Greatest Film Classic blog - Články

Duo Spielberg - Hanks slaví

Sun, 22 Aug 2010 18:34:03 +0200

Dvojice slavných filmových tvůrců může slavit, protože jejich válečný seriál Pacific získal sedm sošek Emmy, nejprestižnějších televizních cen. Seriál byl od začátku jedním z favoritů, měl 24 nominací. Příští týden, kdy proběhne hlavní večer předávání cen, by mohl seriál získat dalších pět cen. ž v této chvíli můžeme říci, že překonal svého "bratrance" Bratrstvo neohrožených, to získalo sošek Emmy "pouze" pět, ale také spoustu dalších cen.

Připomeňme, že Pacific zavádí diváky na bojiště druhé světové války, která nejsou pro nás Evropany, tak známá a na televizní obrazovce ukazuje jinou a velmi barbarskou formu války. Překvapuje historickou věrností, vizuální efekty jsou velice dokonalé, děj je poměrně napínavý, byť seriál obsahuje pár hluchých míst. Pokud jde o psychologii hrdinů (zde jsou tři hlavní postavy), jde mnohem hlouběji než Bratrstvo neohrožených. Spielbergovi a Hanksovi se opět velmi dařilo, ale svižnější a v mnohém překvapivější Bratrstvo nepřekonali. Každý z obou seriálů má něco do sebe a každý si své fanoušky dozajista najde.

Inception (Hans Zimmer)

Sun, 25 Jul 2010 15:45:40 +0200

Po filmech Batman začíná a Temný rytíř spojil režisér Christopher Nolan opět síly se skladatelem Hansem Zimmerem. Nyní sólově, bez pomoci Jamese Newtona Howarda, vytvořil soundtrack k jeho nejnovějšímu, všemi opěvovanému hitu Inception (česky jako Počátek). Jak se mu toto dílo povedlo?

Soudtrack otevírají dvě krátké skladby, obě s délkou jen něco málo přes minutu. První, Half rembered Dream je gradujícím ambientním trackem, druhá o něco delší skladba We Build Our Own World stojí na basové lince, která připomíná tep lidského srdce. Později se přidávají typicky Zimmerovké smyčce a podivné, neidentifikovatelné elektronické zvuky.
Třetí Dream Is Collapsing syntetizátorový podklad doplňuje elektrickou kytarou a opakující se melodií, která přidáváním nástrojů (smyčce, elektronika) nabírá na intenzitě a vrcholí ve velkolepém finále, které vyústí do náhlého ticha. Následující Radical Notion se celá nese v poklidném duchu na podkladu z tepajících elektronických smyčců a posluchače napíná až k prasknutí.
A na konci opět pozvolná gradace, utnutá do tiché části, která napětí ještě více zvýší. Melodie se stále opakuje, mění se jen nástrojové složení.
Druhá nejdelší skladba na lbu je Old souls s jemnou pianovou melodií v úvodu. Později se proměňuje do jemně plynoucí křehké skladby postavené převážně na elektronice. V poslední třetině se křehkost vytrácí a nahrazuji opět gradující dramatičnost, vykreslená v temných konturách. Šestá skladba tajemně pojmenovaná jen čísly nijak nevybočuje z nálady alba, nástroje jsou opět elektronické. Melodie opět graduje, hlavní část zabírají rozsáhlé plochy smyčců ve vyšších polohách a závěr obstarává temný, elektronicky generovaný zvuk, který posluchače jako údery kladiva zatlouká do sedačky. Sedmá, oproti předchozí,
velmi konkrétně pojmenovaná skladba Mombasa skutečně přichází s africkými rytmy. Základ tvoří svižné elektronicky modifikované perkuse a o melodii se starají Zimmerovské smyčce a nejspíše elektrická kytara. Velmi adrenalinová a svižná skladba. Výrazným zklidněním je One simple idea, skladba, jež dopředu posouvá pravidelné basové dunění, to ale později přehluší výrazně smutné smyčce.
Dream within a dream - opět basová linka, hutná elektronika a navrch smyčce. Skladba opět graduje, velmi se blíží k tomu, co Zimmer vytvořil pro Batmana. Ve druhé polovině přichází změna v krátké žesťové mezihře a v následném zpomalení. Melodie do sebe začíná pojímat prvky z moderní hudby a dále se rozvíjí v jemném, až romantickém duchu. Nejdelším trackem na albu je devítiminutová Waiting for the train. Začíná tiše, jemně, zvuky, které obvykle podbarvují podvodní scény. Přidává se kytara a smyčce. Vše v pravidelných intervalech doplňuje oscilující elektronické cvrlikání.
Ke konci na pozadí dramatického bušení přidává úryvek ze šansonu Edith Piaf J'ne regrete Rien. Jen dva verše pro pozorné posluchače, ale zajímavý nápad. Sám jsem zvědav, jak je to využito ve filmu.
Předposlední skladba na desce se nese v duchu truchlivých táhlých violoncell a jistého pocitu smutné vznešenosti, který celé tři minuty prostupuje. Távěr je samozřejmě opět dramatický, napínavý. Poslední čtyři a půl minuty alba se nesou v mírném, nadějeplném tempu a klasických smyčcích s elektronickým podkladem.

Celkově se dá říct, že Inception je klasicky odvedenou prací Hanse Zimmera, který je ve všech skladbách poměrně snadno rozpoznatelný. Nutno ale říct, že se jedná o velmi kvalitní a strhující počin, jež rozhodně překonává Zimmerovu hudbu k adaptacím Dana Browna, ale mnoha místech silně připomínají jeho doprovod k Batmanovským filmům od Chrise Nolana.

Kawasakiho růže

Sat, 10 Jul 2010 11:50:56 +0200

Rok se s rokem sešel a na plátna kin (resp. na DVD nosiče) vstoupil další Hřebejkův film, opatřený tajemným názvem Kawasakiho růže. Překvapivě se v něm prolínají dvě roviny režisérovy tvorby. Film začíná jako vztahové drama, ale postupně se promění o psychologický příběh o odpuštění starých křivd z doby komunismu a o vyrovnání se s vinami, které byly potlačeny a odsunuty někam hluboko do nevědomí.

Hlavní postavou je budoucí laureát Ceny paměti národa, význačný psychiatr, jeden ze signatářů Charty 77, který je svým zetěm nařčen z udavačství za minulého režimu. Je to pravda, nebo je to jen vyfabulované obvinění, kterým si zeť vylévá zlost na jeho dceru, jeho ženu, které je beztak nevěrný?

Po stopách pravdy se pouští televizní štáb, který dochází k zajímavým objevům a skutečná a poměrně děsivá pravda tak vychází najevo. Postupně se tahá jeden letitý kostlivec ze skříně za druhým, některé vztahy se rozpadají, jiné navazují, ale vše nakonec končí přesně tak, jak by se od Hřebejka dalo čekat. Smírem.

Na první pohled film vypadá na české poměry velmi nadprůměrně. Nápaditě je užitá ruční kamera, do děje se prolínají záběry ze vznikajícího dokumentu o protagonistech, film poměrně dobře odsýpá a hýbe se kupředu. Vizuálně je všechno zahaleno do zlatavých barev, v kontrastu stojí pošmournost a zamračenost scén odehrávajících se v Čechách a těch ze Švédska.

Jenže je tu jeden velký problém. A tím je scénář Petra Jarchovského. Působí poněkud vykonstruovaně. Jako by si oba tvůrci řekli - pojďme natočit film o udavačství, o to se ještě nikdo nepokusil. A vzhledem k optimismu, kterého je jejich společná tvorba plná, bylo od začátku jasné, že všechno dojde do zdárného konečného smíru a vlastně se nic nevyřeší, všechny chyby jsou odpuštěny.

Ještě že Hřebejk vsadil na výborné herce ve všech rolích. Hlavní roli psychiatra - disidenta, hraje Martin Huba, který mu dal do vínku potřebnou laskavost a schopnost obětovat se. Jeho manželka (Daniela Kolářová) mu, jak podotkne jedna z postav filmu, buduje auru hrdinného bojovníka proti socialismu. Kolářové vždycky šly tyto postavy, o které se jejich partneři a děti mohou opřít a i tato je jedna z nich. Jejich dcera (Lenka Vlasáková) je spíše jakýmsi scénáristickým výmyslem, aby se příběh mohl rozjet. Její manžel, zvukař (Milan Mikulčík) je krátce řečeno divný. Nesympatický, nevyrovnaný, impulzivní. A zapomenutelný. To se rozhodně nedá prohlásit o legendě Ladislavu Chudíkovi v roli bývalého estétka. Jeho výkon je mrazivý a strhující, byť jen sedí v křesle

Ve filmu je samozřejmě i humor, ale mnohdy bohužel poněkud křečovitý a zbytečně na sebe poutající pozornost (viz scéna u večeře, kdy se cizinci učí českým hrubým výrazům). Ano, pomáhají rozvíjet vztah emigranta k domovině, ale proč tímto způsobem? Okatá snaha se odlišit nebo scénáristická bezradnost?

