Prosím, pište komentáře!-Please, write your comments!-Ecrirons votre comemntaries, s'il vous plait!

Květen 2009

62. ročník festivalu v Cannes ukončen

25. května 2009 v 10:40 Novinky
Včera večer byl v jihofrancouzkém Cannes zakončen již 63. ročník jednoho z nejslavnějších filmových festivalů. Zlatou cenu získal rakouský film Michaela Hanekeho Bílá stuha, odehrávající se krátce před začátkem 1. světové války. Velká cena poroty byla předána Jacquesovi Audiardovi za film prorok.
Tento ročník festivalu byl plný známých hvězd, v nominovaných v hlavní soutěži nebyli žádní "dubutanti v Cannes". Stáli zde proti sobě taková esa jako Lars Von Trier (Charlotte Gainsbourgová získala cenu za nejlepší ženský herecký výkon) a Quentin Tarantino se svým filmem Iglourious Basterds (zde byl za nejlepší mužský herecký výkon oceněn Christopher Waltz). Cenu za nejlepší režii získal filipínský režisér Brillant Mendoza.
Podle zpravodajů byl tento ročník mnohem drsnější, pokud jde o násilí ve filmech (měl zde i premiéru upírský film Thirst korejského režiséra Par-Chan Wooka) a vtipnější, nebylo zde tolik přehnaně artových filmů. Až příští ročník ukáže, jestli to byla náhoda, nebo nový trend k přibližování Cannes širšímu okruhu diváků.

Nebeské dny

17. května 2009 v 22:03 Filmy

Rok výroby: 1978
Režie:Terence Malick
Hrají:Richard Gere, Sam Shepard, Brooke Adams

Bill, společně s Abby a dívkou Lindou utečou z Chicaga, kde Bill pracoval ve slévárnách. Dostanou se až na farmu, kde získají práci při sklizni obilí a do Abby se po čase zamiluje majitel framy, který trpí jakousi smrtelnou nemocí. To vede k rozkolu mezi Billem a Abby a Bill odjíždí (či spíše odlétá). Po roce se vrací na další žně, ale rozhodne se opět odejít a nechat Abby s farmářem, protože se zdá být štastná. Ale člověk míní a náhoda, nebo chcete-li Bůh, mění...
Z výše uvedeného popisu děje je jasné, že Malickovo drama příliš neoplývá dějovou složitostí. A je to rozhodně dobře, že je příběh jasný a přímo ubíhající, protože Nebeské dny jsou hlavně vizuálním filmem a mohly by se stát učebnicí pro kameramany a režiséři, jak točit přírodu.
Jak je u pana režiséra zvykem, ve všech svých filmech staví do výrazného kontrastu přírodu čístou a nedotčenou a zásahy člověka (Příroda versus válka v Tenké červené liniii, panenská příroda a její obyvatelé versus kolonizáři v Novém světě) a tak je to i zde. Úvodní a závěrečné scény z Chicaga jsou smutné, s omezenou barevností postavenou hlavně na šedavých a hnědých odstínech. Většina filmu se ale odehrává na farmě uprostřed nedozírných, ve větru se vlnících lánech obilí a režisér a hlavně kameraman Nestor Almendros (mj. Oscar za Sophiinu volbu) dokáží vytřískat poetický záběr z každé sitauce. Ať už je to jen rozvlněné obilí ve větru, déšť, samotné sklizeň obilí, přílet leteckého cirkusu nebo vrcholná scéna požáru obilí vrcholící nádherným záběrem na ohořelou bránu farmy proti vycházejícímu slunci.


Divák se může jen kochat, každý záběr by se dal zastavit a natisknout na pohlednici. Mnohé scény jsou velmi sugestivní - divák úplně cítí chladné ráno v obilných lánech nebo kapky vody dopadající na lidi pod vodopádem.
Tato obrazová nádhera je podbarvena výbornou hudbou slavného Ennia Morriconeho, která ve spojení s obrazy funguje naprosto dokonale. Není to sice Morriconeho nejlepší kus, ale záměrům režiséra slouží dokonale.
Obsazení hlavních postav plně slouží příběhu. Obě mužské postavy jsou si v mnohém podobné, jen Richard Gere se svýma smutnýma očima je ten jemnější, čistší, bezejmenný Farmář Sama Sheparda je zase charismatický muž, který ale něco skrývá. K postavě Abby se hodili oba, jako by byly protikladnými stránkami jedné postavy. Ženské postavy jsou obsazeny ne přímo typicky krásnými herečkami, ale obě hrají velmi dobře. Jen na postavu Lindy, která je také vypravěčem příběhu, je potřeba si zvyknout, přišla mi trochu jako zvláštní typ.
Nebeské dnyjsou prostě dokonalý film, vrcholné dílo Terence Malicka, který zatím natočil jen pět filmů za 36 let. Ale je potřeba říci, že všechny jsou, zejména vizuálně, dokonalé a prostupuje je jednotící myšlenka již míněného kontrasu civilazce x příroda a to je činí ještě zajímavějšími.

