Greatest Film Classic blog na Blog.cz

Sci-fi Neila Blokampa provází jak producentský dohled slavného Petera Jacksona, tak pověst filmu, který má přinést novou, svěží krev do notně vyčpělého žánru sci-fi s mimozemšťany. A myslím, že Peter Jackson nevyhodil své miliony oknem a v kinech je opravdu sci-fi, které se na pomyslném žebříčku top žebříku dostává hodně vysoko. Už jenom dějová kostra je nastavena neobvykle: Nad Johannesburgem přistane obří mimozemská loď a její obyvatelé jsou integrováni do vlastní čtvrti, Distriktu 9. Soužití lidí a mimozemšťanů, lidmi přezdívanými "kreveťáci", není úplně snadné a po několika letech je rozhodnuto, že musí být přesunuti. Toho se ujme společnost MNU (pokud se nepletu) a řízením celé operace je pověřen veskrze nenápadný úředníček Wikus Van Der Merwe. Vše neprobíhá úplně podle plánu,
zvlášť,
když se sám šéf operace setká s mimozemskou civilizací blíže, než je zdrávo…

Začátek je vskutku velice originální. Ten je totiž pojat jako dokument o Wikusovi. Zpočátku se jen vzpomíná na přílet mimozemšťanů, ale pak Wikusova manželka začne mluvit o tom, že "to a to jsou jediné věci, které ji zbyly" a začne na něj vzpomínat. A když už se na plátně objevení sám muž, o kterém se mluví, je již jasné vyústění. Nevrátí se. Otázka je, jakými peripetiemi si bude muset projít, co se vlastně stane. A tyto otázky udrží diváka spolehlivě napjatého až do konce. Nevýhodu mají fanoušci sci-fi, kteří situace, kterými Wikus prochází, viděli přinejlepším tucetkrát.

Ale ty může zaujmout forma, míchající dokumentární se scénami inscenovanými, kdy je hrdina osamocen a není zde kamera televizního štábu, která by jej natáčela. Čas od času se i v těchto scénách dočkáme záběrů z bezpečnostních kamer.

Hlavní hrdina je ten nejobyčejnějších ze všech obyčejných úředníčků, kterému se dostalo možnosti velet velmi důležité akci. Je nervózní a svoji nervozitu se snaží maskovat humorem, což se mu ne vždy daří a zvláště armáda pro něj nemá pochopení. Wikus je zajímavá figura, mám jen drobnou výhradu k určitému prvku jeho chování. Zásadně bere telefon, i když MUSÍ vědět, že je napíchnutý a že se podle něj dá vysledovat. A to udělá dvakrát za sebou! Buď moc nepřemýšlí (přeci jen šok), a nebo nepřemýšlel
scénárista.

District 9 je sci-fi, o kterém se hodně mluvilo a ještě asi mluvit bude. Není to úplně originální dílo, novátorské dějem nebo myšlenkami, ale spíše svým realistickým pojetím. Pro to stojí za to, na něj do kina zajít. Jedinou výjimkou jsou ti, kterým vadí syrová, nepřikrášlovaná atmosféra a ne vždy snadná orientace v děj, ti si film užijí mnohem méně.

Poznámka: Režisér Neil Blokamp na sebe upozornil krátkým filmem Alive in Joburg, který je postaven na stejném tématu, jako o poznání velkolepější Distrikt 9. I přes svou délku a to, že se jedná o amatérské dílo, je zpracován velmi dobře a věrně dokáže připravit na to, jak vlastně vypadá úvodní scéna celovečerní verze. Kvalitu a talent ostatně můžete posoudit sami zde:

Ač do oficiálního Oscarového večera zbývají ještě více než čtyři měsíce, první tři sošky už mají své majitele. V Los Angeles v sobotu proběhl ceremoniál, při kterém byly předány tři ceny za celoživotní přínos filmu. Získali ji režisér Roger Corman (odvážně např. zfilmopval některé povídky Edgara Allana Poea), herečka Lauren Baccalová (ano, ta, co hrála s Humphrey Bogardtem v Hlubokém spánku) a kameraman Gordon Willis, který stál za kamerou např. u třetího Kmotra.