Poněkud nejasný název Kawasakiho růže se vztahuje k zbytečné a zapomenutelné vedlejší postavě, opuštěného mlčenlivého Japonce, přítele českého emigranta ve Švédsku a jeho daru jedné z hrdinek. Jeho obraz a titulní růže zde figuruje asi jako šifra pro odpuštění a naději v budoucí setkání. Ale to je jen má domněnka.

Hřebejk bohužel stále nedokázal překonat své nejlepší filmy Pelíšky a Musíme si pomáhat. Snaží se o to každoročně. V případě Kawasakiho růže je blízko, ale překonat je nedokázal. Bohužel, bohudík? Těžko říct, uvidíme, s čím přijde příště. Růže rozhodně takový zázrak není, jak je mnohdy prezentována.

Highlander / Horal

Sun, 27 Jun 2010 12:29:44 +0200

Být nesmrtelným nemusí být až zas taková výhra, jak se to normálnímu smrtelníkovi může zdát. Přesvědčil se o tom i skotský horal Connor McLeod. Po bitvě, ve které byl zraněn "Černým rytířem" natolik, že vypadal jako mrtvý, se sice probral, ale zároveň byl svými lidmi obviněn ze spolčení s ďáblem a vyobcován z vesnice. Po čase, kdy se svou ženou žil klidný život v horách, se od španělského šlechtice Ramiréze konečně dozvěděl, jak to s ním je. Jeho údělem je bojovat s ostatními nesmrtelnými, protože "zůstat může pouze jeden". A nejlepším způsobem, jak nesmrtelného poslat na onen svět a přiblížit se k vytouženému cíli, je useknout mu hlavu. To lze považovat za relativně normální v 15. století, ale v New Yorku osmdesátých let to působí přinejmenším podezřele a přitahuje to pozornost policie. Finální střet se přiblíží ve chvíli, kdy do města dorazí obrovitý muž s vzezřením neandrtálce, odvěký Connorův nepřítel, Kurgan.

Film režiséra Russela Mulcahyho míchá dva subžánry fantasy - historickou a urban (městkou) - a úspěšně tak dokáže zaujmout příznivce obou výše zmíněných žánrů. Obě součásti filmu jsou rovnocenné. V historické sledujeme Connora a jeho cestu za poznáním jeho osudu, výcvik a ztrátu ženy (úděl nesmrtelného), v té druhé zase všechno spěje k finálnímu střetu a následnému happy endu. Vizuálně je mnohem zajímavější středověké Skotsko, plné zeleně, ale i chladu. Po New Yorku se pohybujeme převážně v noci, takže v paměti spíš utkví gejzíry jisker při soubojích.

Souboje. Ano, těch je tady požehnaně a všechny skvěle a nápaditě natočené. První souboj v garážích působí sice podivně (proč chlap v baloňáku šermuje s jiným v manažerském obleku a pak kolem nich bouchají auta a létají blesky?), ale když pronikneme do mytologie, kolem které je celý film vystavěn, všechno je najednou průzračně jasné a logické.

Námětem by tento film mohl vypadat jako nějaké mizerné béčko. Opak je pravdou, Highlander je na patřičných místech velkolepý a epický a rozhodně nezapadne do nějaké nechtěné blbosti či snad primitivnosti. Právě svým námětem nabízí i otázky k zamyšlení a když už se divákovi myslet nechce, může se kochat skvělou kamerou a bavit se souboji.

Hlavní roli ztvárnil Christopher Lambert a nejspíše se jedná o nejlepší roli jeho kariéry. Nikdy to nebyl úplně dokonalý herec, ale role Connora mu sedne. V podstatě stačí umět nasadit cool pózu s mečem a nasadit drsný kukuč. Akční scény proto fungují. Horší je to s dialogy, ale budiž. Zas tak hrozně to nepůsobí. Jeho protivníkem je obrovitý Clancy Brown jako Kurgan (alias Victor Kruger), jeden z nejlepších fantasy záporáků. Nesmím zapomenout ani na šibala Ramiréze v podání Seana Conneryho. Na plátně sice není dlouho, ale když tam je, ukradne si ten krátký moment pro sebe.

Dvě ženské postavy, Connorova žena Heather (Sheila Gish) a Brenda (Roxanne Hart) plní svůj účel dobře, solidně hrají
a mají důležitou roli pro vývoj Connorova charakteru (pokud se o něčem takovém dá v případě tohoto filmu mluvit),

Film Highlander je dnes už možno považovat za klasiku žánru. Snad jen ti intelektuálové, kteří hltají pouze artové filmy, které jsou sice plné myšlenek a inovativní filmařiny, ale také pěkně nudné, nedají tomuto filmu šanci. Divák, který má rád neotřelé spojení různých světů a zábavnou akci, se bude dobře bavit. Bezpochyby.

Legendární "Bezstarostný jezdec" zemřel

Sun, 30 May 2010 17:45:32 +0200

Včera, v sobotu 29. května 2010 se svět dozvěděl smutnou zprávu, že legendární herec a režisér Dennis Hopper, podlehl ve svých 74 letech rakovině prostaty. Filmový svět tak opustila jedna z hvězd Nového Hollywoodu, člověk, který natočil a hrál ve slavné bezstarostné jízdě. Prožil si vzlety i pády, měl problémy s alkoholem a drogami. Hrál v mnoha filmech,objevil se Coppolově Apokalypse nebo v motorkářském filmu Larryho Bishopa Hell Ride z roku 2008.

Smrt čeká všude

Sun, 28 Mar 2010 22:22:29 +0200

Režisérka Kathryn Bigelow se pustila do příběhu jednotky amerických pyrotechniků sloužících v okolí iráckého Bagdádu a jako jeden z prvních tvůrců našla odvahu pustit se do stále živého tématu této války, která ještě neskončila.

Neunavuje nás dlouhým klidným úvodem, jak bývá zvykem u válečných filmů, ale rovnou nás vrhá do akce a suchým titulkem oznámí že "do konce služby v rotě Bravo zbývá 38 dní". Tím ukáže divákům hlavní motivaci hrdinů, ale zároveň vidíme, že více než měsíc je velmi dlouhá doba a "smrt skutečně čeká všude". V nastraženém autě, pod hromadou suti nebo na těle nevinného muže. Při první akci, ukázané ve filmu, zahyne vůdce týmu a ke zbývajícím členům JT Sanbornovi a Owenu Eldrigeovi se přidává Will James, jež je sice v Iráku nováčkem, ale jinak je veteránem války v Afghánistánu, na kterého doma čeká dítě a manželka.

Will se tak stává hlavní postavou filmu. Při většině akcí sledujeme jeho počínání, všímáme si jej i mimo bojovou akci a v závěru filmu se s ním podíváme domů. Jenže Will je ztělesněním úsloví z úvodu filmu: Válka je droga. Doma není šťastný. Normální svět není pro něj, je na něj moc složitý. Krásně to ukazuje tragikomická scéna, kdy bezradně stojí před regálem, který je plný nejrůznějších druhů cereálií. Když se pak vrací zpět, je plný energie, očividně ve svém živlu. V posledním záběru jej vidíme v pyrotechnickém ochranném obleku a čteme titulek: "Do konce služby v rotě Delta zbývá 365 dní."

Na jeho postavě je ukázáno, jak válka lidi proměňuje a vytváří v nich závislost. Závislost, která veteránům ztěžuje návrat do normálního života, staví hráz mezi ně a jejich rodiny, nutí se na věci dívat přísně realisticky a bez špetky představivosti ("Možná poznáš, že tvoje oblíbená hračka je jen plechová krabička s plyšákem uvnitř" - Will svému dítěti). Mnozí nedokážou překonat nástrahy této závislosti a stejně jako seržant James jsou nuceni se vrátit zpět do válečné zóny ke své práci, která jim jde stejně nejlépe, mnohem líp, než obyčejný rodinný život.

