Prosím, pište komentáře!-Please, write your comments!-Ecrirons votre comemntaries, s'il vous plait!

Prosinec 2009

Avatar

30. prosince 2009 v 15:56 Filmy
Fanoušci mohou být klidní, návrat "krále" Camerona se po dvanácti letech od posledního "normálního" filmu vydařil. Cameron se vrací do svého oblíbeného žánru, sci-fi a na ploše téměř tří hodin nám servíruje příběh bývalého mariňáka Jakea, toho času na vozíku, který společně s dalšími přistává na na suroviny bohaté planetě Pandora, aby zde pomohl přesvědčit domorodce, aby se přesunuli, protože jejich sídelní strom stojí zrovna na nejbohatším ložisku vzácné rudy. Celá přesvědčovací akce je uskutečňována pomocí tzv. avatarů, kteří vypadají jako domorodci, ale jsou ovládání živími lidmi, kteří jsou na ně připojení. Pro Jakea je to skvělá zkušenost, zase může chodit a svět Pandory a jeho obyvatel se mu velice zamlouvá. Nakonec se, podle očekávání, bude muset rozhodnout, na kterou stranu se postavit.

Jak vidno, tentokrát Cameron nestvořil příliš komplikovaný scénář a příběh funguje přesně podle jednoduché stavby klasických sci-fi (tajný úkol mimo kompetence →poznání neznámých míst → získání si důvěry domorodců → výhody domorodé kultury → překážky ze strany původních šéfů → dilema atd.) a z této kostry nijak nevybočuje. Je to právě příběh, který je nejvíce kritizován. Ale proč, pro Boha? Titanic je taky červená knihovna jak vyšitá a nikdo ho nekritizuje. A i předchozí Cameronovy sci-fi, Terminátor nebo Vetřelci taky nedokázaly překvapit příběhovými zvraty, byť měli přeci jen filozofičtější podtext. Ale ten se nachází i tady. A podle mě jím není často skloňovaná zelená rétorika, jako spíš obecná teze návratu k předkům, k autoritám a k úctě k nim. A to, že je zde tato myšlenka spojena s přírodou, je jen drobnost. Avatar je totiž ze všeho nejvíc velkolepou podívanou a zábavným filmem.

Režisér čekal dlouhá léta na to, než budou technologie natolik vyspělé, aby se podařilo realizovat jeho sny. Jeho sny byly sice velkolepé a ve své době naprosto nesplnitelné, ale nyní dozrál čas, technika postoupila a před námi se otevírá svět Pandory, který je z velké části CGI animovaným filmem (užití technologie motion capture pro animaci domorodců). A stejně tak celé prostředí mimo lidskou základnu. A nikomu nepřijde na mysl, že by to, co vidí, neměla být realita. Tak dokonale a živě všechno působí. Díky tomu, že se nemuseli omezovat reálným vzhledem, mohli designéři popustit uzdu své fantazii a stvořili svět plný nádherných barev, rostlin a živočichů, notně inspirovaný podmořským světem. Vytvořili svět úplně od nuly a ten je asi největším lákadlem celého filmu, protože ten svět je neuvěřitelně nádherný a skvěle se na něj kouká.

Dojem ještě podtrhává novátorsky využité 3D. Na rozdíl od většiny 3D filmů nám Cameron neposouvá prostorovost do sálu, ale dělá z plátna jakési okno, kterým koukáme do prostorového světa za ním. Očividně je prvním, komu došlo, jakým způsobem funguje lidské vidění. Kloboukdolů za tento drobný detail, který ale filmu přidává nové rozměry.

Herecké výkony… Pokud jde o digitální postavy, tak ty hrají naprosto skvěle. Vítězí díky tomu, že se jedná o "mimozemšťany" a nesnaží se kopírovat živé lidi. Ale postavy v lidské podobě jsou obsazeny stejně dobře, i když zůstávají poněkud ve stínu digitálních tvorů. Výraznou postavou je, vedle Sama Worthington v hlavní roli, i Sigourney Weaver, která si svoji vědkyni Grace vysloveně užívá. Výrazným je ještě generál Quatritch, v podstatě hlavní "záporák" kterého s potřebnou vojenskou tvrdostí a umanutostí zahrál seriálový herec Stephen Lang.

