Prosím, pište komentáře!-Please, write your comments!-Ecrirons votre comemntaries, s'il vous plait!

Březen 2010

Smrt čeká všude

28. března 2010 v 22:22 Filmy
HurtLocker
Režisérka Kathryn Bigelow se pustila do příběhu jednotky amerických pyrotechniků sloužících v okolí iráckého Bagdádu a jako jeden z prvních tvůrců našla odvahu pustit se do stále živého tématu této války, která ještě neskončila.

Neunavuje nás dlouhým klidným úvodem, jak bývá zvykem u válečných filmů, ale rovnou nás vrhá do akce a suchým titulkem oznámí že "do konce služby v rotě Bravo zbývá 38 dní". Tím ukáže divákům hlavní motivaci hrdinů, ale zároveň vidíme, že více než měsíc je velmi dlouhá doba a "smrt skutečně čeká všude". V nastraženém autě, pod hromadou suti nebo na těle nevinného muže. Při první akci, ukázané ve filmu, zahyne vůdce týmu a ke zbývajícím členům JT Sanbornovi a Owenu Eldrigeovi se přidává Will James, jež je sice v Iráku nováčkem, ale jinak je veteránem války v Afghánistánu, na kterého doma čeká dítě a manželka.

Will se tak stává hlavní postavou filmu. Při většině akcí sledujeme jeho počínání, všímáme si jej i mimo bojovou akci a v závěru filmu se s ním podíváme domů. Jenže Will je ztělesněním úsloví z úvodu filmu: Válka je droga. Doma není šťastný. Normální svět není pro něj, je na něj moc složitý. Krásně to ukazuje tragikomická scéna, kdy bezradně stojí před regálem, který je plný nejrůznějších druhů cereálií. Když se pak vrací zpět, je plný energie, očividně ve svém živlu. V posledním záběru jej vidíme v pyrotechnickém ochranném obleku a čteme titulek: "Do konce služby v rotě Delta zbývá 365 dní."

Na jeho postavě je ukázáno, jak válka lidi proměňuje a vytváří v nich závislost. Závislost, která veteránům ztěžuje návrat do normálního života, staví hráz mezi ně a jejich rodiny, nutí se na věci dívat přísně realisticky a bez špetky představivosti ("Možná poznáš, že tvoje oblíbená hračka je jen plechová krabička s plyšákem uvnitř" - Will svému dítěti). Mnozí nedokážou překonat nástrahy této závislosti a stejně jako seržant James jsou nuceni se vrátit zpět do válečné zóny ke své práci, která jim jde stejně nejlépe, mnohem líp, než obyčejný rodinný život.
Smrt čeká všude je filmem, jež se snaží válku ukázat co nejvíce realisticky. Není to akční podívaná plná přestřelek a výbuchů, ale celkem pomalé drama, který ukazuje celý válečný konflikt jako jedno dlouhé čekání a napravuje tak zakořeněnou mylnou představu, kterou do nás zasel Hollywood a tvůrci akčních her. Představu, že válka je nikdy nekončící akce, adrenalin a člověk opravdu vydrží tolik co Rambo a jemu podobní. Nejlépe je to vidět ve scéně v poušti s ostřelovačem. Náboje docházejí, vítr fouká, horký, tetelící vzduch znesnadňuje míření, žízeň je čím dál tím větší, zbraň se zasekává. Celá tato sekvence je velmi dlouhá a napínavá. Velmi dobře ukazuje, co vlastně válka obnáší. Že je hlavně o tom čekání v ne zrovna příjemném prostředí.
Podobně sugestivní je i scéna v opuštěné továrně. Spolu s hrdiny se bojíme, co bude za dalším rohem a napjatě sledujeme jejich dokonalou souhru i to, jaké nebezpečí prozrazení představují na zemi rozsypané střepy. Když pak na konci scény dojde k hrůznému nálezu a ne k očekávané přestřelce (dokonce jsem se přistihl, že čekám ozbrojence v příhodně postavené skříni), divák jen musí smeknout před uměním režisérky, scénáristy a střihače.