Smrt čeká všude je filmem, jež se snaží válku ukázat co nejvíce realisticky. Není to akční podívaná plná přestřelek a výbuchů, ale celkem pomalé drama, který ukazuje celý válečný konflikt jako jedno dlouhé čekání a napravuje tak zakořeněnou mylnou představu, kterou do nás zasel Hollywood a tvůrci akčních her. Představu, že válka je nikdy nekončící akce, adrenalin a člověk opravdu vydrží tolik co Rambo a jemu podobní. Nejlépe je to vidět ve scéně v poušti s ostřelovačem. Náboje docházejí, vítr fouká, horký, tetelící vzduch znesnadňuje míření, žízeň je čím dál tím větší, zbraň se zasekává. Celá tato sekvence je velmi dlouhá a napínavá. Velmi dobře ukazuje, co vlastně válka obnáší. Že je hlavně o tom čekání v ne zrovna příjemném prostředí.

Podobně sugestivní je i scéna v opuštěné továrně. Spolu s hrdiny se bojíme, co bude za dalším rohem a napjatě sledujeme jejich dokonalou souhru i to, jaké nebezpečí prozrazení představují na zemi rozsypané střepy. Když pak na konci scény dojde k hrůznému nálezu a ne k očekávané přestřelce (dokonce jsem se přistihl, že čekám ozbrojence v příhodně postavené skříni), divák jen musí smeknout před uměním režisérky, scénáristy a střihače.

Film je natočen dnes tak moderní ruční kamerou. Ale zde to není jen nějaká manýra, sám příběh si užití ruční kamery vynutil. Pomáhá navodit dojem autentičnosti a bezprostřednosti, která je tak důležitá pro filmy tohoto druhu. Ale neznamená to, že by se nám dostalo podobně nepřehledných scén jako v Abramsově Monstru. Kameraman Barry Ackroyd rozhodně neopustil tradiční vyprávěcí postupy, hojně užívá detailů, ale když jde o akci, většinou se kamera pohybuje s protagonisty. Ruční kamera též umožňuje proniknout blíže k hrdinům, narušit jejich intimní zónu. Krásně je to vidět ve scénách v džípu, které jsou velmi autentické a s postavami skutečně prožíváme napětí před akcí i úlevu po jejím úspěšném skončení.

Není to samozřejmě jen zásluha kameramana, že je zábavné hrdiny sledovat a že nám na nich i záleží. Většina postav je obsazena neznámými tvářemi. Díky tomu si je nespojujeme s jejich předchozími rolemi, ale máme pocit, že se díváme na opravdové americké vojáky. Mluví jako oni, pohybují se tak, i ty chlapské zábavy po službě působí přirozeně a nijak nevyčnívají. V hlavní roli "člověka závislého na válce" září Jeremy Renner. Zpočátku je až nesympatický svým způsobem práce, vrháním se do akce po hlavě, hledání adrenalinu. Ale postupně se v něm objevuje zranitelné jádro a právě ta závislost na válce, zabraňující mu návrat do normálního života. Jeho kolegou je JT Sunborn, role pro Anthony Mackieho - charismatický černoch, která má z počátku k Willovi stejný vztah jako diváci, ale v akci je jej schopný podržet. Posledním v týmu je psychologicky labilní Owen Eldridge Briana Geraghtyho. Ten ukazuje jinou podobu tohoto, jak člověka válka ničí. Eldridge netrpí závislostí, chce pryč, válka není místo pro něj.

Známějšími herci v celém ansámblu jsou Ralph Finnes, snadno rozpoznatelný díky svým očím a Guy Pearce v roli seržanta Matta Thompsona. Ženský prvek přináší Willova manželka Connie, ve které poznáme modelku a herečku Evangeline Lilly, kterou proslavila role Kate v seriálu Ztraceni.

Na filmu je vidět, že jej režírovala žena. I když je Bigelow zkušenou režisérkou akčních filmů, vždycky stavěla na něčem jiném, než jsou výbuchy a přestřelky. Je to vidět zejména na hluboké propracovanosti psychiky všech postav a v důrazu na detail, který postavu propracuje a změní z herce na člověka z masa a kostí, který skutečně žije a dýchá. Nikdy v průběhu filmu se mi nestalo, že bych přemýšlet nad tím, že to "ten a ten dobře zahrál". Měl jsem pocit, že se divám na působivý pohled na život pyrotechniků, kteří pravidelně dávají svůj život všanc a zároveň si už na tuto situaci zvykli.

Mínusem filmu je jeho přílišná délka a stereotypnost první poloviny: Tým je povolán k akci - zlikviduje bombu - jede zpátky - klid na základně a druhý den zase znovu. Druhá polovina je lepší, víc se soustředí na nitro Willa Jamese. Též poslední scéna mi přišla zvláštní, jakoby nepatřičná k celkovému protiválečnému ladění filmu. Will se nadšeně (!) vrací zpět, jako krok je pevný, na tváři lehký úsměv. Jako by chtěla režisérka ukázat "dokonalého amerického vojáka", který jde s úsměvem do akce a bojuje za svou vlast. Tento závěr účinek filmu trochu snižuje a na některé diváky může působit až směšně.

Pokud srovnáme oba Oscarové favority, Smrt čeká všude a Avatar, tak první z nich vychází z toho souboje vítězně. Rozhodně je hlubší a očekává od diváků větší zapojení a zamyšlení a není jen prvoplánovou, byť dobře natočenou, zábavou, kterou Avatar ve srovnání se Smrtí (bohužel) je.

Film Kathryn Bigelow je velmi cenným přírůstkem do série válečných filmů zabývajících se moderními dějinami a zároveň se od nich odlišuje svým důrazem na psychologii postav a jejich propracování. Už z toho důvodu stojí za to, škoda jen, že v české distribuci koluje tak málo kopií.

Moon / Měsíc

Mon, 08 Mar 2010 21:27:07 +0100

Mnoho kvalitních klasických, hodilo by se napsat "vesmírných", sci-fi v dnešní době nevzniká. Tvůrci se drží při zemi a natáčejí filmy plné nejrůznějších varování o tom, jak to bude na planetě zemi vypadat, až ji člověk úplně zničí. Asi to vyjde levněji, než vytváření drahých efektů, které jsou téměř nezbytné, pro vytvoření té správné vesmírné atmosféry.

A pak se najednou objeví Duncan Jones a svým nezávislým filmem Moon způsobí senzaci a pořádně rozvíří stojaté vody sci-fi. Zdánlivě nekomplikovaný příběh ale nakonec není tak přímočarý, jak se z letmého pohledu může zdát. Astronaut Sam Bell je jediným člověkem, který udržuje v chodu těžební stanici na povrchu měsíce. Kontroluje postup těžby Helia 3, vzácného plynu, který se na Zemi stal způsobem jak odvrátit energetickou krizi. To znamená čas od času nasednout do měsíčního vozítka, vyzvednout naplněné nádrže s plynem a odeslat je na zem. Jinak má nekonečné množství času, které vyplňuje spánkem, vyřezáváním modelu, cvičením nebo konverzacemi s palubním počítačem. Jeho kontrakt trvá tři roky a ty se nyní blíží ke konci. Sam proto vzpomíná na svou tříletou dcerku, na svou manželku, které na něj na Zemi čeká. Ale netuší, jak může jedna drobná nehoda zamíchat jeho životem a odhalit víc, než by si dovedl představit.

Nemá cenu zacházet do podrobností a postupně se prokousat až k popisu dějových zvratů a překvapení, které si pro diváka scénáristé připravili. Začátek filmu působí tuctově, místy až nudně či stereotypně. Ale postupně budované napětí v druhé třetině je vystřídáno závěrečným vyvrcholením, které nenechá divákovi vydechnout.

Celý film stojí na bedrech Sama Rockwella. Je to on, který v podstatě nesleze z plátna a je to on, skrz jehož pohled vnímáme veškeré dění. Jeho herecký výkon je neskutečný a nezapomenutelný. Skvěle dokáže vyjádřit psychiku člověka, který je tři roky sám, jen s palubním počítačem, a už se těší domů, chce být se svou rodinou, ale jeho plán se mu hroutí pod rukama a jeho cíl se čím dál tím víc vzdaluje.

Při prvním letmém pohledu diváka musí napadnout: Tohle je nezávislý film? Tenhle film, který podmaní famózními záběry měsíční krajiny, pohledy na vesmírnou základnu a těžícími stroji, které drtí měsíční kámen. Tohle? Ano, je to tak. I přes skvělou trikovou stránku je Moon film, který vznikl mimo peníze všech velkých studií. Až na pár výjimek, výše popsaných, se jedná v podstatě o interiérový film. Ven se podíváme v několika málo, byť výrazných, scénách.

