Prosím, pište komentáře!-Please, write your comments!-Ecrirons votre comemntaries, s'il vous plait!

Duben 2009

I'm Not There OST

13. dubna 2009 v 18:18 Soudtracky
Film I'm Not Thereje netradičním životopisem zpěváka Boba Dylna. Nejedná se o komplexní životopis, jeho ososbnost je zde rozdělena do osudů šesti postav, které jsou představovány různými herci (včetně Cate Blanchett). A k netradičnímu filmu patří i netardiční soudtrack. Že se bude skládat z písní slavného autora, je pochopitelné. Ale překvapující je, že se posluchači dostávají do ruky hned dva disky (se zajímavým obalem), které jsou našlapány Dylanovými písněni...v podání jiných interpetů. Skalní Dylanofily právě polil studený pot. Ale nelekejte se, celé album je velmi zajímavým kouskem i do jejich sbírky a rozhdoně stojí za to. V následující recenzi se nebudu rozepisovat o jednotlivých skladbách (kterých je zde úctyhodných 34), spíše bych rád vyzvednul silnější i slabší mementy obou stříbrých placek.
První disk oevírá hit All Along The Watchtower, zde v podání zpěváka Pearl Jam Eddieho Veddera, který je také autorem vyjímečného soudtracku k filmu Seana Penna. Slušný vapalovák na začátek, od originálu se liší snad jen jiným hlasovým projevem. Následující, titulní, I'm Not There vyznívá skoro lépe ve verzi od Sonic youth, než Dylanův originál zařazený jako poslední skladba.
Číslem čytři dostane svůj prostor legenda, která pamatuje Woodstock, a to Richie Havens, který Dylanovu rockovou vypalovačku Thombstone Bluesupravil do svého typického, na kytaře postaveného stylu. Ale Dylan je z písně jasně cítit. Jeden z vrcholů alba. Cat Power a jejich verze Stuck Inside Of Mobile With The Memphis Blues Againse blíží Dylanovu zvuku použitím stejně znějících kláves. Ale jejinak jejich verze příjemně šlape a je o to zajímavější, že si ji zazpívala žena. Na disk se propracoval i Dylanův hit One More Cup Of Coffee, který si střihnul Roger McGuinn, který ale nedokázal svým roztřeseným hlasem a mexickými trubkami překonat verzi do češtiny přepsanou Robertem Křesťanem.
Mason Jennings (ve filmu přezpíval Christaina Balea) má na album dvě skladby: The Lonesome Death of Hattie Caroll a The Times They Are A-Changin. Obě se velmi blíží jednoduchému Dylnaovu podání (kytara, harmonka a zpěv) a velmi příjemně se poslouchají. Poměrně známí Los Lobos se pustili do jemné písně Billy I a bohužel se v jejich nástrojové smršti trochu ztrácí původní text. Další hvězda, tentokrát countryový zpěvák Willie Nelson přepracoval píseň Seňor a je potřeba říci, že velmi úspěšně. Každá verze má svoje, obě mají blízko k dokonalosti.
Sufjan Stevens jemnou píseň Ring Them Bellsspíše zkazil a to hlavně přehaněně pompézním aranžmá. Zajímavá je příjemná písnička You Ain't Goin' Nowherev podání Glena Hansarda a Markéty Irglové. Hudba je v Dylanově stylu, kytara a harmonika, ale ženský hlas jí dododává nový rozměr. Vypalovačkou ve stylu jižanského rocku je The Wicked Man v podání The Black Keys. Na albu příijemně vythne z kytarové skoronudy. Cold Irons Blues začíná tématem je z westernů (je slyšet i v trailru na tento film) aby pak pokračovala v poamlém depresivním duchu - kytara a skoro recitovaný zpěv. Toma Verlaina. Maggie's Farm byla vypalovačka už Dylanově podání, zde se jeho podání blíží se vším všudy, včetně hlasové projevu Stephena Malkmuse. Úžasnou písní je When the Ship Comes Inv podání Carla Franklina Marcuse, který si zahrál ve filmu jednu z alterací Boba Dylana. Krásná melodie, zazpívaný příjemným hlasem. Výborný kousek. Následující Moonshiner Boba Forresta je opět v Dylanovském stylu a ve mně evokuje rozlehlé americké lesy, pomalu plynoucí řeku a tichou nádheru noci v přírodě. Posledním hitem na tomto albu je Knockin' On The Heaven's Door, zde bohužel Antonym and the Johnsons přepracována do nudné, plačtivé písně. Škoda, s touhle písní šlo naložit lépe.
Soudtrack k tomuto filmu je rozhodně velmi zajímavou nahrávkou, která nabízí dvě a půl hodiny velmi kvalitní hudby, která stojí za poslech. A pokud Dylana neznáte, třeba se k němu skrz tenhle soudtrack dostanete.