Bohužel mám jednu výhradu ke štábu a tou je skladatel James Horner. Jeho třetí spolupráce s Cameronem ve filmu funguje dobře, veškeré dění skvělé podbarvuje, hudba je klidná v romantických scénách a bouří v akci. Bohužel je z ní až příliš cítit Titanic, což je škoda. Horner se bohužel nějak zasekl a nedokáže se z "titanicovského stylu" vymanit a tak jen recykluje a recykluje. K tomu došlo např. i v případě jeho hudby k filmu Troja.

Cameronův Avatar je hlavně zábavnou podívanou, která po dvanácti letech potvrdila Cameronovu pozici ve světě filmu. Ukazuje se, že ve svých pětapadesáti rozhodně nepatří do starého železa, má na víc, než jen na podmořské dokumenty (které se dnes ve zpětném pohledu jeví jen jako příprava na Avatar) a fantazie a tvůrčího elánu má tolik, že by mohli o generaci mladší kolegové závidět.

Tato recenze je velmi pozitivní a pochvalná. Možná až příliš, ale co napsat o filmu, jaký tady nebyl od Jacksonova Návratu krále a který podobně jako on vytváří úplně nový svět, na který je radost koukat a radost objevovat?

T.M.A.

23. prosince 2009 v 12:47 Filmy
Režisérská legenda Juraj Herz se po letech vrátil na velká plátna a rouhodl se navrátit s žánrem, který je jeho nejsilnějším - hororem, který je navíc v českých podmínkách žánrem poměrně nevyužívaným. Spojil síly s hudebníkem Martinem Němcem a společně dali dohromady příběh o muzikantovi a malíři Markovi, který chce opustit svůj život vyplněný večírky a odjíždí do domu kdesi v pohraničí, kde vyrůstal, aby zde načerpal inspiraci na další práci a zároveň vytvořil pár obrazů. Jenže jeho dětství nebylo tak idylické, jak by mohlo být a starobylý dům skrývá své temné tajemství, které o sobě postupně dává vědět.
Téma už je značně omleté. "Prokletý dům s tajemstvím" byl recyklován nejmíň stokrát a v různých podobách a kvalitativních úrovních. A bohužel je to právě příběh, který film potápí. Kdyby si byl Herz napsal něco sám a nespokojil se s útlým textem Martina Němce, mohlo všechno dopadnout lépe.
Bohužel, příběh je neuvěřitelně předvídatelný a přeplněný hororovými klišé. Hrdina tak po příjezdu potkává vesničany, které ho varují, starý knihovník má podivné náznaky, v domě nejde světlo, rádio hraje, i když je vypnuté a jen jednu píseň. Herz celý příběh skládá z flashbacků do Markova dětství a událostí, které se v domě odehrály za války a to vše míchá s psychickým rozpadem hrdinovy osobnosti a tajemnými úkazy.
Retrospektivy jsou vizuálně odlišené od zbytku filmu. Trochu nepochopitelné mi jen přišlo užití rádoby dokumentárních záběrů z 2. Sv. války (černobílé, obraz je trhaný, ale natočený moderním stylem rozklepané kamery) a následný "normální" flashback, který se sice odehrává také za války, ale vizuálně je stejný jako pohledy do hrdinova mládí.
Ivan Franěk obsazený do hlavní role je obsazen typově dobře, problém nastává ve chvíli, kdy promluví. Jeho repliky působí laciným dojmem a nutno říct, že jeho hlas se k jeho démonickému zjevu příliš nehodí (ale to není jeho vina). Ostatní postavy jsou obsazeny víceméně tak, jak se čekalo (tudíž nic moc) a málokteré se její emoce dají skutečně věřit. Nepříjemným překvapením je i podivný postsynchron polské herečky Malgorzaty Kuzochowské, která hraje hrdinovu sestru (velmi důležitou postavu, která hrdinu v mládí formovala), ale dabing je dělá spíše směšnou.
Co se Herzovi upřít nedá, je solidní práce s atmosférou. Temný dům v zamlžených kopcích, déšť, podivné zvuky domu - to vše zvládá Herz na výbornou a film tím povyšuje do českého průměru. V tomto mu vydatně pomáhá i kameraman Macháně, který svým přístrojem působivě doplňuje a vizualizuje hrdinovo vnitřní rozpoložení.
T.M.A. sice není takovým veledílem, jak se od klasika české kinematografie čekalo, ale koukat se na ni dá. Sice diváka zběhlého v hororech ničím nepřekvapí, ale v českém filmu je to solidní pokus o značně nevyužitý žánr.