Válka s mloky? Velkofilm za 200 milionů (skoro)

13. května 2009 v 19:03 Novinky
Podle serveru idnes.cz by se do kin v příštím roce měla dostat velkolepá adaptace slavné vědeckofantastické knihy Válka s mloky, kterou slavný český spisoavtel napsal v roce 1935. Díky krátké ukázcae (která v podstě obsahuje jen textové informace a záběr na Vyšehrad pod vodou) se producentovi Tomáši Krejčímu ozvalo 6 zahraničních investorů. A o tom, že se bude jednat o adpataci vskutnu nevídanou, svědčí i přibližný rozpočet, který zatím činí 163 milionů korun. Dalším Krejčího trumfem je, kromě velkého rozpočtu, i jméno režisérky Agnieszky Holland, která se ujme režie. Ta se už před několika lety pokoušela zpracovat toto Čapkovo dílo jako seriál pro polskou televizi. Nezbývá, než jen držet celému týmu palce.

Leopardí žena

10. května 2009 v 16:20 Filmy

Rok výroby: 1938
Režie:Howard Hawks
Hrají:Katherine Hepburn, Cary Grant, Charles Ruggles




Ona (Susan), On (antrolog David) a Leopard. To je výchozí sitauce této výborné komedie režiséra Howarda Hawkse (mj. Hluboký spánek a Zjizvená tvář) postavené zejména na dialozích ústředních aktérů a jejich potížích s leopardem, který se ocitnul (jako dárek) u Susan v bytě. Je to šelma krotká, milující hudbu, ale přeci jen, je to LEOPARD. Proto si k sobě domů pozve antropologa Davida, rozržitého vědce, který má těsně před svatbou a nutně potřebuje milion dolarů od pana Peavodyho. A byla to právě Susan, která mu získání peněz překazila během golfového utkání. Leopard si Davida oblíbí (sympatie jsou bohužel pouze jednostranné) a Susan s Davidem (a leopardem) odjíždějí na Susanino vekovského sídlo, kde chtějí (ne)miliu šelmu v klidu uklidit. Na farmu ovšem přijíždí i Susanina teta a na večeři přichází její známý, vášnivý lovec divé zvěře. A jakoby toho nebylo málo, z místního cirkusu uteče další leopard, tentokrát hodně divoký. Sitauce komplikovaná, ale plná příležitostí k rozvinutí úžasných, rychlých a v každém okamžiku vtipných dialogů (David: "Neztrácej hlavu, Susan"; Susan: Hlavu mám, ale ztratil se m leopard"). A ta necelá hodina a tři čtvrtě uteče tak rychle, že by divák chtěl, aby se jelo dál.
Film tohoto typu klade velký nárok na herecké představitele. A Katehrine Hepurnová s Carym Grantem si s nimi poradili naprosto bravurně. Susan je v podání Hepburnové praštěná holka, která je ale neuvěřitelně sympatická. Ona je hlavním hybatelem děje a rozbuškou všech situací, do kterých (nechtěně?) dostává Davida, který je vědec a na tak energickou mladou dámu, na kterou se na víc lepí maléry jak moucha na mucholapku, není připravený. Sám si má brát dícku autoritativní, ale pokud jde o energii, podobného ražení, jako je on sám. On by radši dával dohromady kostru dinosaura, než honil uprchlou šelmu a věčně "bojoval" s rozvernou Susan. S rolí si výborně poradil, z Hitchcockova thrilleru Na sever severozápadní linkouznámý, Cary Grant.
Ostatní postavy jsou také výborně zahrané (divák si zapamatuje zejména opileckého zaměstanace z framy slečny Susan a značně nedůvěřivého policejního momisaře), bohužel ale zůstaávají trochu ve stínu ústřední dvojice.
Oba dva zvířecí předtavitelé (Zlý a Hodný) jsou překvapivě konfrontováni s herci, ve spoustě scén jsou opravdu s nimi, takže je možné, že ve scénách, kdy měli svůj děs hrát, ani moc hrát nemuseli. Jedna z ukázek vynikající práce cvičitelů zvířat ve filmu.
Po obrazové a hudební stránce není co vytknout, vše pokorn slouží příběhu a hreckým hvězdám pod vedením Pana režiséra Hawkse. Zvládnout tato dvě výrazná herecká individua a navíc v tak rozverných rolích, připouštějících mnoho příležitostí k improvizacím, to chce opravdu velké režisérské schopnosti. A Hawks to dokázel, za což mu patří velká poklona.
Leopradí ženar ozhodně, i přes své stáří, patří do Zlatého fonu světové komedie. A i když se jedná o komedii bláznivou, nikdy (jako se to pravidelně stává současným přírůstkům tohoto žánru) nesklouzne do trapnost a nudy.