Francis Ford Coppola slaví narozeniny

7. dubna 2009 v 21:11 Novinky
Dnes, 7. dubna 2009 slaví sedmdesáté narozeniny výzmaný americký režisér Francis Ford Coppola. K nejvýznamnějším položkám v jeho filmografii bezesporu patří trilogie Kmotr (první dva díly se pravidelně řadí k nejlepším filmům všech dob) a také filozofický válečný film z pekla vietnamské války
Apokalypsa. K jeho dalším známým filmům patří Drácula s Garym Oldmanem v titulní roli a také soudní drama Vyvolávač deště. Na rok 2009 je naplánovaná premiéra
filmu Tetro.
Tak, Všechno nejlepší, mistře Coppolo a mnoho tvůrčích úspěchů.

Slávnosť v botanickej záhrade

4. dubna 2009 v 23:03 Filmy
Rok výroby: 1969
Režie: Elo Havetta
Hrají: Jiří Sýkora, Nina Divíšková, Dušan Blaškovič, Zuzana Cigánová

Slávnosť v botanickej záhrade je patrně nejznámějš a nejvýznamnější položkou ve filmografii slovenského režiséra Ela Havetty. Těžko říci, proč se považuje za takový milník a za tak zajímavý film.

Problematická už je celá stavba snímku. Odehrává se v městečku Babindol, které se chystá na jakousi divadelní rekostrukci starořeckých svátků vína, které snímá televizní štáb. Na tuto chabou nitku jsou navlečeny drobné epizodky a příběhy. Nejvýznamnější se jeví milostné trable několika postav, v několika případech spojené s titulní botanickou zahradou a také současně probíhající pouť.

Příběhy se různě prolínají a doplňují v sedmi očíslovaných částech a jsou zalidněné neuvěřitelným množstvím postav, ať už je to Gašpar, asi nevýznamější postava, paroháč Kováč, věčně naštavný přemalováváním hanlivého nápisu na zdi nebo Pierre, vyžívající se užívání francouštiny a jiných cizích jazyků. Film není obsazen příliš známými herci, nejznámější je asi Nina Divišková v roli Kataríny a filmem se v miniroličce mihne i Július Satinský. K hereckým výkonům by se obecně dalo poznamenat, že jsou bodře lidové, plné smíchu, hlasitého vyprávění a velké radosti ze života. Mnozí z nich jsou ale svou hysterií až otravní.

Film je zajímavý zejména svou vizuální stránkou, která je propracovaná a velmi hravá a díky ní se dá celý film zvládnout. Kamera Jozefa Šimončiče se vyžívá v teplých, letnách barvách a prosluněné, optimistické atmosféře. Kromě těchto nádherných záběrů se zde dočkáme i scén, které jsou laděny do modra. Patrně jsou tak oddělený záběry natáčené televizním štábem, ale to nemohu říci s určitostí. Často se tyto dvě ladění mění uprostřed scény a to přispívá k poněkud sureálnému pocitu. Tomu ostatně napovídá i snovost až absurdnost různých scén (provazochodkyně padající z lana se najednou zastaví, vrátí se zpět a pokračuje v chůzi; pianista na korbě vozu; fontána tryskající víno). Film se tak stává jakýmsi letním snem o prázdninách (férii, tak je toto dílo někdy označováno) a všem co s tím souvisí. A s prázdninami je spojena i pouťová, nevázaná zábava. K pouťové, fantastické atmosféře napomáhá i kolovrátková hudba Zdeňka Lišky. Jeho kompozice k tomuto filmu rozhodně nepatří k jeho nejsilnějším.

Slávnosť v botanickej záhrade je velmi zvlaštní film, ale nepochybuji o tom, že si najde svoje diváky, kteří jím budou bezvýhradně nadšeni, ale i jeho naprosté odpůrce. Já osobně se nacházím někde mezi oběma póly. Ze Slávnosti mám podobný pocit jako ze Sedmikrásek Věry Chytilové. Oba filmy jsou vizuálně podmanivé, ale je velmi problematické proniknout jim pod povrch a přijít na to, co se za výstavní fasádou skrývá.