PAF 2009, den 4. - Filmy: 4, Přednáška: 0

13. prosince 2009 v 21:32 PAF 2009
S dnešní půlnocí, tj. za necelé tři hodiny, bude osmý ročník Přehlídky animovaného filmu definitivně ukončen. Závěrečný den byl poznamenán odjezdem mnoha diváků, ale to mu neubralo na kvalitě. Já jsem se opět zúčastnil pouze části odpoledního programu.

V první řadě to byl ve čtrnáct hodin poslední blok v sérii non-fiction animace nazvaný "Vzdělávací počátky". Ten se skládal ze tří filmů, které měly ve své době silně didaktický nádech, ale v dnešní době spíše působí jako zajímavá kuriozita. Prvním bodem programu byl vůbec nejstarší počin tohoto druhu, film z roku 1918 "Potopení Lusitanie", který byl dramatickou rekonstrukcí a protiněmeckou agitkou zároveň. Druhé bylo vysvětlení Einsteinovy teorie relativity, které bohužel připomínalo obvyklou hodinu fyziky na střední škole - nudnou, suchopárnou, plnou rádoby názorných ukázek. Posledním byl britský film z osmdesátých let "Šel jsem s bouchačkou", který byl záznamem rozhovoru s jedním recidivistou, jehož podoba byla upravena do podoby plastelínové figurky, o kterou se postaralo dnes již proslavené studio Aardman.

Posledním mým filmem na PAFu 2009 byl pohádkový film Jiřího Barty Na Půdě, aneb kdo má dneska narozeniny. Pro mnoho diváků, kteří se této projekce v Metropolu účastnili byl dozajista velmi příjemnou tečkou za celým festivalem. Film dokázal pobavit i dospělého diváka zvláště svou precizností v práci s detailem a neuvěřitelnou nápaditostí.



Osmý ročník PAFu měl sice menší rozpočet, než ten předchozí, ale stále si zachoval vysoko nastavenou úroveň, jak dramaturgickou, tak i prezentační, mám na mysli to, jak se prezentuje sám festival. Tímto děkuji celému realizačnímu týmu za dobře odvedenou práci a příjemně strávený víkend. A za rok na viděnou, podle letáčků rozmístěných po Konviktu by mělo jít o Italský film. Tak uvidíme.

PAF 2009, den 3. - Filmy 9, Přednáška: 0

13. prosince 2009 v 1:10 PAF 2009
Přehlídka animovaného filmu Olomouc se přehoupla do druhé poloviny. Projekce, workshopy, přednášky a koncerty běží téměř bez ustání a fanoušek animovaného filmu je ve svém živlu. Dopoledne bylo věnováno Záhřebské animaci, respektive její moderní podobě. Odpoledne představila své videa legenda Ivan Ladislav Galetta, vizuální umělec.



