Prosím, pište komentáře!-Please, write your comments!-Ecrirons votre comemntaries, s'il vous plait!

Květen 2008

Zemřel Sydney Pollack

27. května 2008 v 9:12 Osobnosti
V pondělí 26. května 2008 zemřel na rakovinu americký filmový režisér a herec Sydney Pollack. Narodil se v roce 1935 v Laffayete v Indianě jako syn ruských přistěhovalců. Později v New Yorku studoval divadlo, pak se přes herectví dostal až k filmové režii. V roce 1962 debutoval jako herec ve filmu War Hunt, kde hrál také Robert Redford, kterého Pollack za svou kariéru režíroval celkem sedmkrát.
Ve své kariéře natočil velké množství filmů s velkými hereckými hvězdami: Meryl Streep (Vzpomínky na Afriku - za tento film získal dva Oscary), Dustinem Hoffmanem (Totsie) a Robertem Redfordem (Tři dny Kondora). Společně s Anthony Minghellou založili produkční společnost Mirage Films, která stála i za Minghellovým hitem Návrat do Cold Mountain. Posledním filmem, který Pollack režíroval bylo drama Tlumočnice s Nicole Kidman z roku 2005.
Často se též objevoval ve filmech svých režisérských přátel a kolegů, např. v thrilleru Michael Clayton, Eyes Wide Shut Stanleyho Kubricka a filmu Roberta Altmana Hráči.
Pollackovou smrtí přišel filmový svět o jednu z nejvýznamějším postav americké filmové režie.

Ogniem i mieczem OST (Krzesimir Debski)