Vyšší princip

4. května 2009 v 15:51 Filmy
Rok výroby: 1960
Režie:Jiří Krejčík
Hrají:František Smolík, Jana Brejchová, Petr Kostka, Ivan Mistrik, Jan Šmíd

Jeden z nejslavnějších a je potřeba řící, nejlepších českých válečných filmů začíná někde v polovině AtentátuJiřího Sequense a vypráví příběh tří studentů, oktávánů, které nevinný studenstký žertík přivedl až před hlavně pušek popravčí čety. Za jejich záchranu se staví příšný, ale spravedlivý profesor Málek, studenty přezdívaný "Princip", kvůli svému často opakovanému sousloví "...z vyššího principu mravního".
Film se odehrává během dvou dnů a vyprávění se vpodstatě drží tří hlavních hrdinů a jejich blízkých, přátel a společných nepřátel a psychologicky se soustředí na jejich činy, názory a pochyby.
Příběh začíná temně, sekvencí vyhlášení stanného práva, aby se vzápětí změnil do studentské taškařice typu Škola základ životamírně přerušené vylepšením fotografie zavražděného říského protektora. To ale odezní a studenti, sice mírně nervózní z nadcházející zkoušky, se mohou dále v klidu věnovat svým zábavám (lyricky pojaté učení v přírodě). A druhý den začne přituhovat a přituhuje až do konce filmu, který přeci jen zenechá určitou naději, že není celý svět zkažený.
Režisér Krejčík film natočil podle povídky Jana Drdy, který si ji sám adaptoval. Chytrým nápadem rozhdně je, že osoba "práskače" není ve filmu nijak zvýrazňována a je jen na divákovi, zda si všimne drobného detailu, jakými jsou ruce od sazí z kamen, kam byl vyhozen "vylepšený portrét"... Bohužel zůstala trochu zachována schematičnost tak typická pro filmy té doby a to zejména v postavě "zbabělého kapitalisty", otce hlavní ženské hrdinky. Ale to je jen detail, který nějak nekazí vyznění celého snímku.
Kamera Jaroslava Tuzara funkčně doplňuje příběh, libuje si v detailech tváří a prázdných, po dešti mokrých ulicích (velký kontrast oproti slunečnému úvodu) a naštěstí nepředvádí nějaké formální hrátky, které by v tomto případě byly na škodu.
Tento film je totiž postaven na hereckých výkonech, které jsou dokonalé. Vedle hlavních postav Františka Smolíka, jako unaveného, přísného, ale chápavého profesora a spolužačky Jany Brejchové si divák zapamtuje postavy více či méně záporné. Ať už je to "hujerovská" figurka němčináře Václava Lohniského, rebelantský Jiří Kodet nebo Rudolf Hrušínský který ve své roli obchodníka s obuví Zajíčka dává předsvěst své postavě Karla Kopfrkingla ze Spalovače mrtvol. A nesmím zapomenout na (jako vždy) čestného Radovana Lukavského, který snad v žádném českém filmu nehrál zápornou roli.
Vyššší principje, jedním slovem řečeno, dokonalý film patřící k tomu nejlepšímu, co u náv v šedesátých letech a možná vůbec v celé české kinematografii vzniklo.