Film je natočen dnes tak moderní ruční kamerou. Ale zde to není jen nějaká manýra, sám příběh si užití ruční kamery vynutil. Pomáhá navodit dojem autentičnosti a bezprostřednosti, která je tak důležitá pro filmy tohoto druhu. Ale neznamená to, že by se nám dostalo podobně nepřehledných scén jako v Abramsově Monstru. Kameraman Barry Ackroyd rozhodně neopustil tradiční vyprávěcí postupy, hojně užívá detailů, ale když jde o akci, většinou se kamera pohybuje s protagonisty. Ruční kamera též umožňuje proniknout blíže k hrdinům, narušit jejich intimní zónu. Krásně je to vidět ve scénách v džípu, které jsou velmi autentické a s postavami skutečně prožíváme napětí před akcí i úlevu po jejím úspěšném skončení.
Není to samozřejmě jen zásluha kameramana, že je zábavné hrdiny sledovat a že nám na nich i záleží. Většina postav je obsazena neznámými tvářemi. Díky tomu si je nespojujeme s jejich předchozími rolemi, ale máme pocit, že se díváme na opravdové americké vojáky. Mluví jako oni, pohybují se tak, i ty chlapské zábavy po službě působí přirozeně a nijak nevyčnívají. V hlavní roli "člověka závislého na válce" září Jeremy Renner. Zpočátku je až nesympatický svým způsobem práce, vrháním se do akce po hlavě, hledání adrenalinu. Ale postupně se v něm objevuje zranitelné jádro a právě ta závislost na válce, zabraňující mu návrat do normálního života. Jeho kolegou je JT Sunborn, role pro Anthony Mackieho - charismatický černoch, která má z počátku k Willovi stejný vztah jako diváci, ale v akci je jej schopný podržet. Posledním v týmu je psychologicky labilní Owen Eldridge Briana Geraghtyho. Ten ukazuje jinou podobu tohoto, jak člověka válka ničí. Eldridge netrpí závislostí, chce pryč, válka není místo pro něj.

Známějšími herci v celém ansámblu jsou Ralph Finnes, snadno rozpoznatelný díky svým očím a Guy Pearce v roli seržanta Matta Thompsona. Ženský prvek přináší Willova manželka Connie, ve které poznáme modelku a herečku Evangeline Lilly, kterou proslavila role Kate v seriálu Ztraceni.
Na filmu je vidět, že jej režírovala žena. I když je Bigelow zkušenou režisérkou akčních filmů, vždycky stavěla na něčem jiném, než jsou výbuchy a přestřelky. Je to vidět zejména na hluboké propracovanosti psychiky všech postav a v důrazu na detail, který postavu propracuje a změní z herce na člověka z masa a kostí, který skutečně žije a dýchá. Nikdy v průběhu filmu se mi nestalo, že bych přemýšlet nad tím, že to "ten a ten dobře zahrál". Měl jsem pocit, že se divám na působivý pohled na život pyrotechniků, kteří pravidelně dávají svůj život všanc a zároveň si už na tuto situaci zvykli.

Mínusem filmu je jeho přílišná délka a stereotypnost první poloviny: Tým je povolán k akci - zlikviduje bombu - jede zpátky - klid na základně a druhý den zase znovu. Druhá polovina je lepší, víc se soustředí na nitro Willa Jamese. Též poslední scéna mi přišla zvláštní, jakoby nepatřičná k celkovému protiválečnému ladění filmu. Will se nadšeně (!) vrací zpět, jako krok je pevný, na tváři lehký úsměv. Jako by chtěla režisérka ukázat "dokonalého amerického vojáka", který jde s úsměvem do akce a bojuje za svou vlast. Tento závěr účinek filmu trochu snižuje a na některé diváky může působit až směšně.

Pokud srovnáme oba Oscarové favority, Smrt čeká všude a Avatar, tak první z nich vychází z toho souboje vítězně. Rozhodně je hlubší a očekává od diváků větší zapojení a zamyšlení a není jen prvoplánovou, byť dobře natočenou, zábavou, kterou Avatar ve srovnání se Smrtí (bohužel) je.
Film Kathryn Bigelow je velmi cenným přírůstkem do série válečných filmů zabývajících se moderními dějinami a zároveň se od nich odlišuje svým důrazem na psychologii postav a jejich propracování. Už z toho důvodu stojí za to, škoda jen, že v české distribuci koluje tak málo kopií.

Moon / Měsíc

8. března 2010 v 21:27 Filmy
Mnoho kvalitních klasických, hodilo by se napsat "vesmírných", sci-fi v dnešní době nevzniká. Tvůrci se drží při zemi a natáčejí filmy plné nejrůznějších varování o tom, jak to bude na planetě zemi vypadat, až ji člověk úplně zničí. Asi to vyjde levněji, než vytváření drahých efektů, které jsou téměř nezbytné, pro vytvoření té správné vesmírné atmosféry.
A pak se najednou objeví Duncan Jones a svým nezávislým filmem Moon způsobí senzaci a pořádně rozvíří stojaté vody sci-fi. Zdánlivě nekomplikovaný příběh ale nakonec není tak přímočarý, jak se z letmého pohledu může zdát. Astronaut Sam Bell je jediným člověkem, který udržuje v chodu těžební stanici na povrchu měsíce. Kontroluje postup těžby Helia 3, vzácného plynu, který se na Zemi stal způsobem jak odvrátit energetickou krizi. To znamená čas od času nasednout do měsíčního vozítka, vyzvednout naplněné nádrže s plynem a odeslat je na zem. Jinak má nekonečné množství času, které vyplňuje spánkem, vyřezáváním modelu, cvičením nebo konverzacemi s palubním počítačem. Jeho kontrakt trvá tři roky a ty se nyní blíží ke konci. Sam proto vzpomíná na svou tříletou dcerku, na svou manželku, které na něj na Zemi čeká. Ale netuší, jak může jedna drobná nehoda zamíchat jeho životem a odhalit víc, než by si dovedl představit.
Nemá cenu zacházet do podrobností a postupně se prokousat až k popisu dějových zvratů a překvapení, které si pro diváka scénáristé připravili. Začátek filmu působí tuctově, místy až nudně či stereotypně. Ale postupně budované napětí v druhé třetině je vystřídáno závěrečným vyvrcholením, které nenechá divákovi vydechnout.
Celý film stojí na bedrech Sama Rockwella. Je to on, který v podstatě nesleze z plátna a je to on, skrz jehož pohled vnímáme veškeré dění. Jeho herecký výkon je neskutečný a nezapomenutelný. Skvěle dokáže vyjádřit psychiku člověka, který je tři roky sám, jen s palubním počítačem, a už se těší domů, chce být se svou rodinou, ale jeho plán se mu hroutí pod rukama a jeho cíl se čím dál tím víc vzdaluje.
Při prvním letmém pohledu diváka musí napadnout: Tohle je nezávislý film? Tenhle film, který podmaní famózními záběry měsíční krajiny, pohledy na vesmírnou základnu a těžícími stroji, které drtí měsíční kámen. Tohle? Ano, je to tak. I přes skvělou trikovou stránku je Moon film, který vznikl mimo peníze všech velkých studií. Až na pár výjimek, výše popsaných, se jedná v podstatě o interiérový film. Ven se podíváme v několika málo, byť výrazných, scénách.
Díky jednoduchosti a neměnnosti interiérů (bílé chodby s pravidelnými, obdélníkovými panely) může režisér velmi dobře pracovat s jejich klaustrofobičností. Tomu napomáhá i neustálé hučení strojů stanice. V málokterém sci-fi filmu je tento, podle mě velmi realistický, prvek obsažen. Zde to funguje jakoby podprahově, divák (a stejně tak i Sam) tento zvuk po čase přestane vnímat. Skvělý nápad jak zjednodušit divákovo ztotožnění s postavou.
"Malý, ale obsahem velký film" Duncana Jonese bezpochyby potěší fanoušky sci-fi. Zaujmout ovšem může i milovníky filmů mysteriózních a psychologických dramat. Jako studie osamělosti a chování člověka v krizových situacích totiž funguje výborně.