Prosím, pište komentáře!-Please, write your comments!-Ecrirons votre comemntaries, s'il vous plait!

Září 2009

Režisér Roman Polanski byl ve Švýcarsku zatčen

27. září 2009 v 14:10 Novinky


Režisér filmů Rosemary má děťátko, Čínská čtvrŤ, Pianista nebo Oliver Twist byl ve Švýcarsku zatčen nejspíše na základě obvinění z roku 1978, které shledává režiséra vinného ze sexu s 13 letou dívkou. Uvedl to mluvčí kantonální curyšské policie Stefan Oberlin agentuře Bloomberg. Polanski byl zatčen ve Švýcarském Churu při cestě na festival do Curychu, kde by mu měla být předána cena za celoživotní dílo. Podle stejného obvinění je v USA už třicet let považovaný za zločince na útěku a proto po celou dobu nevstoupil na americkou půdu. Původně mu hrozilo až padesát let vězení, nakonec ale, po uzavřené dohodě s prokuraturou, dostal jen tři měsíce. Po propuštění z vězení opustil Spojené státy. Poslední otevření Polanského případu proběhlo letos v květnu, kdy soud Los Angeles odmítl režisérovu žádost o odložení obvinění.

Kill Bill

13. září 2009 v 11:51
Rok výroby: 2003 / 2004
Režie: Quentin Tarantino
Hrají: Uma Thurman, David Carradine, Vivica A. Fox, Michael Madsen, Lucy Liu, Darryl Hannah


Režisérův splněný sen a pocta všem odrůdám akčního žánru byla sice rozdělena vedví, ale jediné možné a funkční hodnocení, je hodnotit ji jako celek. Pokud se oba filmy budou hodnotit nezávisle na sobě, zákonitě se musí dojít k slabšímu hodnocení, než by si snímek zasloužil. Jednička by byla jen akčním filmem, který přeskakuje mezi žánry a má poněkud prázdné postavy, ve dvojce se zas o některých postavách a událostech mluví, ale bez znalosti jedničky je stejně nepochopíme. Až zhlédnutím obou filmů v pokud možno co nejkratším časovém intervalu zapadnou všechny díly skládačky do sebe a divák může konečně docenit velikost a propracovanost (když už ne obsahovou tak alespoň formální) celého tříhodinového filmu.
V příběhu nelze hledat nějakou dějovou komplikovanost. Zápletka stojí na motivu zpracovaném bezpočtukrát - motivu pomsty. Tentokrát je hlavním aktérem Nevěsta (jejíž jméno se dozvíme až ve druhé polovině), kterou její ex-milenec Bill střelil do hlavy a poslal ji na čtyři roky do kómatu a jeho Deadly Viper Assasination Squad vyvraždili všechny svatební hosty ("ani slepého pianistu neušetřili"). A nevěsta se vydává za pomstou a postupně si na svém seznamu odškrtává pětici cílů, na jejímž vrcholu stojí Bill. A divákovi znalému předchozích Tarantinových předchozích kousků musí být jasné, že to bude pomsta patřičně krvavá a navíc nevyprávěná chronologicky, ale na přeskáčku, v deseti oddělených kapitolách.
Ty se liší nejen časovými skoky, ale i stylem, jakým jsou zpracovány. Dočkáme se tedy moderního krimi, filmu noir, hongkongského akčního nářezu, westernu a dokonce i nápaditě využitého japonského anime. Na papíře to působí zvláštně a nesourodě, ale na filmovém plátně to funguje skvěle a to zvláště k preciznímu zvládnutí každého stylu - v Tarantinově případě to znamená "nakoukání" a najití prvků, které žánr odlišují od ostatních. Celkovému vyznění pomáhá kamera, která zvláště ve scénách z úvodu druhého dílu, podtrhává napětí, které přímo tryská z každého záběru.
Pokud by přeci jen došlo na srovnávání obou dílů jednoho filmu, je to nutné udělat zejména poli "stylovosti" filmu. První film je mnohem rozjetější, nabitý vizuálními nápady a s ničím si neláme hlavu. Zde je hlavním vzorem asijská kinematografie. Můžeme jej nazvat filmem "východním" Druhý film, který si každou chvíli obratně půjčuje z Leoneho, je filmem "západním", který staví zejména na westernu a krimi (s malou odbočkou do kung-fu akce). Pochvalu si zaslouží střihač (a režisér) za vybrání vhodného místa k rozdělení, které plynule vyplynulo z děje a navíc zvýraznilo západně-východní orientaci obou polovin.
Atmosféru pozvedá i výborně vybraná hudba. Tarantino zase míchá westernové melodie Ennia Morriconeho a písně pro normálního diváka zcela neznámých interpretů a zase mu to vychází. Žánrový rozptyl je (stejně jako u obrazu), veliký, ale překvapivě do sebe všechno neskutečně hladce zapadá a ve spojení s obrazem skvěle funguje. Je samozřejmé, že byly vydány i soudtr
Stylovou podobu filmů jsme probrali, je čas zaměřit se na herce. Nejdůležitější postavou je Nevěsta, v prvním díle dokonale uvěřitelná akční hrdinka, která hází zlé pohledy a seká nepřátele na kousky, ve druhém hrdá hrdinka, která figuru z prvního filmu doplňuje psychologií, v obou případech stejně dokonale zahraná Umou Thurman. Na druhé straně stojí Bill v podání legendárního Davida Carradinea. V první dílu slyšíme jeho démonický hlas, ve druhém je na plátně každou chvíli a každý moment si ukradne pro sebe. Dokonale v sobě spojuje děsivost i jistou dávku sympatičnosti, takže chápeme Nevěstiny rozporuplné pocity v závěru filmu. Solidní výkon předvádí i Michael Madsen v roli Billova bratra, pobudy Budda, který ale Nevěstě pěkně zatopí, aby nakonec paradoxně nezemřel její rukou. Zajímavou roli získala Darryl Hannah, v osmdesátých letech hvězda, dnes už spíše zapomenutá herečka, a viditelně si svou příležitost zase si zahrát, užívá.
Zbývající dvě členky zabijáckého komanda (Lucy Liu a Vivica. A. Fox), jsou spíše aktérkami akčních scén, než aby předváděly nějaké herecké výkony. Ale i tak jsou dobré. Tarantinovi se podařilo do filmu obsadit i dvě asisjkéé legendy - charismatického Sonnyho Chibu v roli mečíře Hatoriho Hanza. Druhá legenda - Gordon Liu, známý z 36 komnat Šaolinu - se objevil dokonce v dvojroli - značně odlišné, ale promyšlené a v obou případech důležité pro hlavní postavu.
Kill Bill není film pro každého. Jak vidno, nejedná se o nějaký umělecký film, jen nespoutaný hold pokleslejším žánrům kinematografie z celého světa, který oceníte tím víc, čím víc filmů jste viděli a dovedete se nad nimi bavit tak, jako se dozajista bavil pan režisér.