Díky jednoduchosti a neměnnosti interiérů (bílé chodby s pravidelnými, obdélníkovými panely) může režisér velmi dobře pracovat s jejich klaustrofobičností. Tomu napomáhá i neustálé hučení strojů stanice. V málokterém sci-fi filmu je tento, podle mě velmi realistický, prvek obsažen. Zde to funguje jakoby podprahově, divák (a stejně tak i Sam) tento zvuk po čase přestane vnímat. Skvělý nápad jak zjednodušit divákovo ztotožnění s postavou.

"Malý, ale obsahem velký film" Duncana Jonese bezpochyby potěší fanoušky sci-fi. Zaujmout ovšem může i milovníky filmů mysteriózních a psychologických dramat. Jako studie osamělosti a chování člověka v krizových situacích totiž funguje výborně.

Velký flám,

Sat, 27 Feb 2010 12:25:09 +0100

Rok výroby: 1966

Režie: Gérard Oury

Hrají: Luis de Funés, Bourvil, Claudio Brook, Andréa Parisy

Pokud bychom seřadili všechny filmy s Luisem de Funés do jedné dlouhé řady podle kvality, s jistotou můžeme prohlásit, že Velký flám bude jedné z čelních pozic. Je to dáno tím, že obsahuje zábavný mix válečného filmu (nikdo si nedovede topit legraci z okupace své vlastní země jako Francouzi) a komedie. A tak je hned úvodní scéně sestřelen nad Paříží ("Nevíte kde jsme? - Kousek od Calais.") anglický bombardér a nad střechy Paříže se snáší pětice anglických letců. Dva z nich jsou zadrženi Němci, velitel letadla přistává v zoo, McIntosh na střeše opery, kde se setkává s excentrickým dirigentem Stanislavem a posledního Angličana zachrání malíř Augustin společně s Pařížankou Juliette. A oba "hrdinní" Francouzi se vydávají místo Angličanů do tureckých lázní na schůzku s velitelem. A od té chvíle se rozvíjí krkolomná cesta do neokupované Francie, ozdobená obrovskou hromadou vtipů. A nutno říct, že na rozdíl od jiných filmů s de Funésem v hlavní roli, není to vždy on, kdo je tvůrcem komiky. Svůj prostor dostanou všechny postavy, včetně těch menším, epizodních.

Velký flám s přehledem obstojí (a v mnoha případech ji i překoná)v současné produkci komedii. Sází jeden inteligentní vtip za druhým a ani jedna z postav není jen figurkou, která dělá legraci. Všechny mají své povahové rysy a názory a z toho vyplývá dokonalá situační komika (viz vztah Stanislav + Augustin). I když ta charakterová promyšlenost by se dala aplikovat pouze na Francouze a Angličany. Němci, nebo alespoň většina z nich jsou značně zkarikování - ale je to přeci jen Francouzká komedie z 2. Sv. války, čili příležitost se s odstupem času pobavit na úkor svých okupantů.

Jak již vyplývá z předchozího textu, Velký flám nesklouzne do trapnosti (naštěstí) a navíc si od této hranice drží solidní odstup. Je to zásluha režiséra Gérarda Ouryho, které dokázal zvládnout dvě komediální individua, kterými bezesporu Funés a Bourvil jsou. A k tomu navíc ještě hromadu dalších, komediálně velmi zdatných herců.

Ano, Velký flám je v rámci komediálního žánru dokonalý film s vtipně napsanými charaktery a dobře natočený. Takže, jestli vidět jen jediný film s Funésem, tak tento. A rozhodně se pobavíte více, než u libovolné současné francouzské komedie.

Tisícročná včela

Fri, 12 Feb 2010 15:50:49 +0100

Televizní projekt slovenského režisérského barda se zařazuje po bok filmů, jako je Bertulocciho XX. Století. Filmů, které ve své nadprůměrné délce pokrývají osudy několika generací jedné rodiny, zatímco se kolem mění svět, lidé se rodí, umírají, mění se politická situace. Jakubisko si za své hrdiny zvolil zednickou rodinu Pichandů. Na osudech zestárlého Martina a jeho synů ukazuje dobu na přelomu 19. a 20. století, proměnu myšlení lidí, protesty dělníků a jejich snahy o sociální změny a vše vrcholí 1. Světovou válkou, konfliktem, který změnil svět.

Na ploše čtyř hodinových dílů se rozvíjí nejen příběh titulních hrdinů, ale i ostatních lidí z vesnice a reflektuje život v celku. Lidé se rodí a umírají (někteří poměrně kuriózními způsoby), přicházejí, odcházejí (některé postavy se dějem jen mihnou), každý z lidí má svůj vlastní příběh, který nějak zapadá do mozaiky dalších osudů. Ve svém vyprávění se přesně drží slov starého Martina Pichandy - o tom, co se na "múračkách" stalo, se nemá mlčet. Naopak se to má ještě vybarvit, až nakonec nikdo nebude vědět, co byla pravda o co ne. V duchu toho hesla Jakubisko míchá dohromady motivy ze všedního života s událostmi, když už nejsou vysloveně nadpřirozené (jako symbolická "tisícročná včela", jsou jen stěží racionálně uchopitelné (kulový blesk, meteority). Obě podoby vyprávění, realistickou a nadpřirozenou spojuje režisér do skvěle fungujícího celku a vytváří svou vlastní, středoevropskou verzi magického realismu. Ne nadarmo se Jakubiskovi přezdívá "slovenský Fellini". Jeho přístup k prolínání snu, nadpřirozena a reality je podobný.

Postav, potažmo herců je v tomto monumentálním díle požehnaně. V centru vyprávění je samozřejmě rodina Pichandů, hlavně otec Martin a nejstarší syn Samo, který je také nositelem dějové linie, která z filmu možná až příliš vyčnívá. Jedná se o jeho levicovou angažovanou. Po většinu děje to funguje dobře, je to poměrně logická přeměna postavy, ale závěrečná scéna á la "proletáři všech zemí, spojte se", je možná až příliš okatou úlitbou vládnoucímu režimu. To je ale jediná výtka k velmi dobře napsané a Štefan Kvietikem zahrané postavě.

Nejvíc se divákovi do paměti zapíše asi Jozef Kroner v roli Martina Pichandy. Moudrého, životem zkoušeného otce rodiny, který má pochopení a dívá se na život s nadhledem. Zároveň je to on, který v prvních dílech udává tón vyprávění a vnáší do děje výše zmíněné "magické prvky". Výraznou postavou je též další Martinův syn, Valent, zde představitel dobového "kapitalismu" a rádoby záporná postava, zahraný Michalem Dočolomanským.

Z obrovského množství dalších postav a figurek si zaslouží vypíchnout Eva Jakoubková v roli Martinovy dcery a také Jiří Císler jako maďarský šlechtic Belányi. Seznam skvělých, dobře obsazených rolí by byl v tomto případě nekonečný, je vidět, že Jakubisko byl při obsazování všech postav velmi pečlivý a byl si dobře vědom, že při množství postav, které se na obrazovce vyskytují, se divákovi neslijí v nepřehlednou změť pouze v případě, když je budou hrát ti nejlepší možní herci a pokud možno ještě typově výrazní. A to se mu rozhodně povedlo.

Rád bych ještě pochválil poslední, závěrečnou část, která se odehrává za 1. Světové války. Jakubisko nepřekvapí epičností bitevních scén, ale podařilo se mu vyjádřit válečné utrpení mnohem sugestivněji než mnohé válečné masakry. Drží se svého oblíbeného symbolického vyprávění a vše zobrazuje na postavě pošťáka, který vozí telegramy. Výborný nápad.

Tisícročná včela je mozaikovitých vyprávěním malých či velkých událostí v životě vesnice a rodiny, které pojímá něco kolem třiceti let. Je to sice mozaika, ale velmi kompaktní, nerozpadá se na jednotlivé střípky. Po celou dobu si Jakubisko hlídá stejnou náladu, jakoby nostalgickou po starých časech a jemný nadhled. Užívá též spojovacího motivu přenášení žhavého uhlí přes lávku, jakýsi symbol toho, že časy se mění, lidé také, ale některé zvyky zůstávají stále a proměna politického režimu s nimi nic neudělá.

Tisícročná včela je velkým kusem filmařiny. Sice vznikl pro televizi, ale i tak se jedná o velkolepý projekt, který patří do zlatého fondu československé kinematografie a k nejlepším filmům Juraje Jakubiska. Pokud si chcete udělat představu o tom, proč je považován za jednoho z nejlepších režisérů na našem území, pusťte si tento film. Je to z něj jasně pochopitelné.