Do dnešního programu jsem se zapojil až odpoledne v 17:30 v kině Metropol, kde proběhla solidní návštěvností poctěná, projekce novinky od Pixaru, Do Oblak. Pixar opět zabodoval a natočil (možná by se hodilo spíše říci verenderoval) další podívanou pro celou rodinu, která je vtipným, zábavným dobrodružstvím, které si tentokrát vzalo na paškál i témata, kterým si obvyklé animované filmy vyhýbají a to stáří a vůbec životní útrapy starého člověka. Technicky je film velkým posunem vpřed, zvláště co do animace lidských postav. Pixar se nesnaží o absolutní věrnost, postavám propůjčuje spíše kubistické rysy (jedna z hlavních postav má obličej čtvercový, druhá zase oválný). Místrům z Pixaru a zvláště scénáristům se podařilo vymyslet řadu velmi vtipných gagů a scén, které dozajista "zlidoví". Myslím, že o Oscaru pro nejlepší animák je rozhodnuto.

Mezi osmou a desátou večerní představil svá díla v nabitém filmovém sále rakousky experimentální filmař Martin Arnold. Projekce za přítomnosti autora se setkala s velkým ohlasem.



S drobným zpožděním začala opět ve filmovém sále projekce osmi severských filmů v cyklu "severská síla", která prozkoumávala fenomén severského (hlavně tedy švédského) non-fikčního filmu. Diváci, který odměňovali každý film bouřlivým potleskem se dočkali autoportrétu režisérky, vizuální, náladové hříčky "Rok na opuštěné cestě", drsného dokumentu o Súdánských dětských otrocích nebo velmi vtipného snímku, který popisoval vzestup Brambory ke slávě. Dramaturgicky trošku nešťastným možná bylo zařazení smutné filmu o pohledu dětí na smrt na úplný závěr. Celý blok tak zanechal v divácích posmutnělou náladu, ale zase sváděl k zamyšlení.

Do konce PAFu zbývá už jen jeden den, já osobně mám v plánu zúčastnit se pouze odpolední části (opět) a tentokrát jako řadový divák.

PAF 2009, den 2. Filmy: 13, Přednášky: 2

11. prosince 2009 v 23:03 PAF 2009
Druhý den Přehlídky animovaného filmu v Olomouci najel do obvyklých festivalových kolejí. Na první pohled žádná velká změna, festival nijak výrazně neovlivňuje propagaci města, ale změny proběhly v jinak klidném konviktu. Historické klenby jsou nyní nasvíceny barevnými světly a podkroví, kde se odehrává hlavní část festivalu a všechny nejdůležitější místa jsou umístěna zde, se zaplnilo hosty, většinou z řad studentů, ale rozhodně ne jen z Univerzity Palackého.

Dneškem pro mě začala práce. Posouval jsem titulky u filmu Hungarian...Gypsies v sekci Aport film, která představila vítěze festivalu z Maďarského Kečkemétu a též několik filmů slovenských tvůrců, které byly prezentovány na malém, žilinském festivalu Fest Anča. Ostatní filmy se sekci byly různé úrovně zpracování i nápadu. Např. maďarský film Máma stavěl jen na jednoduchém nápadu, který stěží mohl utáhnou desetiminutový film. Na druhou stranu, film Ference Cakóa Tváře, překvapil svou utopickou vizí totalitní společnosti a úžasnou animací davových scén. Ze slovenských tvůrců bych vyzdvivihnul krimi-parodii Čmuchal a Sviňa zasahují, která je netradiční detektivkou s nezvyklými zvraty a jednoduchou animací.

Následovala krátká ukázka Motion Capture v praxi. Domonstrace proběhla v divadelním sále a přítomní si mohli vyzkoušet, jak práci s programem na analýzu pohybu, tak si obléci speciální úbor a stát se tak objektem snímání. Poklona za odvahu patří dvěma účastnícím. Tato přednáška byla poctěna poměrně velkou účastí.

V podvečer jsem se zúčastnil v kině Metropol projekce filmu Beowulf od režiséra Roberta Zemeckise. Úvodní slovo, možná trošku dlouhé, ale za to plné informací, pronesl pan Lukáš Gregor. Film jsem viděl již dříve, ale nyní se mi již moc nelíbil. Možná se do mého pohledu na film promítl i nepříliš povedený dabing.