19. května 2008 v 16:04 Soudtracky
Autorem hudby k nejdražšímu polskému filmu všech dob, čtyřdílné adaptaci slavného románu Henryka Siekiewicze je skladatel Krzesimir Debski, který vytvořil poměrně velkolepou kompozici, tak jak se na velkolepý historický film sluší a patří.
Otevírá jej skladba Prolog, který začíná vznešenými, až náboženskými chorály na pozadí smyčců. To se pak, po zazvonění zvonu, přenese do hlavního motivu, který ale, není hrán zas tak přehnaně velkým orchestrem. Jemným doprovodem jsou rytmické údery. Opět se objevují sbory, ale nikdy nepřebijí hlavní melodii.
Piesn Janaje v pomlém tempu plynoucí, poměrně velkolepá skladba, která se po celou dobu udržuje své tempo. Druhá polovina opakuje tutéž melodii, jen pomocí táhlých tónů velkého orchestru. Druhá část je tedy o něco smutnější a nalehávější, ale melodie je stále krásná.
Variací na stejné téma je i Piesn Heleny, jen je použito jiné nástrojové složení. Díky tomu, a malým úpravám v celkové kompozici, vyznívá tato skladba optimističtěji. Hlavní melodii zpívá až operní ženský hlas, který se dokáže dostat až do poměrně velkých výšek. Závěr skladby nabídne hlas i orchestr v plné síle ve velkolepém finále.
Změnou tempa i nálady je pochodovější Atak Kozakow, ve které se objevují melodické náznaky ruských a polských lidových písní. Vše ještě podrhují temně znějící mužské sbory (jako Alexandrovci) a použití žesťových nástrojů.
Bezkresny szeroki stepie rozvíjí temnou kostelní melodii z úvodu skladby Prolog. Závěr opět graduje ve schodovitě stoupající melodii a pak tři rychlé tóny velkého orchestru a... zase ticho.
První zpívanou věcí je téměř minutová Dumka Bohuna. Patrně lidový text v polštině zpívá příjěmný mužský hlas za doprovodu jakési harfy.
Gniew Bohunaje přesně taková, jak její název napovídá. Drsná, roztěkaná skladba přesně dokreslující hněv a zlobu. Autor používá velkých bubnů a krátkých, usekávaných tónů a místy i disharmonických tahů smyčců a zvlášně pochodového rytmu.
Další válečnou skladbou, svým rytmem přesně vystihující rytmus jízdy na koni je Szarta jazy polskej. I přes disharmoickou střední část se jedná o vyjímečné dílo, ve kterém taky zaznívají lidové motivy.
Obrona Zbarazaje pochodovější variací na hlavní motiv, ve které harje prim velký smyčcový orchestr. Po krátkém útlumu se opět vrací akční velkolepost, místy vzdáleně připomínající Piráty z Karibiku, ale opravdu jen vzdáleně.
Následující Pan Longinus poměrně razantně zpomalí celkový běh a my posloucháme úplně novou, zatím nevyužitou melodii, která ale bohužel není tak výrazná jako hlavní melodie tohoto filmu.
Další lidovou písní je Ruta miata, vysokým ženským hlasem zpívaná zrychlující se "hopsanda".
Husaria ginieje poměrně nevýrazná skladba se strohou melodikou, podpořenou velkolepými tympány. Ne že by byla úplně špatná, ale ničím nevybočuje z obvyklé hudební tvorby k historickému filmu. Naopak Bitwa je přesně taková, jak její název napovídá. Dramatická (i když často bohužel za použití disharmonických zvuků), ale gradující a do poslední chvilky napínavá.
Dalším lidovým kouskem je Na zielonej Ukrajine, která se stala jednou z hlavních melodií filmu. Svižná melodie s tureckým (tatarským) nádechem, kde hlavní melodii hraje výše posazená flétna. Rozhodně velmi příjemné a zábavné.
Pan Onurfy zaglobav sobě obsahuje také lidové motivy, tentokrát hrané na jakési lidové nástroje. Trochu rušivým dojmem ale bohužel působí pravidelně se po pár taktech opakující pauza. Naproti tomu Dajcie dziewke je osudová monumentální a temná, ale opět se bohužel jedná o typicky filmově znějící dramatickou melodii.
Rzedzian i kozacyje zajímavá svou temnou melodí hranouna violoncello, ke které se později přidá i poměrně velký orchestr. Ještě zpátky k melodii - chvílemi připomíná klasickou ruskou "Kaťušu"...
Pravidelný, skoro-taneční rytmus má mírná skladba Zegnaj milaa navíc obsahuje i příjemnou melodii, šmrncnutou lidovými prvky. Nejkratší skladbou na albu je Rozparzc Jana, zpívaná jedním ženským hlasem, který je doprovázen orchestrem. Bohužel nic světoborného.
Buntje jen volným poslpováním nemelodických temných tahů smyčcového orchestr. Opět nic moc. A kto jest szcestliwy na tej Ukrajine se opět vrací k osvědčenému postupu s velkým sborem a orchestrem a přináší další, "kostelní" melodii. Bohužel jsou čtyři minuty toho samého trochu moc. V druhé polovině se náznakově objevuje hlavní téma filmu a pak se přidávají i temné pekuse a hymnická melodie.
Jar Horpynyopět připomíná skladbu prolog, ale pak nastne zvláštní, až hororová část tvořená vlastně jen divnými nepříjemnými zvuky. Pak se opět vrátí melodie, bohužel opět narušovaná občasnými rušivými pouzami. Helena v kapielije jemná smyčcově-žesťová skladba, kterou občas prostupují mírně středověké motivy. Poměrně příjemná věc. Po necelé minutě se přidá i ženský hlas, který podporuje melodii.
Svižná skladba Tatarzy začíná perkusním úvodem, který vytvoří patřičně bojovou náladu, která se táhne až do konce této dvouminutové skladby.
Závěr alba obsahují dvě již využité skladby v mírných úpravách. Piesn Heleny je zde pouze instruemntálně bez použitého sboru, Na zielonej Ukrajine je zase verzí hranou velkým orchestrem. Posledním kouskem na albu je Dumka na serce, popová verze hlavního tématu.
Rusumé této recenze je, že Ogniem i mieczem je velmi zajímavým soudtrackem, který pochází ze střední Evropy, což je vyjímečné.

Indiana Jones a Poslední křížová výprava

15. května 2008 v 18:27 Filmy
Rok výroby: 1989
Režie: Steven Spielberg
Hrají: Harrison Ford, Sean Connery, John Rhys-Davies
Ve svém třetím dobrodružství se Indiana Jones vydává na putování za nelezením Svatého Grálu, kalichu, za kterého pil Ježíš Kristus při Poslední večeři (Dan Brown má odlišný názor, ale to je vedlejší) a na paty mu šlape vášnivý sběratel historických památek Donovan, rakouská doktorka Elsa Schneiderová a velká část německých Afrika Korps. Ale i na Indyho stranu přibyli výrazní pomocníci. Kromě Henryho Jonese seniora se vrací Marcus Brody a Salláh z Dobyvatelů ztracené archy.
Stejně tak, jako byl Chrám zkázy nejtemnější, tento film je asi nejvtipnější. Z celého filmu přímo čiší, jak se jeho tvůrci při natáčení bavili a díky tomu se podařilo stvořit svižnou a neskutečně zábavnou jízdu, která nerozesměje jen zarytého morouse nebo toho, kdo si ji nepustí.
A kromě vtipů je úžasné i obsazení. Harrison Ford a Sean Connery tvoří dokonalou, synovko-otcovskou dvojici. Je radost je pozorovat při útěku z rakouského hradu a stejně tak i jejich jemně obdivné pohledy, když se tomu druhému povede něco geniálního.
Pokud jde o prostředí, ve kterých se příběh odehrává, podíváme se do Afriky, rakouského hradu a dokonce zabrousíme i do Berlína a na italské pobřeží.
Hudba Johna Williamse ničím nepřekvapí - je stále na vysoké úrovni, dokonce se mu daří vrátit i motiv Archy z Dobyvatelů. Takto má vypadat práce s hudebními motivy ve filmu, tak by to mělo být.
Indiana Jones a Poslední křížová výprava je důstojným završením Jonesovské trilogie, které rozhodně stojí za vidění (stejně jako předchozí dva filmy).

2000 návštěvníků

15. května 2008 v 12:25 Články
Vážení čtenáři!
Návštěvnost tohoto filmového blogu překročila 2000 přístupů, za což bych chtěl poděkovat právě vám, Mým čtenářům, a to jak těm věrným, tak těm, kteří se sem dostali omylem - i díky vám mohu psát tento článek.
V nejbližší době plánuji přidat rubrikou nazvanou Ankety, ve které bude vždy nahozeno téma a pod ním anketa. V plánu je anketa o nejlepší filmovou melodii, či nejlepší sci-fi (či jiný) film.
Děkuji vám za věrnost a doufám, že vydržíte. Já taky vydržím.

Indiana Jones a Chrám zkázy

8. května 2008 v 18:26 Filmy
Rok výroby: 1984
Režie: Steven Spielberg
Hrají: Harrison Ford, Kate Capshaw, Jonathan Ke Quan, Amrish Puri
Pokračování dobrodružného hitu Dobyvatelé ztracené archy a zároveň prostřední díl "indianajonesovské trilogie", je rozhodně filmem nejtemnějším z celé série. Indy, po "bondovské" scéně v baru a po sjezdu na gumovém člunu z vrcholků Himalájů, doprovázen zpěvačkou Willie a malým čínským chlapcem Prckem, doráží do indické vesnice, ze které byl ukraden posvátný Sankarův kámen a byly uneseny všechny děti. Kámen i děti by se měly nacházet v paláci Pankot, kam se Indiana se svými společníky vydává. až na místě vyjde najevo, že v podzemí paláce je lidskými obětmi uctívána bohyně smrti Káli a všem zfanatizovaným uctívačům, včetně asi tak dvanáctiletého maháradži, vládne démonický velekněz Mola Ram...
Ač námět velmi temný (bohyně smrti, únosy dětí...) a mnohdy velmi temným scénám (obětování Kálí...), je zde místo i na "indianajonesovský" humor, který se místy přenáší až do černého humoru (večeře u maháradži). Ale to vůbec není na škodu - vtipy jsou minimálně stejně tak dobré, jako byly v jedničce: Spolehlivě dokáže rozesmát Jonesův šibalský úsměv, scéna v letadle, které nikdo neřídí i neustálé Prckovy pokusy tahat Jonese z maléru.
Hereckému obsazení není co vytknout - Ford je stejný jako minule, omlácený hrdina trousící suché hlášky, s bičem, v klobouku a roztrhané košili, kněz Mola Ram s nezapomenutelným ďábelským pohledem, přirozený Prcek i trochu moc uječená Willie Scott (vypadá to, že jejím jediným úkolem bylo ječet, omdlévat, nebo se tvářit zhnuseně). I přes to, je i tento film výborně a přesvědčivě obsazený.
Jak už je u Jonese zvykem, provede nás různými exotickými lokacemi, tentokrát asijskými.
Indiana Jones a Chrám zkázy je po všech stránkách strhující a dobře natočený a napsaný film, který rozhodně pobaví, i přes svou temnou prostřední část.