Oscarové nominace 2010

Tue, 02 Feb 2010 22:01:54 +0100

Dnes, 2. Února 2009 byly v Los Angeles odtajněny nominace na letošní Oscary. Nejvíce nominací si odnesly filmy Avatar a Smrt čeká všude. Velkým favoritem jsou i Tarantinovi Hanební pancharti. Jak to celé nakonec dopadne a jestli opravdu dostane Michael Haneke jemu tak prorokovanou sošku za nejlepší neanglicky mluvený film, na to si musíme počkat do 7. Března.

Zde jsou nominované snímky ve jednotlivých kategoriích (podle serveru imdb.com), vynechány jsou obě kategorie krátkých filmů a filmy dokumentární.

Nejlepší film:

Avatar

The Blind Side

Distrikt 9

An Education

Smrt čeká všude

Precious: Based on the Novel Push by Sapphire

A Serious Man

Vzhůru do oblak

Lítám v tom

Nejlepší herec v hlavní roli:

Jeff Bridges (Crazy Heart)

George Clooney (Lítám v tom)

Colin Firth (A Single Man)

Morgan Freeman (Inviticus)

Jeremy Renner (Smrt čeká všude)

Nejlepší herečka v hlavní roli:

Sandra Bullco (The Blind Side)

Helen Mirren (The Last Station)

Carey Mulligan (An Education)

Gabourey Sidibe (Precious: Based on the Novel Push by Sapphire)

Meryl Street (Julie a Julia)

Nejlepší herec ve vedlejší roli:

Matt Damon (Inviticus)

Woody Harrelson (The Messenager)

Christopher Plummer (The Last Station)

Stanley Tucci (Lovely Bones)

Christoph Waltz (Hanebný pancharti)

Nejlepší herečka ve vedlejší roli:

Penelope Cruz (Nine)

Vera Farniga (Lítám v tom)

Maggie Gyllenhaal (Crazy Heart)

Anna Kendrick (Lítám v tom)

Mo'Nique (Precious: Based on the Novel Push by Sapphire)

Nejlepší režie

Kathryn Bigelow (Smrt čeká všude)

James Cameron (Avatar)

Lee Daniels
(Precious: Based on the Novel Push by Sapphire)

Jason Reitman (Lítám v tom)

Quentin Tarantino (Hanebný pancharti)

Nejlepší původní scénář:

Smrt čeká všude (Mark Boal)

Hanebný pancharti (Quentin Tarantino)

The Messenger (Alessandro Camon, Oren Moverman)

Serious Man (Ethan Coen, Joel Coen)

Vzhůru do oblak (Bob Paterson, Pete Docteur)

Nejlepší adaptovaný scénář

Distrikt 9 (Neil Blokamp, Terri Tatchel)

An Education (Nick Hornby)

In the loop (Jesse Armostrong, Simon Blackwell,
Armando Iarnucci)

Precious: Based on the Novel Push by Sapphire (Geoffrey Fletcher)

Lítám v tom (Jason Reitman, Sheldon Turner)

Nejlepší kamera:

Avatar

Bílá stuha

Harry Potter a Princ dvojí krve

Smrt čeká všude

Hanebný Pancharti

Nejlepší střih:

Avatar

Distrikt 9

Smrt čeká všude

Hanebný pancharti

Precious: Based on the Novel Push by Sapphire

Nejlepší výprava:

Avatar

Imaginarium Dr. Parnasse

Nine

Sherlock Holmes

The Young Victoria

Nejlepší kostýmy

Bright Star

Coco Chanel

Imaginarium Dr. Parnasse

Nine

The Young Victoria

Nejlepší masky

Il Divo

Star Trek

The Young Victoria

Nejlepší hudba

Avatar

Fantastic Mr. Fox

Smrt čeká všude

Sherlock Holmes

Vzhůru do oblak

Nejlepší filmová píseň

"The Weary Kind" - Crazy Heart

"Loin de Paname" - Fauborg 36

"Také it all" - Nine

"Down in New Orleans" - Princess and the Frog

"Almost There" - Princess and the Frog

Nejlepší zvukový mix

Avatar

Smrt čeká všude

Henebný pancharti

Star Trek

Tranformers 2

Nejlepší střih zvukových efektů

Avatar

Smrt čeká všude

Hanebný pancharti

Star Trek

Vzhůru do oblak

Nejlepší vizuální efekty

Avatar

Distrikt 9

Star Trek

Nejlepší animovaný film

Koralína a svět za tajemnými dveřmi

Fantastic Mr. Fox

Princess and the Frog

Tajemství Keltů

Vzhůru do oblak

Vampire Hunter D: Bloodlust

Sun, 24 Jan 2010 17:40:43 +0100

Ve vzdálené budoucnosti ovládli svět upíři. Terorizují běžné lidi, a proto se vytvořily skupinky tzv. lovců odměn, kteří upíry pro zisk loví. Nejlepším z nich je napůl člověk, napůl upír (tzv. dhampír) jménem D. Ten je najat, aby přivedl zpět dívku Charlottu, která byla unesena upírem Meierem. Odměnu za tento úkol chce ale shrábnout i skupina lovců v obrněném transportéru, a věci se začínají komplikovat.

Výchozí nápad tohoto anime není úplně nejvynalézavější ukázkou syžetu upírského filmu. Je jasné, že dojde na lásku a dramatické finále, kde se rozhodne hned několik osudů najednou. Dějem bohužel tento film nepřekvapí. Ale diváka dokáže přikovat do sedačky svým zpracováním a nápaditým prolínáním žánrů a filmových stylů. Za jakýsi zaštiťující žánr se dá označit fantasy. Tvůrci sice film uvádějí jako odehrávající se ve vzdálené budoucnosti (doména sci-fi), ale svět, ve kterém se odehrává je silně prodchnut historií. Některé interiéry jsou ovlivněné klasicismem, jinde se dočkáme gotických staveb. Koncept fantasy se v mnoha bodech prolíná s leoneovským pojetím westernu.
To se odráží zejména v postavě mlčenlivého hrdiny, emočně chladného, ale téměř nepřemožitelného a charismatického. Občas dokonce i přejímá vizuální styl westernů včetně charakteristických prvků. Posledním žánrem, kterého se film dotýká a bez kterého nejde natočit film o upírech, je horor. Film neobsahuje žádné šílené "lekací" scény, spíše se inspiruje klasickými, atmosférickými horory, jako byly třeba ty od Rogera Cormana s Vincentem Pricem v hlavní roli.

Akční scény (a že jich tady je požehnaně), jsou všechny strhující a nápadité. Hojně se zde využívá typických anime prvků - postava je v pohybu zastavena a pohybuje se jen pozadí apod. To, že je film kreslený, dává tvůrcům nekonečné možnosti, jak ozvláštnit choreografii soubojů. Tento film, ani jiní zástupci japonského animovaného filmu, si s fyzikou a gravitací nikdy hlavu nedělaly a nedělá si ji ani tento.

Hodnotit herecké výkony u animovaného filmu je poněkud scestné, proto rovnou přejdu k tomu, co film odlišuje od ostatních anime. Je to neskutečná vizuální stránka. Barevná i temná, kombinující hi-tech prvky s dávnou historií a ve všech směrech perfektně nakreslená a animovaná.

Vampire Huter D je film, který může neznalci otevřít cestu k japonské animaci. Je poměrně přístupný většině diváků, přináší napínavý (i když ne dvakrát nápaditý) příběh a okouzlující vizuální stránku. V posledních pětadvaceti letech vzniklo mnoho kvalitních anime snímků a já se necítím být příliš povolaný o nich psát. Mnohé jsou mnohem slavnější než D, ale myslím si, že se svým pojetím světa a technickou úrovní může směle zařadit po bok těm slavným velikánům.

Zlaté glóby 2010

Mon, 18 Jan 2010 16:38:52 +0100

Zlaté glóby, ceny zahraničních novinářů v Hollywoodu, byly předány včera večer v Los Angeles.

Favorizovaný film Lítám v tom zklamal na celé čáře, z šesti nominací proměnil jen jednu jedinou. Na druhou se Jamesi Camronovi

a jeho Avataru podařilo zopakovat úspěch 12 let starého Titanicu. I Avatar Cameronovi vynesl cenu pro nejlepšího režiséra a za nejlepší film.

