Greatest Film Classic blog na Blog.cz

Jeden z nejvýznamnějších československých filmových tvůrců se narodil v roce 1902 v Praze do poměrně významné rodiny. K jeho předkům patřil např. i slavný cestovatel po Amazonii Alberto Vojtěch Frič, který ve své době přivezl do Prahy indiána. Vystudoval průmyslovou školu, ale zběhnul umění a pracoval po celém Československu v kabaretech. Zde uplatnil svůj všestranný umělecký talent - nejen hrál, zpíval a psal scénky, ale často také navrhoval kulisy a plakáty. Z jeho "kabaretiérského" období také pochází přezdívka "Mac", která tvořila první část jeho uměleckého pseudonymu Mac Ferry. Po angažmá v mnoha kabaretech po celém Československu se poprvé dostal k filmu, kdy navrhl plakáty k filmu Dáma s malou nožkou z roku 1919. Postupně vystřídal mnohá filmová povolání - byl výtvarníkem, kameramanem, scénáristou a příležitostně i hrál. Často spolupracoval
s Karlem Lamačem, díky kterému se velmi rychle dostal k posledním technickým novinkám a ty se tak učil používat. Byl např. u první jízdy v českém filmu. V roce 1928 se oženil s herečkou Suzanne Marville a adoptoval její dcery.

Jeho první režií byl film Páter Vojtěch. Do své stáže v Paříži natočil další tři němé filmy (ve všech hrála jeho žena) a pomáhal svému příteli Lamačovi na práci na některých filmech (např. To neznáte Hadimršku s Vlastou Burianem). Po návratu z Francie realizoval svůj první zvukový film, adaptaci Jaroslava Haška Dobrý voják Švejk, v titulní roli se Sašou Rašilovem. Během třicátých let natáčel jeden film za druhým a převážně komedie. Všechny jsou řemeslně dobře zvládnuté, dobře, ale rychle natočené a vůbec jsou vrcholem tehdejší tvorby. Natáčení komedií prokládal poněkud vážnějšími filmy, např. Jánošíkem nebo adaptací Karla Čapka Hordubalové. Nezastavil se ani za protektorátu, kdy zásoboval kina veselohrami, které nezestárly ani dnes. Za všechny jmenujme nepřekonatelného Kristiána. Po válce byl obviněn z kolaborace, ale nakonec se ukázalo, že jediné dva jeho německé válečné filmy nejsou nijak zvlášť propagandistické, ani neslouží okupantům a Frič mohl dál pokračovat v práci.

Po válce střídal filmy poplatné době (Zocelení) s veselohrami, které mu šly nejlépe (Císařův pekař). Sice v této době prožíval slabší období, jeho filmy už neměly takový vnitřní švih a lehkost provedení, ale divácky úspěšné snímky to vesměs byly. V závěru své kariéry natočil několik filmů s dvojicí Sovák - Bohdalová, které ho zase vrátily na výsluní.

Obrovským šokem pro něj byl příjezd Rusů v srpnu 1968. Den po invazi ho našli u něj doma v bezvědomí, byl odvezen do nemocnice, kde ve věku 66 let zemřel. Martin Frič měl rakovinu a lékaři mu zakázali pít - i jediná sklenička by jej mohla zabít (a on tak miloval francouzský koňak…). V souvislosti s jeho smrtí se traduje, že po invazi už nechtěl dál žít a tak si dal svůj poslední koňak. Ať je to tak, nebo zemřel jiným způsobem, zůstává Martin Frič v diváckých srdcích jako jeden z nejlepších československých režisérů, jehož filmy jsou často reprízovány a diváky hojně sledovány.