Greatest Film Classic blog na Blog.cz

Morbidní poeta Tim Burton se vrací ke stylu své slavné Noční můry před Vánoci a servíruje nám další zábavnou, temně-komickou historku s muzikálovými výstupy. Tentokrát alespoň částečně zůstáváme v naší realitě a setkáváme se s nervózním mladíkem, Victorem Van Dorthem, který má být oženěněn s Viktorií. Samozřejmě je to sňatek z donucení, výhodný zejména pro rodiče. Jenže při zkoušce na obřad Victorova nervozita dostoupí vrcholu a ten uteče do lesa, kde z nedbalosti, chtěje si vyzkoušet obřad sám a v klidu, navlékne prsten na uschlou větévku, ze které se vyklube prst mrtvé a zavražděné nevěsty, která tímto považuje sňatek za uzavřený. A tak se vyděšený Victor dostává do Země mrtvých, která je místem, kde by nakonec nebylo tak špatné být…

Podle úvodní synopse děje je jasné, že se jedná o Typického Burtona. Legrace v oparu morbidní atmosféry, zvláštní figury a prapodivné situace, to byla vždycky jeho silná stránka. Tady není omezen možnostmi herců a svůj fantaskní svět může vytvářet podle vlastních představ. O to více musí divák obdivovat animátory, kteří dokázali jeho mnohdy náročným představám vyhovět.

Animátoři jsou též těmi, kdo vdechli postavám život a odlišili jeho pohybem a dodali jim tak emoci a poradili si i s tak pohybově náročnou scénou, jako je tanec Mrtvé nevěsty v měsíčním světle. Ale nejdokonalejší scénou je bezesporu jazzově - muzikálové vystoupení koster v baru ve světě mrtvých, které divákům převypráví příběh Mrtvé nevěsty. Z této scény je jasně cítit vliv Disneyho krátkého filmu z třicátých let The Skeleton Dance a zároveň muzikálového stylu třicátých let. A navíc je celá scéna doplněna drobnými vtípky (pianista je nejspíše zesnulý Ray Charles…), které jsou odhalitelné až po několikerém shlédnutí.

Výtvarníci filmu se pustili do úplně odlišného pojetí světa živých a světa mrtvých, než je obvyklé. Svět živých je v tomto případě šedivé, nudné místo, plné upjatých lidí. Na druhé straně, mrtví si užívají nekonečných radovánek ve světě, který hýří barvami - sice jsou to barvy místy dost jedovatě působící, ale je zde legrace a zábava nikdy nekončí. Z tohoto pohledu ani nepřekvapí Victorovo váhání, zda se vrátit nebo zůstat.

Hlasy postavám propůjčili (to je ale klišovitá věta) vesměs herci, kteří se objevili v současně vznikajícím Karlíkovi a továrně na čokoládu - režisérův oblíbenec Johnny Depp tak září v roli nesmělého Victora, mrtvou nevěstu namluvila Helena Bonham Carter. Na dalších rolích se vyřádili například Albert Finney, Emily Watson a vynikající Christopher Lee v roli nerudného kněze.

Film obsahuje několik muzikálových scén o které se postaral slavný Danny Elfman. Výše zmiňovaný kontrast mezi světy je patrný i zde. Svět mrtvých je plný svižných tónů a příjemného jazzu, živý svět je uměřený, více klasičtější. Obě hudební polohy jsou dotažené k dokonalosti a skvěle vyvážené a dotvářející atmosféru. Muzikálové kusy jsou také dobře napsané, ale texty bohužel nedosahují kvalit těch, které Elfman napsal pro Noční můru.

Mrtvá nevěsta svého loutkového předchůdce rozhodně nepřekonává. Ten byl nápaditější co do tématu, hudby a mnohem odvázanější ve vizuální stránce. To ale neznamená, že by tento film byl špatný. Právě naopak, zábava je to královská a v poslední době jeden z mála klasicky animovaných filmů. Je za ním spousta práce a je to vidět. Doufejme, že se Tim Burton ještě někdy pustí na pole animovaného filmu.