Zde jsou kompletní výsledky:

Nejlepší film - drama: Avatar

Nejlepší film - komedie: Pařba ve Vegas

Nejlepší režie: James Cameron (Avatar)

Nejlepší herec - drama: Jeff Bridges (Crazy Heart)

Nejlepší herec - komedie: Robert Downey Jr. (Sherlock Holmes)

Nejlepší herec ve vedlejší roli: Christoph Waltz (Hanebný pancharti)

Nejlepší herečka v hlavní roli - drama: Sandra Bullock (The Blind Side)

Nejlepší herečka v hlavní roli - komedie: Meryl Streep (Julie a Julia)

Nejlepší herečka ve vedlejší roli: Mo'Nique (Precious)

Nejlepší scénář: Jason Reitman a Sheldon Turner (Lítám v tom)

Nejlepší animovaný film: Vzhůru do oblak

Nejlepší hudba: Michael Giacchino (Vzhůru do oblak)

Nejlepší zahraniční film: Bílá stuha (Michael Haneke)

Cena za celoživotní dílo: Martin Scorsese

Zlaté glóby bývají tradičně považovány za jakousi předzvěst Oscarů. Často totiž poměrně spolehlivě napoví filmy, které by se mohly stát favority Oscarového klání. Uvidíme, jak se to akreditovaným novinářům povedlo tentokrát.

(převzato z iDnes.cz)

Režisér Bonda 23 je znám

Thu, 07 Jan 2010 21:39:04 +0100

Internetovým éterem prolétla poměrně zajímavá novinka týkající se třiadvacátého pokračování Jamese Bonda. Na režisérskou stoličku by se měl posadit režisér oscarové Magnolie a poměrně ceněného Nouzového východu Sam Mendes. Zajímavá je i informace o tom, že točit by se mělo začít již letos v létě a to by premiéru znamenalo již příští rok, taktéž v létě. Bylo by to poprvé, co by byl film s Bondem nasazen vedle největších letních filmů (těch nejméně divácky náročných a nejvýdělečnějších) a ne na podzim, jak to bylo obvyklé doteď. Scénář je již hotov, hlavní roli si opět zahraje milovaný i nenáviděný Daniel Craig.

A na závěr jedna informace pro ty, kteří si chtějí rozšířit svoji sbírku DVD s Jamesem Bondem. Od příštího pondělí, 11.1., by se na novinových stáncích měla objevovat celá dvacetidílná série. Vydávání bude probíhat pozpátku, od poslední "Brosmanovky" Dnes neumírej, DVD by měly být v tenkýc plastových krabičkách, obsahovat český dabing i originální znění, digitálně vyčištěný obraz i zvuk a měly by se prodávat se příznivých 77 Korun. Tak je nepropásněte.

Avatar

Wed, 30 Dec 2009 15:56:57 +0100

Fanoušci mohou být klidní, návrat "krále" Camerona se po dvanácti letech od posledního "normálního" filmu vydařil. Cameron se vrací do svého oblíbeného žánru, sci-fi a na ploše téměř tří hodin nám servíruje příběh bývalého mariňáka Jakea, toho času na vozíku, který společně s dalšími přistává na na suroviny bohaté planetě Pandora, aby zde pomohl přesvědčit domorodce, aby se přesunuli, protože jejich sídelní strom stojí zrovna na nejbohatším ložisku vzácné rudy. Celá přesvědčovací akce je uskutečňována pomocí tzv. avatarů, kteří vypadají jako domorodci, ale jsou ovládání živími lidmi, kteří jsou na ně připojení. Pro Jakea je to skvělá zkušenost, zase může chodit a svět Pandory a jeho obyvatel se mu velice zamlouvá. Nakonec se, podle očekávání, bude muset rozhodnout, na kterou stranu se postavit.

Jak vidno, tentokrát Cameron nestvořil příliš komplikovaný scénář a příběh funguje přesně podle jednoduché stavby klasických sci-fi (tajný úkol mimo kompetence →poznání neznámých míst → získání si důvěry domorodců → výhody domorodé kultury → překážky ze strany původních šéfů → dilema atd.) a z této kostry nijak nevybočuje. Je to právě příběh, který je nejvíce kritizován. Ale proč, pro Boha? Titanic je taky červená knihovna jak vyšitá a nikdo ho nekritizuje. A i předchozí Cameronovy sci-fi, Terminátor nebo Vetřelci taky nedokázaly překvapit příběhovými zvraty, byť měli přeci jen filozofičtější podtext. Ale ten se nachází i tady. A podle mě jím není často skloňovaná zelená rétorika, jako spíš obecná teze návratu k předkům, k autoritám a k úctě k nim. A to, že je zde tato myšlenka spojena s přírodou, je jen drobnost. Avatar je totiž ze všeho nejvíc velkolepou podívanou a zábavným filmem.

Režisér čekal dlouhá léta na to, než budou technologie natolik vyspělé, aby se podařilo realizovat jeho sny. Jeho sny byly sice velkolepé a ve své době naprosto nesplnitelné, ale nyní dozrál čas, technika postoupila a před námi se otevírá svět Pandory, který je z velké části CGI animovaným filmem (užití technologie motion capture pro animaci domorodců). A stejně tak celé prostředí mimo lidskou základnu. A nikomu nepřijde na mysl, že by to, co vidí, neměla být realita. Tak dokonale a živě všechno působí. Díky tomu, že se nemuseli omezovat reálným vzhledem, mohli designéři popustit uzdu své fantazii a stvořili svět plný nádherných barev, rostlin a živočichů, notně inspirovaný podmořským světem. Vytvořili svět úplně od nuly a ten je asi největším lákadlem celého filmu, protože ten svět je neuvěřitelně nádherný a skvěle se na něj kouká.

Dojem ještě podtrhává novátorsky využité 3D. Na rozdíl od většiny 3D filmů nám Cameron neposouvá prostorovost do sálu, ale dělá z plátna jakési okno, kterým koukáme do prostorového světa za ním. Očividně je prvním, komu došlo, jakým způsobem funguje lidské vidění. Kloboukdolů za tento drobný detail, který ale filmu přidává nové rozměry.

Herecké výkony… Pokud jde o digitální postavy, tak ty hrají naprosto skvěle. Vítězí díky tomu, že se jedná o "mimozemšťany" a nesnaží se kopírovat živé lidi. Ale postavy v lidské podobě jsou obsazeny stejně dobře, i když zůstávají poněkud ve stínu digitálních tvorů. Výraznou postavou je, vedle Sama Worthington v hlavní roli, i Sigourney Weaver, která si svoji vědkyni Grace vysloveně užívá. Výrazným je ještě generál Quatritch, v podstatě hlavní "záporák" kterého s potřebnou vojenskou tvrdostí a umanutostí zahrál seriálový herec Stephen Lang.

Bohužel mám jednu výhradu ke štábu a tou je skladatel James Horner. Jeho třetí spolupráce s Cameronem ve filmu funguje dobře, veškeré dění skvělé podbarvuje, hudba je klidná v romantických scénách a bouří v akci. Bohužel je z ní až příliš cítit Titanic, což je škoda. Horner se bohužel nějak zasekl a nedokáže se z "titanicovského stylu" vymanit a tak jen recykluje a recykluje. K tomu došlo např. i v případě jeho hudby k filmu Troja.

Cameronův Avatar je hlavně zábavnou podívanou, která po dvanácti letech potvrdila Cameronovu pozici ve světě filmu. Ukazuje se, že ve svých pětapadesáti rozhodně nepatří do starého železa, má na víc, než jen na podmořské dokumenty (které se dnes ve zpětném pohledu jeví jen jako příprava na Avatar) a fantazie a tvůrčího elánu má tolik, že by mohli o generaci mladší kolegové závidět.

Tato recenze je velmi pozitivní a pochvalná. Možná až příliš, ale co napsat o filmu, jaký tady nebyl od Jacksonova Návratu krále a který podobně jako on vytváří úplně nový svět, na který je radost koukat a radost objevovat?

T.M.A.

Wed, 23 Dec 2009 12:47:28 +0100

Režisérská legenda Juraj Herz se po letech vrátil na velká plátna a rouhodl se navrátit s žánrem, který je jeho nejsilnějším - hororem, který je navíc v českých podmínkách žánrem poměrně nevyužívaným. Spojil síly s hudebníkem Martinem Němcem a společně dali dohromady příběh o muzikantovi a malíři Markovi, který chce opustit svůj život vyplněný večírky a odjíždí do domu kdesi v pohraničí, kde vyrůstal, aby zde načerpal inspiraci na další práci a zároveň vytvořil pár obrazů. Jenže jeho dětství nebylo tak idylické, jak by mohlo být a starobylý dům skrývá své temné tajemství, které o sobě postupně dává vědět.