Dobyvatelé ztracené archy

4. května 2008 v 18:25 Filmy
Rok výroby: 1981
Režie: Steven Spielberg
Hrají: Harrison Ford, Paul Freeman, Karen Allen, John Rhys-Davies
Dr. Henry Jones je profesorem archeologie na univerzitě, má dobře placené místo, studentky, které jej naprosto zbožňují, bojí se hadů a ve volném času doplňuje univerzitní muzeum o vzácné historické kousky. Bohužel má taky talent o nálezy přicházet. To se mu povede i v případě zlaté sošky ukryté kdesi v amazonském chrámu. Tím, kde sošku nakonec získá je francouzský archeolog Belloq. Jones si myslí, že už ho vidí naposledy, ale o to více je překvapen, když se mu Francouz začne plést do cesty i při hledání Archy Úmluvy. Bohužel nejen Belloq, ale i německá armáda....
Tak nějak začíná jeden z nejklasičtějších dobrodružných filmů v historii. Film, který přivedl na plátno hrdinu, který nemá obdoby, hrdinu, který v diváckých anketách "O nejlepšího filmového hrdinu" pravidelně poráží a Jamese Bonda. A pokud shlédnete tento film, nebudete se tomu ani divit. Jsou zde jisté podobnosti (oba suše hláškují, jejich způsoby vůči nepřátelům nejsem zrovna příjemné), ale na rozdíl od Bonda se Indy neváhá při své práci pořádně zašpinit (jen si všimněte, jak vypadá jeho košile na konci filmu...) a taky nemá takové štěstí s ženami.
Steven Spielberg, společně s Georgem Lucasem, který je autorem scénáře, vyšperkovali film úžasným množstvím vtipů a vtipných scének, které ale nikdy nepřebíjí děj a nikdy nejsou trapné a prvoplánové. Všechny vtipy jsou chytré a neomrzí ani na několikeré shlédnutí. Většinou se sice jedná o situační gagy, ale i ty dokáží podat poměrně přesný při dělání s obrazu o postavě, Jedním příkladem za všechny může být scéna, kdy Jones se znuděným výrazem a se slovy "Jdi do hajzlu" odstřelí mohamedána, předvádějícího své umění v práci s šavlí.
Na vysoké kvalitě filmu se podepsalo i kvalitní obsazení. Harrison Ford v klobouku, rozdrbané košili a kožených kalhotách je naprosto okouzlující a svoji postavu zahrál jako čím dál tím víc otřískaného člověka, který ale nepustí. Jeho hlavní parťačkou je Karen Allen jako Marion Ravenwoodová, dívka s neobyčejnou odolností proti působením alkoholu. Celkem dobrá postava, stejně jako Salláh Johna Rhyse-Davise, ale žádná z nich nepřezáří kouzlo Harrisona Forda.
Tuto akčně-dobrodružně-komediální klasiku, která se pravidelně umisťuje v první stovce nejlepších filmů může vřele doporučit všem bez rozdílu názoru a filmového vkusu.