Animovaná trojice příběhů Jana Baleje je exkurzí do podivného světa jedné noci ve městě, kde se skoro zastavil čas. První povídka, Ulity nás zavádí do rozpadajícího se činžovního domu a společně se skupinou mravenců nás provádí některými byty a seznamuje nás s vrtochy jednotlivých obyvatel. Poznáváme muže, hrajícího si s hmyzem na cirkus, nimroda, který si udělal les ve svém obýváku, nebo milovníka psů, který nápadně připomíná pana Karla Kopfrkingla.
Druhá povídka, Větvička a Ploutvička je popisem jednoho roku přátelství nesourodé dvojice Ryby a Jabloně. Závěr filmu nás zavádí zpět do titulního města a rozehrává temnou, snovou trojjhistorku (ucho, hospoda a opilci), která si nezadá s Davidem Lynchem.
K Davidu Lynchovi je Balejův film přirovnáván poměrně často. Kromě několika Lynchovských motivů (viz uříznuté ucho) je to zejména temná, podmanivá a velmi surreálná atmosféra. Všechny v tomto filmu zobrazené postavy jsou něčím zvláštní, každá má nějaké své podivné tajemství, svou podivnou úchylku, kterou tají před světem. Jedná se o pokřivené podoby lidí z "normálního" světa, což je přesvědčivě demonstrováno vzhledem loutek, které jsou taky různě deformované, nemluví, jen vydávají zvuky, a i když bez mimiky, jsou animovány tak skvěle, že přesně víme, co si myslí a co říkají.
I když je film hodně temný, dokáže pobavit množstvím vizuálních i dějových nápadů. Jabloň např. posílá dopis tvůrci kytar, že chce věnovat své dřevo na výrobu kytar nebo samotná scéna s myslivcem v obýváku, který si zde udělal les se vším všudy, včetně posedu, pařezů, zvuků lesa a medvěda.
Balej výborně pracuje s atmosférou a směle se může rovnat s nejlepšími horory. Noční město, osvětlované ještě plynovými lampami je úžasně působivé a některé historky dovedou celkem slušně pocuchat nervy.
Teď by měl následovat odstavec o hereckých výkonech, což v tomto případě nebude jednoduché. Přeci jen se jedná o němé loutky, kterým animátoři vdechli život, a nedá se říct, že by vlastně hráli. Ale pokud zůstaneme v obvyklém významu toho slova, hrají velmi dobře, možná mnohem lépe než by zvládli živí herci.
Jedné noci v jednom městě je jasnou ukázkou toho, že animace není jen pro děti. Tohle je čistokrevný horor a temných zákoutích lidské povahy a o tom, co se děje, když se za tím divným člověkem zavřou dveře jeho pobytu. Rozhodně doporučuji, film vrhá nové světlo na animaci, která, alespoň ve své mainstreamové podobě, je až příliš optimistická.
Zde hledá