Téma už je značně omleté. "Prokletý dům s tajemstvím" byl recyklován nejmíň stokrát a v různých podobách a kvalitativních úrovních. A bohužel je to právě příběh, který film potápí. Kdyby si byl Herz napsal něco sám a nespokojil se s útlým textem Martina Němce, mohlo všechno dopadnout lépe.

Bohužel, příběh je neuvěřitelně předvídatelný a přeplněný hororovými klišé. Hrdina tak po příjezdu potkává vesničany, které ho varují, starý knihovník má podivné náznaky, v domě nejde světlo, rádio hraje, i když je vypnuté a jen jednu píseň. Herz celý příběh skládá z flashbacků do Markova dětství a událostí, které se v domě odehrály za války a to vše míchá s psychickým rozpadem hrdinovy osobnosti a tajemnými úkazy.
Retrospektivy jsou vizuálně odlišené od zbytku filmu. Trochu nepochopitelné mi jen přišlo užití rádoby dokumentárních záběrů z 2. Sv. války (černobílé, obraz je trhaný, ale natočený moderním stylem rozklepané kamery) a následný "normální" flashback, který se sice odehrává také za války, ale vizuálně je stejný jako pohledy do hrdinova mládí.

Ivan Franěk obsazený do hlavní role je obsazen typově dobře, problém nastává ve chvíli, kdy promluví. Jeho repliky působí laciným dojmem a nutno říct, že jeho hlas se k jeho démonickému zjevu příliš nehodí (ale to není jeho vina). Ostatní postavy jsou obsazeny víceméně tak, jak se čekalo (tudíž nic moc) a málokteré se její emoce dají skutečně věřit. Nepříjemným překvapením je i podivný postsynchron polské herečky Malgorzaty Kuzochowské, která hraje hrdinovu sestru (velmi důležitou postavu, která hrdinu v mládí formovala), ale dabing je dělá spíše směšnou.

Co se Herzovi upřít nedá, je solidní práce s atmosférou. Temný dům v zamlžených kopcích, déšť, podivné zvuky domu - to vše zvládá Herz na výbornou a film tím povyšuje do českého průměru. V tomto mu vydatně pomáhá i kameraman Macháně, který svým přístrojem působivě doplňuje a vizualizuje hrdinovo vnitřní rozpoložení.

T.M.A. sice není takovým veledílem, jak se od klasika české kinematografie čekalo, ale koukat se na ni dá. Sice diváka zběhlého v hororech ničím nepřekvapí, ale v českém filmu je to solidní pokus o značně nevyužitý žánr.

PAF 2009, den 4. - Filmy: 4, Přednáška: 0

Sun, 13 Dec 2009 21:32:17 +0100

S dnešní půlnocí, tj. za necelé tři hodiny, bude osmý ročník Přehlídky animovaného filmu definitivně ukončen. Závěrečný den byl poznamenán odjezdem mnoha diváků, ale to mu neubralo na kvalitě. Já jsem se opět zúčastnil pouze části odpoledního programu.

V první řadě to byl ve čtrnáct hodin poslední blok v sérii non-fiction animace nazvaný "Vzdělávací počátky". Ten se skládal ze tří filmů, které měly ve své době silně didaktický nádech, ale v dnešní době spíše působí jako zajímavá kuriozita. Prvním bodem programu byl vůbec nejstarší počin tohoto druhu, film z roku 1918 "Potopení Lusitanie", který byl dramatickou rekonstrukcí a protiněmeckou agitkou zároveň. Druhé bylo vysvětlení Einsteinovy teorie relativity, které bohužel připomínalo obvyklou hodinu fyziky na střední škole - nudnou, suchopárnou, plnou rádoby názorných ukázek. Posledním byl britský film z osmdesátých let "Šel jsem s bouchačkou", který byl záznamem rozhovoru s jedním recidivistou, jehož podoba byla upravena do podoby plastelínové figurky, o kterou se postaralo dnes již proslavené studio Aardman.

Posledním mým filmem na PAFu 2009 byl pohádkový film Jiřího Barty Na Půdě, aneb kdo má dneska narozeniny. Pro mnoho diváků, kteří se této projekce v Metropolu účastnili byl dozajista velmi příjemnou tečkou za celým festivalem. Film dokázal pobavit i dospělého diváka zvláště svou precizností v práci s detailem a neuvěřitelnou nápaditostí.

Osmý ročník PAFu měl sice menší rozpočet, než ten předchozí, ale stále si zachoval vysoko nastavenou úroveň, jak dramaturgickou, tak i prezentační, mám na mysli to, jak se prezentuje sám festival. Tímto děkuji celému realizačnímu týmu za dobře odvedenou práci a příjemně strávený víkend. A za rok na viděnou, podle letáčků rozmístěných po Konviktu by mělo jít o Italský film. Tak uvidíme.

PAF 2009, den 3. - Filmy 9, Přednáška: 0

Sun, 13 Dec 2009 01:10:10 +0100

Přehlídka animovaného filmu Olomouc se přehoupla do druhé poloviny. Projekce, workshopy, přednášky a koncerty běží téměř bez ustání a fanoušek animovaného filmu je ve svém živlu. Dopoledne bylo věnováno Záhřebské animaci, respektive její moderní podobě. Odpoledne představila své videa legenda Ivan Ladislav Galetta, vizuální umělec.

Do dnešního programu jsem se zapojil až odpoledne v 17:30 v kině Metropol, kde proběhla solidní návštěvností poctěná, projekce novinky od Pixaru, Do Oblak. Pixar opět zabodoval a natočil (možná by se hodilo spíše říci verenderoval) další podívanou pro celou rodinu, která je vtipným, zábavným dobrodružstvím, které si tentokrát vzalo na paškál i témata, kterým si obvyklé animované filmy vyhýbají a to stáří a vůbec životní útrapy starého člověka. Technicky je film velkým posunem vpřed, zvláště co do animace lidských postav. Pixar se nesnaží o absolutní věrnost, postavám propůjčuje spíše kubistické rysy (jedna z hlavních postav má obličej čtvercový, druhá zase oválný). Místrům z Pixaru a zvláště scénáristům se podařilo vymyslet řadu velmi vtipných gagů a scén, které dozajista "zlidoví". Myslím, že o Oscaru pro nejlepší animák je rozhodnuto.

Mezi osmou a desátou večerní představil svá díla v nabitém filmovém sále rakousky experimentální filmař Martin Arnold. Projekce za přítomnosti autora se setkala s velkým ohlasem.

S drobným zpožděním začala opět ve filmovém sále projekce osmi severských filmů v cyklu "severská síla", která prozkoumávala fenomén severského (hlavně tedy švédského) non-fikčního filmu. Diváci, který odměňovali každý film bouřlivým potleskem se dočkali autoportrétu režisérky, vizuální, náladové hříčky "Rok na opuštěné cestě", drsného dokumentu o Súdánských dětských otrocích nebo velmi vtipného snímku, který popisoval vzestup Brambory ke slávě. Dramaturgicky trošku nešťastným možná bylo zařazení smutné filmu o pohledu dětí na smrt na úplný závěr. Celý blok tak zanechal v divácích posmutnělou náladu, ale zase sváděl k zamyšlení.

Do konce PAFu zbývá už jen jeden den, já osobně mám v plánu zúčastnit se pouze odpolední části (opět) a tentokrát jako řadový divák.

PAF 2009, den 2. Filmy: 13, Přednášky: 2

Fri, 11 Dec 2009 23:03:17 +0100

Druhý den Přehlídky animovaného filmu v Olomouci najel do obvyklých festivalových kolejí. Na první pohled žádná velká změna, festival nijak výrazně neovlivňuje propagaci města, ale změny proběhly v jinak klidném konviktu. Historické klenby jsou nyní nasvíceny barevnými světly a podkroví, kde se odehrává hlavní část festivalu a všechny nejdůležitější místa jsou umístěna zde, se zaplnilo hosty, většinou z řad studentů, ale rozhodně ne jen z Univerzity Palackého.

Dneškem pro mě začala práce. Posouval jsem titulky u filmu Hungarian...Gypsies v sekci Aport film, která představila vítěze festivalu z Maďarského Kečkemétu a též několik filmů slovenských tvůrců, které byly prezentovány na malém, žilinském festivalu Fest Anča. Ostatní filmy se sekci byly různé úrovně zpracování i nápadu. Např. maďarský film Máma stavěl jen na jednoduchém nápadu, který stěží mohl utáhnou desetiminutový film. Na druhou stranu, film Ference Cakóa Tváře, překvapil svou utopickou vizí totalitní společnosti a úžasnou animací davových scén. Ze slovenských tvůrců bych vyzdvivihnul krimi-parodii Čmuchal a Sviňa zasahují, která je netradiční detektivkou s nezvyklými zvraty a jednoduchou animací.