Je to porvé v historii, co byly Oscary v této kategorii předány mimo hlavní večer a ještě poměrně utajeně. Žádná mediální masáž, žádné jiné informace. Ale stalo se, uvidíme, co Akademie chystá na hlavní večer, když odsouvá zajímavou kategorii na druhou kolej.

Morbidní poeta Tim Burton se vrací ke stylu své slavné Noční můry před Vánoci a servíruje nám další zábavnou, temně-komickou historku s muzikálovými výstupy. Tentokrát alespoň částečně zůstáváme v naší realitě a setkáváme se s nervózním mladíkem, Victorem Van Dorthem, který má být oženěněn s Viktorií. Samozřejmě je to sňatek z donucení, výhodný zejména pro rodiče. Jenže při zkoušce na obřad Victorova nervozita dostoupí vrcholu a ten uteče do lesa, kde z nedbalosti, chtěje si vyzkoušet obřad sám a v klidu, navlékne prsten na uschlou větévku, ze které se vyklube prst mrtvé a zavražděné nevěsty, která tímto považuje sňatek za uzavřený. A tak se vyděšený Victor dostává do Země mrtvých, která je místem, kde by nakonec nebylo tak špatné být…

Podle úvodní synopse děje je jasné, že se jedná o Typického Burtona. Legrace v oparu morbidní atmosféry, zvláštní figury a prapodivné situace, to byla vždycky jeho silná stránka. Tady není omezen možnostmi herců a svůj fantaskní svět může vytvářet podle vlastních představ. O to více musí divák obdivovat animátory, kteří dokázali jeho mnohdy náročným představám vyhovět.

Animátoři jsou též těmi, kdo vdechli postavám život a odlišili jeho pohybem a dodali jim tak emoci a poradili si i s tak pohybově náročnou scénou, jako je tanec Mrtvé nevěsty v měsíčním světle. Ale nejdokonalejší scénou je bezesporu jazzově - muzikálové vystoupení koster v baru ve světě mrtvých, které divákům převypráví příběh Mrtvé nevěsty. Z této scény je jasně cítit vliv Disneyho krátkého filmu z třicátých let The Skeleton Dance a zároveň muzikálového stylu třicátých let. A navíc je celá scéna doplněna drobnými vtípky (pianista je nejspíše zesnulý Ray Charles…), které jsou odhalitelné až po několikerém shlédnutí.

Výtvarníci filmu se pustili do úplně odlišného pojetí světa živých a světa mrtvých, než je obvyklé. Svět živých je v tomto případě šedivé, nudné místo, plné upjatých lidí. Na druhé straně, mrtví si užívají nekonečných radovánek ve světě, který hýří barvami - sice jsou to barvy místy dost jedovatě působící, ale je zde legrace a zábava nikdy nekončí. Z tohoto pohledu ani nepřekvapí Victorovo váhání, zda se vrátit nebo zůstat.

Hlasy postavám propůjčili (to je ale klišovitá věta) vesměs herci, kteří se objevili v současně vznikajícím Karlíkovi a továrně na čokoládu - režisérův oblíbenec Johnny Depp tak září v roli nesmělého Victora, mrtvou nevěstu namluvila Helena Bonham Carter. Na dalších rolích se vyřádili například Albert Finney, Emily Watson a vynikající Christopher Lee v roli nerudného kněze.

Film obsahuje několik muzikálových scén o které se postaral slavný Danny Elfman. Výše zmiňovaný kontrast mezi světy je patrný i zde. Svět mrtvých je plný svižných tónů a příjemného jazzu, živý svět je uměřený, více klasičtější. Obě hudební polohy jsou dotažené k dokonalosti a skvěle vyvážené a dotvářející atmosféru. Muzikálové kusy jsou také dobře napsané, ale texty bohužel nedosahují kvalit těch, které Elfman napsal pro Noční můru.

Mrtvá nevěsta svého loutkového předchůdce rozhodně nepřekonává. Ten byl nápaditější co do tématu, hudby a mnohem odvázanější ve vizuální stránce. To ale neznamená, že by tento film byl špatný. Právě naopak, zábava je to královská a v poslední době jeden z mála klasicky animovaných filmů. Je za ním spousta práce a je to vidět. Doufejme, že se Tim Burton ještě někdy pustí na pole animovaného filmu.