M - Vrah mezi námi

6. září 2009 v 17:36
Rok výroby: 1931
Režie: Fritz Lang
Hrají: Peter Lorre, Ellen Widmann, Inge Langutt, Otto Wernicke

Město trpí strachem z neznámého vraha malých holčiček. Policie je bezbranná, její pátrání je bezvýsledné, oběti přibývají. Ani druhá strana barikády, podsvětí, není nadšená, protože policejní opatření zavedené ve snaze zabránit další činnosti vraha, jí komplikují život. Proto se ujme vlastní iniciativy.
V roce 1931 natočil německý režisér Fritz Lang film, kterým vybrousil k dokonalosti žánr kriminálního filmu a stvořil dílo, ze kterého se jeho následovníci mohli učit - a učili se. Příběh vypráví chronologicky, ale neustále pracuje s napětím. Vraha neznáme, ve většině filmu vystupuje jen jako silueta nebo stín postavy v klobouku (i když v jedné scéně se pitvoří do zrcadla, ale v tom momentě ještě není jasné, kdo to je), která prochází po městě s malými dívkami. A pak dívka zmizí… Hned v úvodní scéně matka očekává návrat své dcery ze školy. My jako diváci víme, že mezi lidmi vládne strach z vraha. Na holčičku už čeká oběd a nervózní matka se chytá každého zašumění na schodech, každého bouchnutí dveří. A pak najednou napětí dostoupí vrcholu - a my se ve scéně odehrávající se o něco dozvídáme, že vrah zaútočil znova a že jeho obětí je malá Elsie, kterou její matka tak urputně vyhlížela. Žádný policejní komisař přicházející domů oznámit smutnou zprávu.
Langův film je ve všech směrech inovací filmového vyprávění. Užívá hlas mimo obraz (popis dosavadního pátrání), vyžívá se ve hře světla a stínu, nápaditě pracuje s tehdejší technickou novinkou - zvukem. Oproti němému filmu je to obří skok a v podstatě jedno z prvních užití zvuku ne jako atrakce, ale jako plnohodnotné součásti vyprávění.
Herecké výkony se, až na jednu výjimku, obešly bez teatrálnosti němého filmu. Tím slabým článkem je v tomto případě postava vraha, ztvárněná Peterem Lorrem. Ač před Langovým filmem hrál pouze v jednom filmu, nejspíše němém (natočeno 1929), hraje jako v němém filmu (velká gesta, výrazné výrazy obličeje) a na tom svůj výkon staví. Mluvený projev je až na druhém místě. I když jeho závěrečná zpověď před soudem podsvětí je působivá a nezapomenutelná až až.
Ostatní herci jsou obsazeni naprosto přesně. Obdivuhodné jsou zejména výkony dětských představitelů, takové kvality se mnohdy nepodaří dosáhnout ani dnešním tvůrcům.
Z celého filmu přímo čiší režisérova urputná snaha, natočit co nejlepší dílo a ukázat na možnosti, které film má a že se právem dá zařadit k umění. A toto může být pro pochybovače důkaz. Bezpochyby jedno z uměleckým děl raného zvukového filmu, základ pro moderní thrillery, ukázka skvělé práce zvuku a kamery. Ano, tato recenze je pozitivní a plná superlativů. Ale co napsat, když tento film snad nemá jedinou vadu na kráse (až na výhrady k hereckému výkonu pana Lorrea, který ostatně mohl být trochu nepovedeným pokusem o ztvárnění psychického vyšinutí). Jasných 100 %. Bezpochyby. Bez diskuze.