Následovala krátká ukázka Motion Capture v praxi. Domonstrace proběhla v divadelním sále a přítomní si mohli vyzkoušet, jak práci s programem na analýzu pohybu, tak si obléci speciální úbor a stát se tak objektem snímání. Poklona za odvahu patří dvěma účastnícím. Tato přednáška byla poctěna poměrně velkou účastí.

V podvečer jsem se zúčastnil v kině Metropol projekce filmu Beowulf od režiséra Roberta Zemeckise. Úvodní slovo, možná trošku dlouhé, ale za to plné informací, pronesl pan Lukáš Gregor. Film jsem viděl již dříve, ale nyní se mi již moc nelíbil. Možná se do mého pohledu na film promítl i nepříliš povedený dabing.

Večerní premiéra irského filmu Tajemství Keltů přilákala do divadelního sálu mnoho nadšených diváků. I přes to, že je film opěvován a oceňován, mě se příliš nelíbil. Vizuálně je velice zajímavý, ale některé postavy působí bohužel až příliš infantilně. To zdá se, nevadilo většině přítomných, kteří film ocenili velkým potleskem. Ještě před hlavním programem došlo na dva krátké filmy, zajímavou, pro divákovou oko náročnou hříšku Possesed a krátký film Laurie a Brouččci.

PAF 2009 se nám utěšeně rozjíždí, filmů, přednášek i diváků přibývá. Sám jsem zvědavý, jak to bude vypadat zítra, protože začíná víkend.

PAF 2009, den 1. - Filmy: 2, Přednáška: 1

Thu, 10 Dec 2009 22:39:01 +0100

Téměř nikým nezpozorován, vplížil se do hanácké metropole Olomouce PAF 2009. Již osmý ročník Přehlídky animovaného filmu, jejímž letošním tématem je chorvatská animace, která v dobách totality, která zachvátila východní Evropu, vládla a byla velmi vlivná.

Celý festival začal velmi nenápadně dvěma projekcemi z bloku "Dětský sběr" v kině Metropol (které klame tělem - z venku vypadá jako typické vesnické kino, ale uvnitř se skrývá obří sál s velkým plátnem a měkkými křesly). Byl to film Bolt - Pes pro každý případ a mnou navštívená projekce sci-fi Číslo 9 v režii Shanea Acrea, na kterou přišla necelá stovka lidí. Film je dokonalý zejména vizuálně a po zvukové stránce. Problémem je trochu zápletka, která je bohužel trochu klišovitá. Na druhou stranu, je potřeba ocenit tvůrce za odvahu, že nechali zemřít několik výrazných postav, což není jev v animované tvorbě (spíše) pro děti, až tak obvyklý.

Odpoledne bylo víceméně ve znamení příprav a posledních dodělávek. Jezuitský konvikt, hlavní to festivalové sídlo, vyzdobily plakáty, šipky, reklamy a popisky, začaly se prodávat akreditace a pár metrů od vstupu do filmového sálu vyrostl stánek s prodejem knih, vč. katalogů za 50 Kč. Jeden jsem si zakoupil, problém je, že jsem jej hned na to zapomněl na večerní projekci, takže si zítra budu muset koupit ještě jeden, popř. nějak vyhandlovat.

V 17:00 hodin byla zahájena první přednáška. Na téma "Motion Capture a jeho vliv na vývoj animovaného filmu" promluvil odborník na slovo vzatý, pan Pavel Hruboš. Svoji přednášku pojal jako výpravu do historie animovaného filmu a prořídlé obecenstvo postupně seznámil s různými technikami, které usnadňovaly animátorům páci, při překreslování pohybů osob.

O dvě hodiny později proběhlo slavnostní zahájení celé přehlídky v Atriu konviktu. Přítomní filmoví fanoušci a členové štábu byly přivítání ředitelem festivalu, bylo poděkováno všem sponzorům a rozdávalo se víno. Bohužel jsem odešel dřív, proto nevím, jak dále tato akce probíhala. Vím jen, že se na své vystoupení chystala i dvojice hudebnic.

První festivalový den jsem zakončil projekcí filmu Panika v městečku. Tvůrci dnes již kultovního animovaného seriálu, kde hrají hlavní roli figurky Koně, Kovboje a Indiána, které mnozí z nás pamatují jako hračky (viz ukázka níže), se rozhodli jej upravit do celovečerní podoby a to se jim povedlo na výbornou. Film je zábavný, srší skvělými nápady a vůbec netrpí typickými neduhy filmů, které vznikly podle seriálů. Tato projekce byla jiz o poznání naplněnější, než ty dopolední a publikum se skvěle bavilo.

To byl první den jedné z nejdůležitějších přehlídek animovaného filmu u nás.

Distrikt 9

Fri, 20 Nov 2009 19:49:12 +0100

Sci-fi Neila Blokampa provází jak producentský dohled slavného Petera Jacksona, tak pověst filmu, který má přinést novou, svěží krev do notně vyčpělého žánru sci-fi s mimozemšťany. A myslím, že Peter Jackson nevyhodil své miliony oknem a v kinech je opravdu sci-fi, které se na pomyslném žebříčku top žebříku dostává hodně vysoko. Už jenom dějová kostra je nastavena neobvykle: Nad Johannesburgem přistane obří mimozemská loď a její obyvatelé jsou integrováni do vlastní čtvrti, Distriktu 9. Soužití lidí a mimozemšťanů, lidmi přezdívanými "kreveťáci", není úplně snadné a po několika letech je rozhodnuto, že musí být přesunuti. Toho se ujme společnost MNU (pokud se nepletu) a řízením celé operace je pověřen veskrze nenápadný úředníček Wikus Van Der Merwe. Vše neprobíhá úplně podle plánu,
zvlášť,
když se sám šéf operace setká s mimozemskou civilizací blíže, než je zdrávo…

Začátek je vskutku velice originální. Ten je totiž pojat jako dokument o Wikusovi. Zpočátku se jen vzpomíná na přílet mimozemšťanů, ale pak Wikusova manželka začne mluvit o tom, že "to a to jsou jediné věci, které ji zbyly" a začne na něj vzpomínat. A když už se na plátně objevení sám muž, o kterém se mluví, je již jasné vyústění. Nevrátí se. Otázka je, jakými peripetiemi si bude muset projít, co se vlastně stane. A tyto otázky udrží diváka spolehlivě napjatého až do konce. Nevýhodu mají fanoušci sci-fi, kteří situace, kterými Wikus prochází, viděli přinejlepším tucetkrát.

Ale ty může zaujmout forma, míchající dokumentární se scénami inscenovanými, kdy je hrdina osamocen a není zde kamera televizního štábu, která by jej natáčela. Čas od času se i v těchto scénách dočkáme záběrů z bezpečnostních kamer.

Hlavní hrdina je ten nejobyčejnějších ze všech obyčejných úředníčků, kterému se dostalo možnosti velet velmi důležité akci. Je nervózní a svoji nervozitu se snaží maskovat humorem, což se mu ne vždy daří a zvláště armáda pro něj nemá pochopení. Wikus je zajímavá figura, mám jen drobnou výhradu k určitému prvku jeho chování. Zásadně bere telefon, i když MUSÍ vědět, že je napíchnutý a že se podle něj dá vysledovat. A to udělá dvakrát za sebou! Buď moc nepřemýšlí (přeci jen šok), a nebo nepřemýšlel
scénárista.

District 9 je sci-fi, o kterém se hodně mluvilo a ještě asi mluvit bude. Není to úplně originální dílo, novátorské dějem nebo myšlenkami, ale spíše svým realistickým pojetím. Pro to stojí za to, na něj do kina zajít. Jedinou výjimkou jsou ti, kterým vadí syrová, nepřikrášlovaná atmosféra a ne vždy snadná orientace v děj, ti si film užijí mnohem méně.

85 %

Poznámka: Režisér Neil Blokamp na sebe upozornil krátkým filmem Alive in Joburg, který je postaven na stejném tématu, jako o poznání velkolepější Distrikt 9. I přes svou délku a to, že se jedná o amatérské dílo, je zpracován velmi dobře a věrně dokáže připravit na to, jak vlastně vypadá úvodní scéna celovečerní verze. Kvalitu a talent ostatně můžete posoudit sami zde: