Rok výroby: 1931
Režie: Charles Chaplin
Hrají: Charles Chaplin, Virginia Cherrill, Jean Harlow, Harry Mayers

V roce 1931 zažíval triumfální nástup zvukový film. A slavný Charlie Chaplin se rozhodl natočit film němý. Vážně zvažoval, že by Tuláka nechal promluvit, ale jak sám brzy uznal, tím by jej jen připravil o část jeho kouzla. A tak vzniknul film Světla velkoměsta, který nakonec byl obrovským úspěchem, který v tržbách a návštěvnosti překonal mnohé tehdejší zvukové filmy.
Příběh filmu není příliš složitý - Tulák se zamiluje do slepé květinářky a vydává se za boháče a snaží se jí všemožně pomoci. Jeho nevědomým asistentem se stává milionář, kterého Tulák zachrání před sebevraždou a ten jej vezme k sobě domů. Jenže milionář se s Tulákem přátelí, jen když je opilý. Ale to Tuláka neodradí a s nevinností sobě vlastní se půjčuje jeho auto, mámí z něj peníze apod. Zlom filmu nastává ve chvíli, kdy Tulák odhalí, že má květinářka zaplatit nájem a on jí slíbí, že jí peníze opatří.
Na tuto linii Chaplin navléká jeden vizuální gag za druhým. Ale díky zvukovým možnostem využívá pro vtipy i vhodně využitou hudbu či zvukový efekt a nachází tak nové způsoby jak diváka pobavit a zároveň držet krok s novými technologiemi (alespoň částečně). Z tohoto filmu pochází mnohé z nejslavnějších Chaplinových scén - Tulák boxuje, Tulák omylem spolkl píšťalku a pískáním přitahuje psy apod. Ale i když se jedná o komedii, film končí v poměrně smutném duchu, i když si nechává otevřená vrátka na cestě k optimistické budoucnosti.Ale tak to bývá u většiny Chaplinových dlouhých filmů.
Film bohužel trpí neduhem všech amerických němých filmů - neužívá střihové skladby, které dělá sledování němých filmů lépe stravitelným (viz Enzenštejnův Křižník Potěmkin) a vytváří potřebný spád a rytmus. Chaplin točil svoje němé filmy pořád stejně - většinou celky nebo polocelky, občas nějaký detail, ale jako upozornění, nikoliv jako součást rytmu filmu a jeho vyprávění.
Ale to je jen drobnost, která trochu snižuje přístupnost filmu současnému, obvyklému střihu navyklému, divákovi.
Ale divák, připravený na tento styl, se bude dobře bavit, protože Chaplin je v tomto (a i v jiných svých komediích) filmu nevyčerpatelnou studnicí kvalitního vizuálního humoru.
Ale divák, připravený na tento styl, se bude dobře bavit, protože Chaplin je v tomto (a i v jiných svých komediích) filmu nevyčerpatelnou studnicí kvalitního vizuálního humoru.
To si ale mohl dovolit jedině tak velký Kája Chaplin, aby v době zvukového filmu natočil němý film. A to víte, že jeho prvním zvukovým filmem nebyl nikdo jiný, než Diktátor? Tady už mistr cítil, že je potřeba, aby se vyjádřil slovy a tak na konci filmu holič promluvil. Je to nejenom nejslavnější scéna filmu, ale i nejslavnější scéna mistrovy tvorby.