buben, ale vše je mírně šmrncnuté elektronikou osmdesátých let.

The way it always starts je skladba v podobném duchu jako předchozí, jen náladu doplňuje zpěv. Následující The Rocks and The Thunder je nejkratším kouskem na albu. Má pouhých 50 vteřin a opět se zde spojují zvukové plochy a sytezátory jako ve skladbě úvodní.

Následující The Norther Lights je hlavním tématem filmu, tentokrát v podání keltské kapely The Ceilidh - takže se dočkáme typických fléten, mírně elektronického pozadí a chvílemi hučení deště. Další rozhodně zajímavý kousek, chvílemi připomíná tvorbu skladatele Vangelise. S touto skladbou je mořskými vlnami propojena The Mist Covered Mountains, která se nese v duchu irské melodiky i nástrojového složení.

S The Ceilidh se setkáváme i ve skladbě Luis's Favorite/Billy's Tune, která je svižnou veselou irskou, dalo by říci, hospodskou skladbou. Vítané melodické osvěžení po předchozích skladbách. V druhé polovině píseň zpomalí a hlavní slovo převezme tahací harmonika ve waltzovém tempu.

Whistle theme je 50 vteřinovým přepracováním hlavního tématu. Velmi zajímavé, ale v kytarové verzi zní poněkud lépe, což je slyšet v následující Smooching, která je ukázkou Knopflerova kytarového umněí, příjmené tempo, velmi dobře se poslouchá. V druhé části se přidává saxofon. Stargazer a The Rocks and the Mountains jsou navýraznými skladbami, které opět tvoří spíše zvukové plochy.

Vrcholem alba je závěrečná Going Home, časté to číslo na koncertech Dire Straits a Marka Knopflera. V první pomalé části se dočkáme krátkého "dialogu" mezi kytarou a saxofonem, druhá se rozjede v příjemném pop rockovém tempu.

Soudtrack Marka Knopflera je rozhodně valmi zajímavým počinem, který ale nepatří ke Knopflerovým vyrcholům.

Dnes, ve věku 54 lemřel britský filmový režisér a scénarista Anthony Minghella.
Podle informací časopisu Variety zemřel na krvácení do mozku při rutinní operaci krku.
Brit narozený v roce 1954 vystudoval a později i přednášel literaturu, ale spíše jen zajímalo
divadlo. Proto se rozhodl stát se dramatikem.

Po čase se rozhodl zkusit štěstí v britské televizi, pro kterou napsal několik scénářů.
Jeho filmovým debutem je je kritikou poměrně oceněnovaný snímek Opravdově, šíleně, hluboce. Jeho největším hitem se stal jeho třetí film: Devítiosacrová klasika Anglický pacient s Ralphem Finnesem a Juliette Binoche v hlavní roli.
Poté se na talentovaného brita sypala jedna nabídka za druhou. On je všechny vytrvale odmítal a za tři roky natočil s Mattem Damonem v hlavní roli film Talentovaný pan Ripley. Svůj poslední film natočil po dalších čtyřech letech.
Stalo se jím romantické drama Návrat do Cold Mountain. I přes to, že získalo jen jednoho Oscara (pro Renée Zellweger), film si v kinech vůbec nevedl špatně.
Jeho smrtí dnes světová kinematografie přišla o talentovaného muže, který dokáza točit filmy, které dokázaly zaujmout jak diváky, tak kritiku.

Rok výroby: 1973

Režie: Sam Peckinpah

Hrají: James Coburn, Kris Kristofferson, Bob Dylan

Baladický western od mistra tohoto žánru Sama Peckinpaha je příběhem o přátelství dvou mužů, přátelství, které je podrobeno nejtěžší zkoušce ve chvíli, kdy Patrick (Pat) Garret, bývalý desperát, nyní šerif jednoho zapadlého městečka, je postaven před úkol zabít svého přítele a bývalého souputníka Henryho McCarthyho, zvaného Billy the Kid.

Příběh začíná v roce 1908, kdy je ze zálohy zastřelen Pat Garret (scéna je zároveň prostříhávána do minulosti, kdy si Billy cvičí svou mušku na slepicích působí to tak, jakoby Garreta zastřelil sám) a končí v minulosti, kdy Garret zabije Billa a zároveň metaforicky sám sebe, když rozstřelí svůj obraz v zrcadle.

Pomalý způsob vyprávění tohoto příběhu obzvláštňuje hudba a písně Boba Dylana (Včetně hitu Knockin' On the Haven's Door - recenze soudtracku v rubrice Soudtracky), který si též zahrál malou roli dobrodruha a vrhače nožů Aliase, který provází Billyho a později se setká i s Garretem ve scéně, kdy je nucen číst nápisy na plechovkách v baru, když zrovna Pat vede rozhovor s jiným Billyho kolegou.

Obraz celého filmu je důsledně komponován v odstínech žluté a hnědé, občas se objeví i červená a modrá. Těmto barvám je vše důsledně podřízeno a spolu s hudbou, herectvím postav a spoustou dalších detailů vytváří dokonale harmonický celek, kterým je neobvyklý western o úpadku mužného přátelství.

Mezi herci dominuje James Coburn jako Pat Garret, který má asi nejvíce prostoru a s přehledem zvládá svoji postavu drsňáka s kamenným výrazem. Billy Krise Kristoffersona je velmi upozaděný, ale docela dobře se na něj kouká a s Garretem tvoří neobvyklou, ale funkční dvojici. ženské postavy jsou degradovány pouze na něco, co slouží mužům k zábavě (feministky prominou, ale tak je to ve všech filmech sama Peckinpaha).

Pokud máte rádi westerny a nevadí vám více krve, než je ve westernech obvyklé rozhodně tento film doporučuji.

1. března byly předáni Čeští lvi, výroční ceny české filmové akademie, za rok 2007. Zde jsou jejich kompletní výsledky:

Nejlepší film: Tajnosti (r. Alice Nellis)

Nejlepší režie: Jan Svěrák (Vratné lahve)

Nejlepší scénář: Zdeněk Svěrák (Vratné lahve)

Nejlepší mužský herecký výkon v hlavní roli: Ivan Trojan (Václav)

Nejlepší mužský herecký výkon ve vedlejší roli: Jan Budař (Václav)

Nejlepší ženský herecký výkon v hlavní roli: Marion Cotillard (Edith Piaf)

Nejlepší ženský herecký výkon ve vedlejší roli: Zuzana Bydžovská (Gympl)

Nejlepší kamera: Ramunas Greičius (Tajnosti)

Nejlepší hudba: Edith Piaf

Nejlepší střih: Jiří Brožek (...a bude hůř)

Nejlepší zvuk: Laurent Zeilig (Edith Piaf)

Nejlepší výtvarný počin: Jan Balej (Jedné noci v jednom městě)

Dlouholetý umělecký přínos českému filmu: režisér Vojtěch Jasný