Večerní premiéra irského filmu Tajemství Keltů přilákala do divadelního sálu mnoho nadšených diváků. I přes to, že je film opěvován a oceňován, mě se příliš nelíbil. Vizuálně je velice zajímavý, ale některé postavy působí bohužel až příliš infantilně. To zdá se, nevadilo většině přítomných, kteří film ocenili velkým potleskem. Ještě před hlavním programem došlo na dva krátké filmy, zajímavou, pro divákovou oko náročnou hříšku Possesed a krátký film Laurie a Brouččci.


PAF 2009 se nám utěšeně rozjíždí, filmů, přednášek i diváků přibývá. Sám jsem zvědavý, jak to bude vypadat zítra, protože začíná víkend.

PAF 2009, den 1. - Filmy: 2, Přednáška: 1

10. prosince 2009 v 22:39 PAF 2009
Téměř nikým nezpozorován, vplížil se do hanácké metropole Olomouce PAF 2009. Již osmý ročník Přehlídky animovaného filmu, jejímž letošním tématem je chorvatská animace, která v dobách totality, která zachvátila východní Evropu, vládla a byla velmi vlivná.

Celý festival začal velmi nenápadně dvěma projekcemi z bloku "Dětský sběr" v kině Metropol (které klame tělem - z venku vypadá jako typické vesnické kino, ale uvnitř se skrývá obří sál s velkým plátnem a měkkými křesly). Byl to film Bolt - Pes pro každý případ a mnou navštívená projekce sci-fi Číslo 9 v režii Shanea Acrea, na kterou přišla necelá stovka lidí. Film je dokonalý zejména vizuálně a po zvukové stránce. Problémem je trochu zápletka, která je bohužel trochu klišovitá. Na druhou stranu, je potřeba ocenit tvůrce za odvahu, že nechali zemřít několik výrazných postav, což není jev v animované tvorbě (spíše) pro děti, až tak obvyklý.

Odpoledne bylo víceméně ve znamení příprav a posledních dodělávek. Jezuitský konvikt, hlavní to festivalové sídlo, vyzdobily plakáty, šipky, reklamy a popisky, začaly se prodávat akreditace a pár metrů od vstupu do filmového sálu vyrostl stánek s prodejem knih, vč. katalogů za 50 Kč. Jeden jsem si zakoupil, problém je, že jsem jej hned na to zapomněl na večerní projekci, takže si zítra budu muset koupit ještě jeden, popř. nějak vyhandlovat.

V 17:00 hodin byla zahájena první přednáška. Na téma "Motion Capture a jeho vliv na vývoj animovaného filmu" promluvil odborník na slovo vzatý, pan Pavel Hruboš. Svoji přednášku pojal jako výpravu do historie animovaného filmu a prořídlé obecenstvo postupně seznámil s různými technikami, které usnadňovaly animátorům páci, při překreslování pohybů osob.

O dvě hodiny později proběhlo slavnostní zahájení celé přehlídky v Atriu konviktu. Přítomní filmoví fanoušci a členové štábu byly přivítání ředitelem festivalu, bylo poděkováno všem sponzorům a rozdávalo se víno. Bohužel jsem odešel dřív, proto nevím, jak dále tato akce probíhala. Vím jen, že se na své vystoupení chystala i dvojice hudebnic.

První festivalový den jsem zakončil projekcí filmu Panika v městečku. Tvůrci dnes již kultovního animovaného seriálu, kde hrají hlavní roli figurky Koně, Kovboje a Indiána, které mnozí z nás pamatují jako hračky (viz ukázka níže), se rozhodli jej upravit do celovečerní podoby a to se jim povedlo na výbornou. Film je zábavný, srší skvělými nápady a vůbec netrpí typickými neduhy filmů, které vznikly podle seriálů. Tato projekce byla jiz o poznání naplněnější, než ty dopolední a publikum se skvěle bavilo.



To byl první den jedné z nejdůležitějších přehlídek animovaného filmu u nás.