Prosím, pište komentáře!-Please, write your comments!-Ecrirons votre comemntaries, s'il vous plait!

Stalker

15. prosince 2008 v 15:17 |  Filmy
Rok výroby: 1979
Režie:Andrej Tarkovskij
Hrají:Alexandr Kajdanovskij, Anatolij Solonicyn, Nikolaj Griňko

Kdysi před lety spadnul neobydlené oblasti tajemný meteorit a okolí místa dopadu proměnil na místo, kde se dějí zázraky, Zónu. Na určitých místech se zde plní příchozím ty nejniternější přání. Na tato místa vodí návštěvníky tzv. Stalkeři, muži, které Zóna poznamenala a oni sami nesmějí do Komnaty, kde se plní přání vstoupit. Jejich úkolem je jen bezpečně převést lidi do komnaty a zpět, cestou, která je nebezepčná a nikdy není stejná. Tentokrát se na cestu do zóny vydává stalker společně se dvěma muži, Profesorem a Spisovatelem. Cesta před nimi je dlouhá a náročná a ticho, vznešenost a krása Zóny přímo vybízí k probírání nejzákladnějších filozofických otázek.
Andrej Tarkovskij natočil velmi intelktuální sci-fi film, ve které je sci-fi vlastně jen myšlenka Komnaty, kde se plní přání. Ostatní je vesměs realistické. Film Satlker je ale divácky velmi náročný. Režisér začíná vyprávět za pomoci černobílého filmu, který využívá vysoký kontrast a kombinuje v sobě typickou černobílou s mírně do hněda zabarvenými pozadími scén. Celý tento úvod popisující náročnou cestu do Zóny trvá přes půl hodiny.
Téměř celý zybtek filmu (kromě poslední dvacetiminutovky) se věnuje putování trojice Zónou. Tarkovskij své herce sleduje v dlouhých, až několikaminutových nepřerušovaných záběrech, nechává je mluvit o všem možném, ale ve všech případech jsou to témata velmi závažná. Na druhou stranu je zde hodně scén, kdy se nemluví. Za postavy mluví elektronická nebo klasická hudba, nebo jen zvuky přírody - kapání vody, ptáci, šumění větru. Tento velmi realistický způsob natáčení v exteriérech pomáhá režisérovi vytvořit působivou atmosféru jakéhosi strachu z neviditelného a divák se tak mnohem lépe ztožňuje s hrdiny a chápe jejich obavy z dalšího postupu.
Herecké výkony jsou výborné, každý z předtavitelů dostane svoji příležitost ukázat, jak umí hrát. Všechny herecké výkony v kombinaci s dlouhými záběry působí až dokuemntárně, jako kdyby někdo sledoval tři muže na cestě do Zóny.
Na dokument je ale tento film až příliš vizuální. Všechny záběry jsou pečlivě komponované a využívají omezenou škálu barevnosti, převážně šedou a zelenou.
Celý film je velmi silným, kompaktním zážitekme, který i přes svou délu (dvě a půl hodiny) nenudí. I když některým film rozhodně připadá nudný. Těm ostatním, kteří se do něj položí a dávají pozor se odmění silným zážitkem.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama