Rok výroby: 2003 / 2004
Režie: Quentin Tarantino
Hrají: Uma Thurman, David Carradine, Vivica A. Fox, Michael Madsen, Lucy Liu, Darryl Hannah
Režisérův splněný sen a pocta všem odrůdám akčního žánru byla sice rozdělena vedví, ale jediné možné a funkční hodnocení, je hodnotit ji jako celek. Pokud se oba filmy budou hodnotit nezávisle na sobě, zákonitě se musí dojít k slabšímu hodnocení, než by si snímek zasloužil. Jednička by byla jen akčním filmem, který přeskakuje mezi žánry a má poněkud prázdné postavy, ve dvojce se zas o některých postavách a událostech mluví, ale bez znalosti jedničky je stejně nepochopíme. Až zhlédnutím obou filmů v pokud možno co nejkratším časovém intervalu zapadnou všechny díly skládačky do sebe a divák může konečně docenit velikost a propracovanost (když už ne obsahovou tak alespoň formální) celého tříhodinového filmu.
V příběhu nelze hledat nějakou dějovou komplikovanost. Zápletka stojí na motivu zpracovaném bezpočtukrát - motivu pomsty. Tentokrát je hlavním aktérem Nevěsta (jejíž jméno se dozvíme až ve druhé polovině), kterou její ex-milenec Bill střelil do hlavy a poslal ji na čtyři roky do kómatu a jeho Deadly Viper Assasination Squad vyvraždili všechny svatební hosty ("ani slepého pianistu neušetřili"). A nevěsta se vydává za pomstou a postupně si na svém seznamu odškrtává pětici cílů, na jejímž vrcholu stojí Bill. A divákovi znalému předchozích Tarantinových předchozích kousků musí být jasné, že to bude pomsta patřičně krvavá a navíc nevyprávěná chronologicky, ale na přeskáčku, v deseti oddělených kapitolách.
Ty se liší nejen časovými skoky, ale i stylem, jakým jsou zpracovány. Dočkáme se tedy moderního krimi, filmu noir, hongkongského akčního nářezu, westernu a dokonce i nápaditě využitého japonského anime. Na papíře to působí zvláštně a nesourodě, ale na filmovém plátně to funguje skvěle a to zvláště k preciznímu zvládnutí každého stylu - v Tarantinově případě to znamená "nakoukání" a najití prvků, které žánr odlišují od ostatních. Celkovému vyznění pomáhá kamera, která zvláště ve scénách z úvodu druhého dílu, podtrhává napětí, které přímo tryská z každého záběru.
Pokud by přeci jen došlo na srovnávání obou dílů jednoho filmu, je to nutné udělat zejména poli "stylovosti" filmu. První film je mnohem rozjetější, nabitý vizuálními nápady a s ničím si neláme hlavu. Zde je hlavním vzorem asijská kinematografie. Můžeme jej nazvat filmem "východním" Druhý film, který si každou chvíli obratně půjčuje z Leoneho, je filmem "západním", který staví zejména na westernu a krimi (s malou odbočkou do kung-fu akce). Pochvalu si zaslouží střihač (a režisér) za vybrání vhodného místa k rozdělení, které plynule vyplynulo z děje a navíc zvýraznilo západně-východní orientaci obou polovin.
Atmosféru pozvedá i výborně vybraná hudba. Tarantino zase míchá westernové melodie Ennia Morriconeho a písně pro normálního diváka zcela neznámých interpretů a zase mu to vychází. Žánrový rozptyl je (stejně jako u obrazu), veliký, ale překvapivě do sebe všechno neskutečně hladce zapadá a ve spojení s obrazem skvěle funguje. Je samozřejmé, že byly vydány i soudtr
Stylovou podobu filmů jsme probrali, je čas zaměřit se na herce. Nejdůležitější postavou je Nevěsta, v prvním díle dokonale uvěřitelná akční hrdinka, která hází zlé pohledy a seká nepřátele na kousky, ve druhém hrdá hrdinka, která figuru z prvního filmu doplňuje psychologií, v obou případech stejně dokonale zahraná Umou Thurman. Na druhé straně stojí Bill v podání legendárního Davida Carradinea. V první dílu slyšíme jeho démonický hlas, ve druhém je na plátně každou chvíli a každý moment si ukradne pro sebe. Dokonale v sobě spojuje děsivost i jistou dávku sympatičnosti, takže chápeme Nevěstiny rozporuplné pocity v závěru filmu. Solidní výkon předvádí i Michael Madsen v roli Billova bratra, pobudy Budda, který ale Nevěstě pěkně zatopí, aby nakonec paradoxně nezemřel její rukou. Zajímavou roli získala Darryl Hannah, v osmdesátých letech hvězda, dnes už spíše zapomenutá herečka, a viditelně si svou příležitost zase si zahrát, užívá.
Zbývající dvě členky zabijáckého komanda (Lucy Liu a Vivica. A. Fox), jsou spíše aktérkami akčních scén, než aby předváděly nějaké herecké výkony. Ale i tak jsou dobré. Tarantinovi se podařilo do filmu obsadit i dvě asisjkéé legendy - charismatického Sonnyho Chibu v roli mečíře Hatoriho Hanza. Druhá legenda - Gordon Liu, známý z 36 komnat Šaolinu - se objevil dokonce v dvojroli - značně odlišné, ale promyšlené a v obou případech důležité pro hlavní postavu.
Kill Bill není film pro každého. Jak vidno, nejedná se o nějaký umělecký film, jen nespoutaný hold pokleslejším žánrům kinematografie z celého světa, který oceníte tím víc, čím víc filmů jste viděli a dovedete se nad nimi bavit tak, jako se dozajista bavil pan režisér.
Zde hledá